Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše historik architektury Zdeněk Lukeš, jehož články můžete taky najít v Lidových novinách, Revolver revue, Kritické příloze RR nebo Architektu. Na vaše reakce, připomínky a náměty se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
27.1.
Vladimír Karfík vzpomíná
24.1.
Pracoval u Franka Lloyda Wrighta i Le Corbusiera aneb Vladimír Karfík vzpomíná
Archiv rubriky Architektura

Vladimír Karfík vzpomíná

Frank Lloyd Wright 1867-1959 (8 kB) Ing. arch. Vladimír Karfík, 1901-1996 (3 kB) V minulém dílu jsem slíbil ukázku z rozhovoru, který jsem natočil s architektem Vladimírem Karfíkem (1901-1996) v roce 1987. Ten teď vyšel v Revolver revue, číslo 42. V následujícím oddílu vzpomíná Karfík na práci u proslulého architekta Franka Lloyda Wrighta (viz a viz). Vedle stálého sídla firmy v Taliesinu East u Chicaga si FLW se svými spolupracovníky postavil ještě Taliesin West v arizonské poušti u Phoenixu. A právě tady začíná naše vypravování:

Jak to tedy vypadalo když jste do arizonské pouště poprvé přijeli?
Wright už předtím našel překrásné místo: Karfíkova fotka Taliesinu (13 kB) Byl tam prudký svah a nad ním se vznášela hora, nejvyšší v té partii, měla asi 1500 metrů nebo tak nějak a v té výšce se srážela mlha, takže ten kopec měl takovou provlhlou špičku na rozdíl od té suché pouště pod ním. Z té špičky dolů vedl takový pás písku obroubený zvláštní zelení - na celé poušti žádná zeleň nebyla, kromě úplně suchých keřů a ohromných kaktusů, byly až šest metrů vysoké a snad tři sta let staré. Ten motiv zeleně na okraji písku se mu úžasně líbil, takže halu jsme navrhli tak, že ten pás písku procházel skrz ni. Říkal jsem, že bude obtížné dostat se z jedné strany haly na druhou, ale on řekl že ne, že tam bude tu a tam můstek. Mezi tím pískem byly balvany a starý Wright říkal, že kdo nebude chtít chodit po hotelových můstcích, může přeskákat po těch balvanech. On vždycky přírodu vtahoval do svých staveb, to pro něho byla posvátná věc, na rozdíl od Le Corbusiera. Takže jsme začali naplno pracovat. Mne ale ta manuální práce absolutně nebavila, tak jsem vždycky jenom něco vyměřoval a ti Američani říkali: "Ten Karfík je nějakej línej". A správce, který to všechno vedl, říkal: "Ne, ne, Karfík není línej, on se jenom narodil unavenej".
Karfíkova fotka Taliesinu (13 kB)

Jednou jsem něco přece jen řezal pilou a přemýšlel o nějakém problému a najednou přiběhl ten správce a křičí: "Copak neslyšíte, že je tam hřebík a vy ho pilujete tou krásnou pilou?" A já povídám: "Sakra, to jsem si nevšiml a málem bych zruinoval ten hřebík". A on se chytil za hlavu a ječí: "Tady Karfík říká, že zruinuje hřebík a přitom ničí tu krásnou pilu!"

Dobrá, postavili jste si tam ateliery a na čem jste tam začali pracovat?

Na hotelu Chandler, začali jsme na konci listopadu a on říká: na začátku dubna musí být ten projekt celý hotový. Tenkrát zásadně nedělal nikdy nic tuší, protože pauzáky už tenkrát byly o mnoho lepší než ty evropský, průsvitnější, neměnily se vlhkostí a podobně. Dokonce jsme to rýsovali měkkýma tuhama 2B, ale měli jsme dokonalá brousítka, to člověk zatočil a hned měl ostrou. Když to bylo 2B, tak se to dalo takovým tím ozalidem kopírovat perfektně. To že ty výkresy jsou dělaný jenom tužkou, způsobilo, že někde jsou méně výrazné, než když jsou dělány tuší, jako od jiných architektů. No tak, že prý musíme být hotovi do toho dubna. Taliesin West dnes (40 kB) Totiž od dubna začíná být poušť krajně nepříjemná, teplota se začíná blížit čtyřicítce, zatímco v zimě je kolem dvaceti stupňů. Chodili jsme se každý den koupat do zavodňovacího kanálu pro ty obrovský pomerančový sady, co tam byly v okolí. Bylo to trochu riskantní v tom plavat, protože v otevřeném kanálu tekla voda ohromnou rychlostí, takže proti proudu se nedalo plavat, člověk se musel nechat unášet a snažit se plavat jako proti proudu a pak se zachytit takových schůdků aby se vůbec dostal ven. Je zajímavé, že jen já a Klumb jsme se odvážili v tom plavat, ti ostatní ne. Tenkrát mne Frank Lloyd Wright zval na návštěvy, do toho jeho ohromnýho stanu, kde bylo i křídlo steinway, které si tam půjčil na dobu pobytu pro svou manželku a já jsem jí dával hodiny klavíru. Olga Ivanovna - on to spojoval do Olgivanna - byla perfektní lady a managerka starého Franka. Měl štěstí, že sehnal takovouhle ženu, která se o něho starala a zároveň dovedla reprezentovat. Každou chvíli měli návštěvy.
Ale ti mí kolegové Američané se na mne trochu jako mračili, protože je tam nikdy nepozval a mne vždycky. Tenkrát ty jejich školy nebyly na takové úrovni, jako evropské. Byl tam ještě jeden mladý německý architekt, jmenoval se Tuntke, byl z Hamburku, ale nejlepší jsme byli Klumb a já. Byl tam také Japonec, jmenoval se Takečiko Okami, ale byl to lepší fotograf, než architekt. To bylo něco hrozného, on třeba vynášel perspektivu - já jsem ho to naučil - a říkal jsem tady, kde prochází ta projekční rovina, tam jsou v té velikosti výkresu nanášeny výšky. Z neznámých důvodů je vynášel dvakrát tak velký, a tak vila, na které pracoval, byla na projektu dvakrát tak vysoká, než by měla být. Pak jsem ho naučil, jak to má rýsovat, ale byl z nás nejslabší.

FLW: Gordon Planetarium, 1924-7 - kresba V.Karfíka (27 kB)

 
 
 
Klikací mapa