Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše historik architektury Zdeněk Lukeš, jehož články můžete taky najít v Lidových novinách, Revolver revue, Kritické příloze RR nebo Architektu. Na vaše reakce, připomínky a náměty se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
10.1.2000
Rothmayerův Tereziánský trakt - podivuhodné stavby XIII
6.1.2000
Bilance české architektury 1989-1999
Archiv rubriky Architektura

Rothmayerův Tereziánský trakt
Podivuhodné stavby XIII

Tereziánský trakt Starého královského paláce Pražského hradu (9 kB) prof. Otto Rothmayer 1892-1966 (3 kB) Tereziánský trakt Pražského hradu má zajímavou historii. Postavil ho dvorní architekt Marie Terezie Nicolo Pacassi pro potřeby zchudlých šlechtičen, jimž údajně nestačily kapacity sousedního rozlehlého paláce, který jim byl k dispozici (že by jich bylo tolik?). Křídlo - celkem utilitární stavba - ovšem dost nešťastně předstupuje před průčelí Vladislavského sálu Starého královského paláce. Chodba Tereziánského traktu (15 kB) Šlechtičnám se taky nelíbilo a tak v něm byly nakonec kanceláře místodržitelství. V hradním archívu se dokonce dochoval jakýsi dopis, kde vídeňský úředník kárá svého pražského kolegu, kterému se nelíbilo, že nemá okno s výhledem na Prahu. Nadřízený mu připomněl, že se při práci nemá koukat na panoráma města, ale do papírů na svém stole (ale, upřímně řečeno, výhled je tu nádherný!).

Na počátku tohoto století památkáři prosazovali odbourání Tereziánského traktu. Horní část spirálního schodiště (22 kB) Nakonec vše skončilo kompromisem: trakt byl jen o patro snížen, vybourány zadní partie - tím vznikl hezký dvorek mezi Starým palácem a Tereziánským křídlem. To vše se odehrávalo pod taktovkou architekta Otto Rothmayera. Tento někdejší Plečnikův žák a pozdější dlouholetý asistent na úpravách Pražského hradu (viz zde a zde) i vinohradského kostela zde získal první samostatnou hradní zakázku (1930-1952). Na střeše křídla navrhl vyhlídkové terasy, kde měla být jeho známá křesla z roxorové oceli (roxor = švédská ocelová výztuž do betonu). Ta známe ze Sudkových snímků Rothmayerovy zahrady v Břevnově (Sudek a R. byli přátelé a na zahrádce i v domku vznikly slavné série poetických zákoutí). Neoriginálnějším prvkem Tereziánského křídla je spirální schodiště, propojující terasu Starého paláce se všemi patry Tereziánu. J. Sudek: Kouzelná zahrádka (34 kB) Nejpůsobivější je jistě jeho horní odkrytá část s pavučinou kovových zábradlí a s kloboukovitou stříškou z litiny. Pak šnek schodiště proniká dovnitř, aby končil v přízemí, jako zcela uzavřený prostor. Je to možná nejkrásnější moderní spirální schodiště! To alespoň tvrdí vídeňský architekt Boris Podrecca, který se kdysi - ještě jako student - s Rothmayerem setkal. Vyprávěl mi, že tehdy - na počátku 60. let - bylo jeho hradní dílo zcela zapomenuto a taky jeho učitel Plečnik nebyl připomínán.
Rothmayerova křesla na terase traktu (11 kB)
Tereziánské křídlo je jedinečným dílem, díky Rothmayerovi získalo neobyčejnou působivost také proto, že architekt nechal vyniknout zbytky starších konstrukcí v interiéru. To je důkaz, že lze v odůvodněných případech zasáhnout i do starších objektů a povolaný architekt pak může kongeniálním způsobem doplnit starší objekt. V případě Tereziánského křídla pak novodobé Rothmayerovy prvky dokonce umělecky převyšují kvality původní Pacassiho utilitární stavby. Dnes je opět - po letech uzavření v éře komunismu - přístupno veřejnosti. Získalo si už pověst jako ideální prostor pro výstavy architektury. Teď je tu například instalace věnovaná arch. Mockerovi.
Otto Rothmayer (1892-1966) se měl stát Plečnikovým nástupcem na místě hradního architekta. President Beneš však na tento post povolal Pavla Janáka. Ten ovšem nechal velkoryse Rothmayera dokončit úpravy severního a západního křídla Nového paláce (Rothmyaerův sál, Klínová chodba) i další drobnější adaptace (např. památník padlým v dolním Jelením příkopu), ale nemohl už zabránit tomu, aby skromný architekt (a někdejší profesor Umprum, po roce 1948 vypuzený ze školy) byl definitivně z Hradu vytlačen v roce 1952 a aby byly jeho práce v komunistické éře značně znetvořeny. Jeho dílo připomněla před třemi lety výstava ve Fragnerově galerii; hezký katalog si tam můžete i dnes zakoupit.
 
 
 
Klikací mapa