Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše historik architektury Zdeněk Lukeš, jehož články můžete taky najít v Lidových novinách, Revolver revue, Kritické příloze RR nebo Architektu. Na vaše reakce, připomínky a náměty se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
21.2.
Bílé plachty nad Sydney - podivuhodné stavby XV
17.2.
Nad vašimi dopisy II
Archiv rubriky Architektura

Bílé plachty nad Sydney
Podivuhodné stavby XV

J. Utzon: Opera v sydneyském přístavním zálivu (21 kB) Jak jsem slíbil minule, podíváme se dnes na jednu z nejpozoruhodnějších moderních staveb. Pocestujeme za ní až do Austrálie, tedy země, která zatím moc nepřispěla do pokladnice světové architektury. Okolnosti vzniku a stavby Opery v Sydney jsou až neuvěřitelně dramatické: bylo by to na román nebo filmový thriller, ale tady mohu jen velmi stručně nastínit, o co šlo. V polovině padesátých let byla vypsána soutěž na novou operní budovu. Měla stát na překrásném místě - na konci úzké šíje, vybíhající směrem do přístavu, která se jmenuje Bennelong Point. Přišlo asi dvě stě návrhů a porota nakonec vybrala ten nejzajímavější, ale také nejvíc kontroverzní. Hlavní slovo měl přitom proslulý finsko-americký architekt Eero Saarinen (mj. autor skořepinových betonových konstrukcí letiště TWA v New Yorku a hokejového stadionu university Yale v New Havenu; o jeho neméně slavném otci Elielu S. jsem psal v dílu o Hvitträsku). Pohled ze shora (56 kB) Ten údajně vybral projekt z už dříve vyloučených návrhů a přesvědčil ostatní kolegy v jury, že právě ten je pravý. Byl to návrh nepříliš tehdy známého dánského architekta Jôrna Utzona (*1918). Tento obdivovatel Le Corbusiera, Franka Lloyda Wrighta a Ludwiga Miese van der Roheho postavil na výběžku kompozici bílých skořepin, které ukrývaly všechny požadované prostory - dva víceúčelové sály, zkušebny, výstavní prostory, restaurace. Utzon se prý inspiroval plachtami otcovy jachty (někomu struktura zase připomíná složená ptačí křídla nebo lastury), ale jistě myslel i na možnosti betonových konstrukcí a na kontrast stavby se starým ocelovým mostem (Sydney Harbour Bridge), který se pne nad zátokou. Tvar skořepin měl také přispět k dobré akustice sálů.
Detail 'skořepin' (12 kB)

Projekt nakonec prošel, ale hned nastaly potíže - jak vyrobit tak obrovité konstrukce? Navíc tehdy nebyly k dispozici computery a spočítat tak složité prostorové plochy nebylo snadné: co když se skořepiny zřítí? A dalším problémem byla cena - z původních 9 milionů US $ se nakonec vyšplhala na 120 milionů! Utzon byl nucen projekt mnohokrát přepracovat. Do skořepin musel navíc ukrýt prostor provaziště, společný pro oba zády k sobě otočené sály. Ten je mnohem vyšší a bylo jej nutno opět maskovat skořepinou, což se nakonec podařilo (aby byl nakonec tento nápad opuštěn - sály dnes slouží především jako koncertní). Utzon nakonec potopil řadu pomocných provozů do mohutné podnože stavby. Byl však nucen rezignovat na myšlenku betonových skořepin. "Plachty" tedy tvoří svazky předpjatých železobetonových žeber, které jsou kryty speciálními keramickými panely (viz detail).
Interiér velkého sálu (19 kB) Řez - nerealizovaná verze (17 kB)
Neustálé změny projektu a geometrický nárůst cen, jakož i technické problémy vedly k mnoha krizím. Stavba byla několikrát zastavena, politické strany, které se střídaly ve vládě, budovu buď podporovaly nebo radikálně odmítaly. Utzonovi nakonec došla trpělivost a v polovině 60. let definitivně stavbu vzdal a odejel domů. Přesto byl nakonec objekt dokončen - bohužel už s interiéry, které vytvořili jiní projektanti. Pod "skořepinami" jsou koncertní a operní sál pro 2700, resp. 1500 lidí, v soklu ještě divadlo pro 500 lidí, dále zkušebny, restaurace, parkingy ad.
Díky tvrdohlavosti příznivců tak nakonec přece jen vzniklo toto unikátní dílo. Ve svém výsledku sice ne tak působivé, jak dánský architekt původně zamýšlel (došlo i ke zjednodušení tvaru střech), ale přesto natolik výrazné, že se stalo symbolem nejmenšího kontinentu, podobně jako klokani, pták kiwi nebo australští tenisté. A to je moc dobře…

Příště: Znovu k vile Tugendhat v Brně

 

 
 
Klikací mapa