NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Středa 27.6.2001
Svátek má Ladislav

 Hledání:
 Výběr z vydání:

VLADIMÍR MLYNÁŘ: Proč jsem nekandidoval na místopředsedu US

MROŽOVINY: Byl Hornblower vrah?

SCI-FI NOVELA: Pohostinnost van Horna, část VIII

LITERY: Těžká droga k dispozici

FANTASY: Legenda o magii, lásce a politice

EKONOMIKA: Korupce nebo byty a hospodářský růst?

UMĚNÍ - SOUTĚŽ: Funící loupežník Tomáš Bím.

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem šel reklamovat účet za plyn

PSÍ PŘÍHODY: Dvě přítelkyně a jeden pes

SLOVENŠTÍ TELEKOMINÍCI : Zapírají i nos mezi očima

ZDRAVÍ: Kvůli lejstru ozáření

ZDRAVÍ: Jodisol, aneb dezinfekce na léto

ŠKOLSTVÍ: Tak jsem se zase nedostala…

PENÍZE: Rozbijeme prasátko?

MICHAEL ŽANTOVSKÝ: Komentář týdne 19.-25. června
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

27.6. LITERY: Těžká droga k dispozici
Viktor Šlajchrt

Ke knížkám populární zdravovědy, zvlášť když se pyšní svou převratností, chovám nedůvěru. Zdraví je výsledek složité souhry bezpočtu faktorů a funkcí, které působí vesměs mimovolně. Popularizátoři obvykle radí upnout pozornost na jednu složku a pokusit se ji řídit vědomě, obávám se však, že mimovolnost je chytřejší než lidské vědomí. Knížka Láska jako věda od francouzského chirurga a porodníka Michela Odenta nese sice název dost nedůvěryhodný, obsah mne však svádí, abych mu přes jeho převratnost uvěřil.

Autor soudí, že lví podíl na osnování lidských osudů má hormonální alchymie v lidském těle. Odent žije a bádá v Británii a kniha vyšla v anglickém originálu roku 1999 s názvem The Scientification of Love, který mi připadá méně podbízivý a přesnější než český překlad. Kapitoly jsou krátké, hutné a jdou přímo a srozumitelně k podstatám výkladu, za každou však následuje dlouhý seznam odborné literatury k danému tématu, což u populární zdravovědy nebývá obvyklé.

Láska byla vědecky reflektována již dřív, téma však obhospodařovali především dušezpytci, sociologové či kulturní historici, tedy badatelé v oborech na pomezí humanitních věd. Experimentální věda se procesů spojených s láskou dotkla v minulosti zcela výjimečně. Odent připomíná jihoafrického básníka Eugena Maraise, který už ve dvacátých letech vytušil souvislost mezi porodními bolestmi a mateřskou láskou. Pokusil se ji ověřit průzkumem chování skupiny šedesáti antilop vodušek kapských. Zjistil, že antilopy, které při porodu omámil chloroformem, aby necítily bolest, odmítaly po probuzení svá čerstvě narozená mláďata. Maraise lze chápat jako jednoho z předchůdců etologie, kterou o půlstoletí později rozvinul Konrad Lorenz. Jde o vědu, jež zkoumá chování zvířat a vidí v něm mimo jiné i předobraz lidského chování.

Lorenzovy poznatky Odent také často připomíná, jeho zájem se však ubírá exaktnějším směrem. Láska se tématem opravdové vědy podle něj stala teprve v posledním desetiletí. Na počátku bylo přesvědčení, že nervový systém není tak docela separovaný od činnosti žláz s vnitřní sekrecí, tady od systému endokrinního. Za žlázu s vnitřní sekrecí lze prý považovat i mozek, přesněji jeho vývojově nejstarší části, zatímco vyšší nervovou činnost, charakteristickou pro lidství, řídí novější vrstvy šedé kůry, tzv. neokortex. Lidé by své myšlení, vnímání i city rádi považovali za plody vyspělejších částí svého mozku, výzkumy však ukazují, že vše podstatnou měrou ovlivňují hormony, produkované čistě živočišně žlázami bez účasti mozkové "nadstavby". Mateřská láska, erotická přitažlivost a zamilovanost, vlídnost a psychická pohoda (nebo naopak agresivita, neláska či zloba) jsou výsledky chemických procesů, jichž se účastní estrogeny, progesteron, endorfiny, oxytocin a řada dalších látek.

Hormony, zvláště oxytocin, prý působí jako přirozené opiáty. Znamenají odměnu: přinášejí organismu slast. V matkách prý jejich hladina prudce vzroste při porodu, vyvrcholí krátce po něm a stoupá pak při každém kojení a mazlení s děckem. Mateřská láska opěvaná básníky je vlastně bezděčným fetováním, v jehož rauši jsou ženy ochotny věnovat se obětavě bezmocnému tvorečku, který jim překáží v naplňování jiných radostí. Hormony se vzdouvají také při erotice, sexu a orgasmu, ba dokonce při pouhém snění a toužení po milování. Tak jako Pavlovův pes kanil sliny, ozval-li se zvonek ohlašující potravu, vylučují se v těle opojné matérie i při spatření milovaného člověka či pouhém zaslechnutí jeho hlasu. Ach, znal jsem to též. