Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše historik architektury Zdeněk Lukeš, jehož články můžete taky najít v Lidových novinách, Revolver revue, Kritické příloze RR nebo Architektu. Na vaše reakce, připomínky a náměty se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
18.10.
Pražský hrad trochu jinak, část 1. (Jan Cinger)
14.10.
O památkách moderní architektury v Ostravě
Archiv rubriky Architektura

Pražský hrad trochu jinak (část 1.)
(Viděno očima Jana Cingera,
inspirováno a uvedeno na pravou míru Zdeňkem Lukešem)

Jako optimista (někdo to sice nazývá cynismem, ale já vycházím z jedné z podtezí AF, že „optimismus je vidět věci tak, jak jsou – pak se nikdy nemůžete zklamat“) rád vyhledávám doklady skutečnosti, že „lidstvo blbne na kvadrát“ (viz. např. zde nebo na „zrcadle“ v USA zde) a jako filmař pak rád vyhledávám místa a situace, kdy jedním „krokem stranou“ se ocitnu někde úplně „jinde“. Souvisí to s filmařským „vytvářením iluzí“, kdy je (především z hlediska režiséra a kameramana, aby posléze i diváka) důležitý úhel pohledu a především pak to, co je před objektivem kamery (divák si už zbytek dokáže domyslet, aniž by ho skutečnost rušila) – co tam nepatří se buď zakryje nebo dnes počítačem „přepočítá“. Takovým místem je např. levý břeh Vltavy před Holešovickými jatkami, kdy se člověk, když sestoupí z ulice po několika betonových schůdcích k hladině, ocitne na pár stovek metrů na malebném břehu řeky někde ve volné přírodě (pro počáteční úsek to, bohužel, platilo do okamžiku, než se z jatek stala Holešovická tržnice a z kousku romantické přírody, díky návštěvníkům tržnice, veliká latrína).
Břeh Vltavy poblíž Holešovické tržnice (33kB) Břeh Vltavy poblíž Holešovické tržnice (33kB)
Věřili byste, že jste skoro v centru města, nad vámi jezdí tramvaje, jenom kousek proti proudu se právě na Hlávkově mostě na severojižní magistrále automobilisté potýkají se "stupněm 5"?! Pokud někdy půjdete těmito končinami, vřele vám doporučuji tuto cca 600 metrů dlouhou procházku, jejímž počátečním "latrínovitým" charakterem se nenechte odradit.

Rád bych vás proto v tomto příspěvku pozval na procházku Pražským hradem a jeho okolím nazíranou mýma očima.

Začneme laminátovou sochou na balkóně na III. nádvoří (obrázek najdete zde), ze kterého obvykle „promlouvají“ ke „svým národům“ prezidenti naší republiky. Protože si asi někdo z prostých lidí, tj. těch, co jim chodí naslouchat, stěžoval, že původní socha ruší estetické vyznění pohledu na ně (ty prezidenty), „vyslyšel“ je G. Husák a nechal jí „odlehčit“, aby mohla být při těchto příležitostech snadno odstranitelná. Díky tomu nabyly tyto jejich (těch presidentů) proslovy větší moudrosti a určitě i závažnosti, takže předpokládám, že to jistě využívá i náš současný president a věřím, že i jeho nástupce nás o tuto vymoženost neošidí.
Zlatá brána (25kB) Další doklad „pošetilosti mocných“ nalezneme přímo naproti. Zde, díky chybnému rozhodnutí (které si ostatně jako absolutistický panovník mohl dovolit) Karla IV., vznikl donedávna vybledlý unikát v podobě nejnesmyslnější „benátské“ mozaiky, jak z hlediska použitého materiálu - nekvalitní měkké draselného sklo, tak jejího umístění - nejseverněji od Benátek (na sever od Alp žádná taková neexistuje), nechráněnou před rozmary počasí (stálý vítr, přímý déšť, sněhové bouře, sluneční výheň, takže rozdíl teplot v průběhu roku se pohybuje od –28°C do +60°C!). Samotná její historie je tak zajímavá, že se jí budeme věnovat někdy v budoucnu samostatným článkem, teď jenom stručně – díky Gettyho konzervačnímu institutu, českým restaurátorům a technologiím kosmického výzkumu jí můžeme postupně vidět v její původní kráse a bude tak zachována v této podobě i pro budoucí generace.
Celému nádvoří pak nenápadně dominuje můj nejoblíbenější objekt z celého hradu. Od malička jsem fascinován skutečností, jak ty nejdramatičtější příběhy a osudy bývají velmi často skryty pod neokázalým zevnějškem lidí nebo věcí. I tento cca 18 metrů vysoký, štíhlý monolit z mrákotínské (Mrákotín u Telče) žuly v sobě skrývá takové malé drama v podobě jeho dobývání, přepravy a konečného umístění. Obrázky a podrobnosti naleznete zde nebo na „zrcadle“ v USA zde. Pro tento článek stačí říci, že je to až druhý kus (1925), protože první (1923) se při dopravě přelomil. Dokončen byl v listopadu r. 1928 a kovovou špičkou z pozlacené oceli, která se blíží původnímu návrhu (architekt Plečnik přemýšlel o plnoskleněné pyramidě) byl osazen až v r. 1996.
Za 14 dní se s vámi těším na shledanou. To se spolu podíváme do Jeleního příkopu a jeho okolí.

Jan Cinger


 
 
 
Klikací mapa