NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Středa 18.4.2001
Svátek má Valérie

 Hledání:
 Výběr z vydání:

MROŽOVINY: Americké \\

PENÍZE: A co zdraví, studenti?

VLADIMÍR MLYNÁŘ: Demise kam se podíváš

JAN ZAHRADIL: Týden příchodů a odchodů

ARMÁDA: Kdo co zavinil

NÁŠ RYBNÍK: Ceny pro vopruzy

POLITIKA: Lauder versus český stát - sauce hollandaise.

IT: Postřehy z PIW aneb Skutečně tak?

SČÍTÁNÍ LIDU: Český statistický úřad je (proti jiným) trapný břídil

LITERY: Květy ve sněhu

RODINA A PŘÁTELÉ: Cože? Řekněte to ještě jednou!

PSÍ PŘÍHODY: Náramná událost sezóny

PERSEKUCE: Český pracovník organizace Člověk v tísni vypovězen z Běloruska

JIŽNÍ AFRIKA: Na okraj fotbalové tragedie v Johannesburgu

MICHAEL ŽANTOVSKÝ: Komentář týdne 10.-17. dubna
 Rubriky:
Svět
Austrálie
USA
Německo
Ukrajina
Kanada
Nikaragua
Holandsko
Čína
Jižní Afrika
Švédsko
Izrael
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět >> Jižní Afrika

18.4. JIŽNÍ AFRIKA: Na okraj fotbalové tragedie v Johannesburgu
František Grossmann

Není tomu ani rok, co jsem popisoval na stránkách Psa neuvěřitelné zklamání a rozhořčení jihoafrické veřejnosti nad rozhodnutím Mezinárodní fotbalové federace, neudělit právo organizovat Mistrovství světa v kopané v roce 2006 Jihoafrické republice. Musím přiznat, že jsem tehdy s náladou většiny občanů této země sympatizoval a v rozhodnutí viděl snahu mafistických kruhů vrcholného fotbalového orgánu preferovat Evropu. Zdůrazňuji ovšem, že nejsem ani žádný fotbalový odborník, ani mimořádný fanda tohoto sportu. Žiji tady mnoho let, sleduji pokud možno veškeré dění v zemi nezaujatě a tak se o něm snažím čas od času referovat. Každý nakonec musí uznat, při pohledu na sestavy nejlepších světových mužstev, že se fotbalisty z černého kontinentu doslova hemží.

O tom, že je tady kopaná, zejména mezi černošským obyvatelstvem, sportem daleko nejpopulárnějším, není třeba nikoho přesvědčovat. Nedovedeme si jistě představit, že by tradiční derby Sparta-Slavia jen hodlalo shlédnout sto tisíc nadšených a nutno podotknout fanatických fanoušků. Jinak je tomu v Jižní Africe. Dva nejlepší kluby, z mnohamilionového černošského townshipu Soweta, Orlando Pirates a Kaizer Chiefs, tuto diváckou podporu mají. Utkání těchto rivalů jsou proto vždy události mimořádnou, ale též nutno říci i očekávanou s obavami. Téměř na den, deset let zpátky, došlo k tragedii, při níž bylo ušlapáno více jak čtyřicet diváků. Světová veřejnost si toho však v té době téměř nevšimla. JAR si žila svým specifickým, světu uzavřeným životem a vzhledem k sankcím, se samozřejmě o žádné, tedy ani sportovní události mezinárodního významu neucházela.

Jinak je tomu ovšem dnes. Po těsné porážce v loňském roce, vyvinula fotbalová diplomacie afrického kontinentu, v čele s JAR, obrovskou iniciativu, která nakonec přinesla výsledek v nedávném rozhodnutí FIFA přidělit uspořádání světového žampionátu v roce 2010 Africe jako kontinentu. A jsme u kořene věci. Otázka zní: Je vůbec některá africká země schopna organizaci takovéto kolosální události zvládnout, speciálně, je toho schopna Jižní Afrika? Ano, má nepochybně potřebnou infrastrukturu, má vynikající mezinárodní i místní letecké, dálniční a konec konců i vlakové spojení, má velký počet špičkově vybavených sportovních stadionů s dostatečnou diváckou kapacitou. Je zemí neobyčejně turisticky atraktivní. Je však a bude v průběhu osmi let připravena řekněme tomu morálně? To už je další a značně zapeklitá otázka. Středa 11.dubna 2001 se totiž místo svátku kopané, stala obrovskou, a to nejen sportovní, tragedií.

