Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše historik architektury Zdeněk Lukeš, jehož články můžete taky najít v Lidových novinách, Revolver revue, Kritické příloze RR nebo Architektu. Na vaše reakce, připomínky a náměty se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
4.11.
Pražský hrad trochu jinak, část 2. (Jan Cinger)
1.11.
Nad vašimi dopisy I
Archiv rubriky Architektura

Pražský hrad trochu jinak (část 2.)
(Viděno očima Jana Cingera,
inspirováno a uvedeno na pravou míru Zdeňkem Lukešem)

Citlivé napojení Oranžerie na původní kamennou zeď (19 kB) Citlivé napojení Oranžerie na původní kamennou zeď
Rád bych v tomto příspěvku navázal na první část procházky Pražským hradem nazírané mýma očima a provedl vás kouskem jeho okolí.

Naší prohlídku kuriozit zahájíme v „Královské zahradě“ hezkou ukázkou českého „vlezdoprdelnictví“ v podobě anachronického socialistického symbolu „pětiletého plánu“ na historické sgrafitové výzdobě „Míčovny“ (obrázky a podrobnosti naleznete zde nebo na „zrcadle“ v USA zde.).

Abychom si trochu duševně odpočali, můžete pookřát a pokochat se pohledem na technický skvost v podobě nové „Oranžerie“. Je to ukázka stavby budoucnosti, která se svou samonosností chová maximálně ohleduplně ke svému okolí (viz. obrázek napojení na původní kamennou zeď, kterou nijak nezatěžuje - jedna z podmínek na její konstrukci), má mj. i vlastní „inteligenci“ a stojí hned za „Míčovnou“. Také ona si zaslouží samostatný článek a tak si ji zde připomínáme ještě fotografií její nosné konstrukce.
Nynísestoupíme do „Jeleního příkopu“ po stezce, po které se ještě před deseti lety mohli procházet jen příslušníci vojska ministerstva vnitra (viz. obr.) a vydáme se směrem ke Klárovu, kde si po levé straně můžeme prohlédnout nenápadný vstup do bunkru (obrázky a podrobnosti naleznete zde nebo na „zrcadle“ v USA zde.), který měl chránit naše „dělnické“ presidenty před „hněvem lidu“.
Nosná konstrukce Oranžerie má svůj půvab (24 kB) Nosná konstrukce Oranžerie má svůj půvab
Své pocity z jeho návštěvy popsal p. Neff zde. Já vám tady dám jen návod na jakýsi AFlistický pocitový „margarín“ (podobně jako před časem se zatměním slunce) - představte si velice hluboký (cca 30m) vinný sklípek, zakončený prázdnou skladištní halou a do hlavy si nasaďte myšlenku, kolik jen peněz zbytečně utratili vedoucí představitelé předchůdkyně dnešní KSČM ze strachu před „třídním nepřítelem“, který se z počátečních „buržujů“ a „kulaků“ postupně rozrostl vlastně na všechny spoluobčany.
Kdo pak má malou představivost, má možnost konfrontovat své představy s realitou zde na Psu, kde jsou i další obrázky z Pražského hradu.
Na tunel spojující obě části Jeleního příkopu si budeme muset ještě nějakou chvilenku počkat, a tak se vydáme opět stejnou cestou nazpátek nahoru, ven z jeho dolní části, abychom mohli sestoupit do jeho horní části.
Cestou si můžeme všimnout ještě jedné ukázky „arogance moci“ bývalého režimu (předchůdkyně dnešní KSČM) - v dolní části Jeleního příkopu, téměř nahoře, hned za plotem je památník lidí, které postříleli Němci v Jelením příkopu na konci války. Památník navrhl v plečnikovském duchu prof. Otto Rothmayer - protože byl památník za neprůhledným plotem a nikdo k němu nemohl, byla potom na zdi u Prašného mostu duplicitně umístěna pamětní deska se jmény obětí, která je tam dodnes.
Československá specialita z dob totality: pes se dvěmi „přirozeními“ na pozadí Pražského Hradu (42 kB) Československá specialita z dob totality: pes se dvěmi „přirozeními“ na pozadí Pražského Hradu
V horní části Jeleního příkopu si můžeme, my starší, u domečku (bývalého obydlí medvědáře) připomenout výběh pro medvědy - ti, slušivá „rádiovka“ s „anténkou“ na hlavě a skoky roznožkou přes kamenné patníky na cestě k Pražskému hradu, které měly vršky blýskavě vyleštěné od miliónů podobných dětských rukou, to vše patřilo ke koloritu rodinných výletů do těchto prostor v době mého dětství. „Rádiovky“ už místo „parády“ slouží jen k dokreslení Jiránkových „buranů“ a patníky i medvědi už tu dávno nejsou. I ten jejich výběh je už dlouho zasypaný. Přesto místo, kde býval, relativně snadno poznáme podle jiného odstínu půdy, ev. vegetace (podobně jako při pohledu z rozhledny u Chlumu, kde takto lze na polích objevit i po 133 letech hromadné hroby vojáků padlých v bitvě u Hradce Králové v r. 1866).
Na vrcholu svahu směrem od Hradu je za nenápadnou železnou brankou ukryta symbolická vinice a především kouzelná „Masarykova vyhlídka“, která nám poskytne, kromě příjemného klidu, i nezvyklé pohledy na Pražský hrad a jeho okolí (obrázky a podrobnosti naleznete zde nebo na „zrcadle“ v USA zde.).
Po opuštění horní části Jeleního příkopu zadní brankou se ještě můžeme zajít podívat do uličky zvané „Nový svět“, jejíž název je nádherným protimluvem, protože se zde (především na náměstíčku na jejím konci, ze kterého ústí směrem k Loretě ulice „Černínská“) ocitneme (pokud budeme mít štěstí a nebude zde parkovat žádný automobil - nejlépe o víkendu) v Praze pana Broučka od Svatopluka Čecha, ne-li dokonce přímo ve středověku.

Jan Cinger


 
 
 
Klikací mapa