Architektura  
Zpět  Zpět     Rubriku ARCHITEKTURA vede a příspěvky většinou píše historik architektury Zdeněk Lukeš, jehož články můžete taky najít v Lidových novinách, Revolver revue, Kritické příloze RR nebo Architektu. Na vaše reakce, připomínky a náměty se těší na adrese lukes@gts.cz.      
 
11.11.
Neoklasicismus ve Veletržním paláci
4.11.
Pražský hrad trochu jinak, část 2. (Jan Cinger)
Archiv rubriky Architektura

Neoklasicismus ve Veletržním paláci

Návrh Mohyly míru u Slavkova (32 kB) Antonín Engel (3 kB)
Ve Veletržním paláci probíhá výstava prof. Antonína Engela (1879-1958). Je to velmi zajímavá postava české architektonické scény tohoto století. Posuďte ostatně sami. Jeho studia byla vskutku důkladná: na pražské české i německé technice, potom ve Vídni na nejprestižnější škole té doby u prof. Otto Wagnera, kde dokonce získal nejvyšší - Římskou cenu. Ještě jako student se zúčastnil klíčové soutěže: na letenský tunel (nebo příkop) v Praze. Anonymní soutěž dokonce vyhrál, ale když bylo poté zjištěno, že jde o Wagnerova žáka, zachovali se čeští nacionalisté příznačně. Prohlásili, že prý nejde odlišit, zda jde o projekt studenta nebo jeho učitele a že o takto pojatou architekturu tudíž nestojíme a hodili krásný Engelův návrh pod stůl. Nic nepomohl ani Wagnerův dopis do Prahy, kde potvrzuje, že jeho žák dělal pochopitelně projekt samostatně. Škoda - místo Stalina mohla stát na Letenské pláni stylizovaná secesní socha kněžny Libuše.

Engel se - opět ještě ve škole - zúčastnil soutěže na mohylu ve Slavkově u Brna. Po příchodu do Čech postavil podle mého názoru hned své nejlepší domy - v rodných Poděbradech krásné zdymadlo s hydroelektrárnou a v Praze vilu a blok bytových domů u starého židovského hřbitova na Josefově. Vše samozřejmě ve stylu wagnerovské moderny.
Studie Letenského tunelu (18 kB)
Na počátku dvacátých let si studenti pražské Techniky vynutili Engelův příchod na školu - Wagnerovi žáci totiž tehdy učili na Umprum (Plečnik) i na AVU (Kotěra), jen na Technice vládli starci, kteří měli k moderním architektonickým směrům dost negativní vztah. Později byli ale studenti zklamáni. Pamětníci mi vyprávěli, že Engel byl nakonec ještě konzervativnější (ale nakonec se jim "vysoký řád" a antické prvky docela hodily, když nastoupila sorela - jeho žák J. Štursa byl např. autorem monumentálního schodiště ke Stalinovu pomníku). Engelův vývoj se zastavil u těžkopádného neoklasicismu, jak jej můžete vidět na jeho stavbách v Praze: Ministerstvu železnic (později ÚV KSČ, nyní Ministerstvo dopravy) na vltavském nábřeží, podolské vodárně (ta má ale krásný "perretovský" interiér s parabolickými žebry), na budovách Generálního štábu na Vítězném náměstí a konečně nedalekých školách pro ČVUT (dnes VŠCHT) a kolejích TGM. Engel je také autorem celkového konceptu tzv. Nových Dejvic (z části i Bubenče). Vytvořil centrální Vítězné náměstí, kde měl stát uprostřed obelisk, i síť velkorysých ulic a příčných pásů zeleně. Koncept nebyl nikdy dokončen, především Vítězné náměstí zůstalo torzem. Bylo pak několik soutěží, ale Engelův návrh zůstal nepřekonán.
Jako respektovaný urbanista a člen Státní regulační komise byl Engel pověřen i důležitým úkolem - propojit Dejvice s Pražským hradem. Tady se ale stal sokem jiného wagneriána - hradního architekta Plečnika, který měl o severním předpolí Hradu jiné představy.
Vila a domy (vlevo) na pražském Josefově, 1910-11 (18 kB)
Engel - už jako starý pán a důchodce - ještě v padesátých letech navrhoval dostavbu Vítězného náměstí (v období socialistického realismu nebyl konec konců jeho klasicismus tak nepřijatelný) a nakonec ještě postavil druhou budovu podolské vodárny, tentokrát už s typickou komunistickou dekorací. A to se asi málo kterému projektantovi podaří - aby mohl po 30 letech prakticky ve stejném stylu pokračovat ve svém projektu.
Výstava ke 120. výročí narození A. Engela byla připravena kurátory z Archívu architektury NTM a NG Petrem Krajčim a Radomírou Sedlákovou a najdete ji ve 4. patře Veletržáku - budovy, která vznikla ve stejné době, jako Engelovy paláce, leč reprezentuje zcela jiné principy...


 
 
 
Klikací mapa