O smrti 43 diváků a více jak 150 zraněných se rychlosti blesku dozvěděl doslova celý svět. Vláda ihned svolala mimořádné zasedání, byla ustanovena speciální komise na vrcholné politické úrovni, která má příčiny tragedie nejen najít a podrobně zhodnotit, ale především z nich vyvodit důsledky, aby se něco podobného již nikdy opakovat nemohlo. Sledovali jsme její průběh, se zatajeným dechem a po zádech běhajícím mrázem, v přímém přenosu. Na stadionu i před ním již bylo mnoho mrtvých a raněných, stále se však ještě hrálo. Konečně po půl hodině byl zápas ukončen a slova se ujali nejvyšší fotbaloví funkcionáři a posléze i ministr sportu.

Telefonicky vyjádřil svůj hluboký zármutek i prezident země, Thabo Mbeki. Jmenováni pohlaváři vesměs zdůrazňovali fakt, že jihoafričtí fanoušci nejsou ještě dostatečně vyspělí. Z úst oněch velkomožných pánů to znělo spíše jako nedostatečně civilizovaní. Je tedy třeba ještě dlouho a systematicky fotbalové příznivce, učit a vychovávat. Musím podotknout, že jmenovaní pánové byli vesměs tmavé pleti a není je tedy možno podezírat z rasismu. Jinými slovy a jednoduše. Za vše může zlý, primitivní a neukázněný divák. JE TOMU VŠAK SKUTEČNĚ TAK, JE TO OPRAVDOVÁ PŘÍČINA TRAGEDIE? Obávám se, že není. Svět fotbalu pamatuje tragedie větší, z nichž liverpoolská před dvanácti léty viděla 96 mrtvých, ta " slavná televizní" bruselská pak 54. Ty však byly většinou důsledkem fotbalových válek a řádění známých taky fanoušků- chuligánů, které se přece jen podařilo v poslední době, bezpečnostními opatřeními na stadionech, vytlačit do ulic pořádajících měst.

Domnívám se, že situace v Jižní Africe je poněkud jiná. Nikdo z jmenovaných pohlavárů dosud nemluvil, a nestalo se tak ani při včerejším smutečním rozloučením s obětmi, o pravděpodobně skutečné příčině neštěstí. Rozloučení bylo přitom pojato giganticky, promluvil na něm i prezident Mbeki, zúčastnily se všechny politické a společenské špičky, přenášela jej státní televize. Hostem zvlášť vzácným byl Lenox Lewis, který bude v Johannesburgu tuto sobotu obhajovat titul absolutního mistra světa v boxu. Údajně současný, když ne nejslavnější, tak nejbohatší sportovec světa.

O ČEM SE TEDY DOSLOVA NAHLAS ŠEPTÁ JAKO O SKUTEČNÉ PŘÍČINĚ ? Je všeobecně známo, že Ellis Park Stadion v Johannesburgu pojme něco více jak sedmdesát tisíc divádů, vstupenek však údajně bylo prodáno téměř stotisíc. Na stadionu samotném, v době zahájení utkání, bylo kolem 85tisíc diváků a venku se tísnily další tisíce majitelů vstupenek. Ti posléze uzavřené brány stadionu prolomili a tragedie byla hotova. Zdá se mi tedy nejvhodnější slovo KORUPCE. Masový nadnáklad vstupenek není a nemůže být výsledkem neukazněného, či zatím nedostatečně vyspělého řadového fanouška, ale významné a mocné organizace, která na podobných událostech vydělává ohromné peníze. Myslím, že zde jsme u kořene věci.

Ano, je lidské podlehnout svodům, zvláště v oblasti ekonomického zvýhodňování a každý z nás se snad s podobným jevem v životě setkal. Je však charakteristické zejména pro africké země, korupci zneužívat na doslova masové základně. Bude to ještě zatraceně dlouho trvat, než se na černém kontinentě nejen formálně, ale skutečně rozvine demokratické a ústavu respektující chování. Vzory mají obyvatele Afriky na místech nejvyšších. O Zimbabwe se ani zmiňovat netřeba, ve slibně se rozvíjející demokracii namibijské, přispěchal prezident těsně před volbami se změnou ústavy, která mu umožnila další termín, o totéž se nyní pokouší i původně demokraticky zvolený prezident Zambie. A to se samozřejmě nezmiňuji o zakořeněných diktaturách. Politik typu Nelsona Mandely, kterého by naopak země ještě dlouhou dobu potřebovala, byl světlou výjimkou hraničící s povahou světce. Jihoafrická veřejnost očekává s napětím a nemalou skepsi výsledky vyšetřování tragedie. Veřejnost světová si pochopitelně klade otázku: JE VŮBEC MOŽNÉ MS V AFRICE POŘÁDAT? Musím, ač nerad přiznat, že i můj optimismus utrpěl v tomto směru značný šrám.

Franta Grossmann




Další články tohoto autora:
František Grossmann

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: