Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše Zdeněk Lukeš - pokud není uvedeno jinak, autorem příspěvků je právě Zdeněk Lukeš, historik architektury, jehož články můžete najít taky v Lidových novinách nebo časopisech Architekt, Revolver Revue a Umění a řemesla. Na vaše náměty, reakce a polemiky se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
3.6.
Ludwig Mies van der Rohe: Vila Tugendhat v Brně, 1929-30 (Sedm staveb)
27.5.
WFC Šanghaj - nový obr ve stavbě (O nejvyšší mrakodrap XIV)
Archiv rubriky Architektura

Ludwig Mies van der Rohe:
Vila Tugendhat v Brně, 1929-30
(Sedm staveb)

Před časem mne požádala redakce časopisu Revolver revue, abych přispěl do cyklu "Sedm", v němž lidé různých profesí - básníci, spisovatelé, výtvarníci - uvádějí sedmičku svých oblíbených děl. Já tedy vybral sedm různých staveb, které mám rád. Jsou z různých zemí a mnohé jsou velmi nenápadné nebo zapomenuté, jiné jsou naopak všeobecně vysoko hodnoceny. Mezi takové patří světoznámá vila Tugendhat v Brně. Stať o ní přináším, zbývajících šest domů "mého srdce" najdete v posledním - čtyřicátém čísle Revolverky.

Less is more, hlásal německo-holandský architekt, který miloval jednoduchost a dokonalost. Na rozdíl od finské kaple jsou ovšem jeho stavby kromobyčejně drahé. U vily Tugendhat v Brně použil Mies ocelovou konstrukci, sloupy křížového profilu kapotoval chromovou ocelí (spáry spojů jsou tenké jako vlas, takže jsou téměř nepostřehnutelné). Vestavěný nábytek je ze vzácných dřev, v rozlehlém obývacím pokoji stojí onyxová stěna… Obrovská okna se automaticky zatahují do podlahy, vše je dokonalé a perfektně promyšlené - od členění prostoru, rozmístění elegantního nábytku, až třeba po rozevírání kruhového jídelního stolu na principu clony v objektivu. A přitom je tu nádherný kontrast mezi dokonalými povrchy a nepravidelnými travertinovými stupni schodiště do zahrady, kontrast umělého světa interiéru a přírody za skleněnou stěnou.
Tak je tomu ostatně i u dalších Miesových staveb: německého pavilonu na EXPO v Barceloně, který eklektičtí Španělé po dokončení v roce 1929 tak nenáviděli, že jej nechali - jako jediný - hned po světové výstavě rozebrat (pavilon byl prázdný - byl to exponát sám o sobě, uvnitř byla jen tři křesla, určená pro návštěvu španělského královského páru a německého velvyslance). Nebo mrakodrapu fy Seagram v New Yorku, který v padesátých letech fascinoval svou chladnou krásou a inspiroval architekty po celém světě; ti začali stavět podobné "krabice", ale už to nebylo ono - žádná nebyla absolutně dokonalá, jako Miesův mrakodrap. Totéž platí pro Muzeum moderního umění v Berlíně nebo kapli v areálu chicagské technické university. Zase jde o jednoduchý, částečně prosklený kubus, ale proporce jsou tak dokonalé, že je nám poslání této stavby jasné na první pohled. Není divu, že architekti z celého světa Miesovy objekty donekonečna prohlížejí a jen žasnou, jak lze minimalistickými prostředky dosáhnout maximálního účinku.
Jednou jsem měl možnost přespat ve vile Tugendhat. Brzy ráno jsem sešel z horního patra s ložnicemi dolů do obrovského obývacího pokoje, na kruhovém stole se podávala snídaně. Skleněná stěna s výhledem do zahrady byla z části pokryta ranní rosou. Byl to nezapomenutelný zážitek! Vila Tugendhat (69 kB)
 
 
 
Klikací mapa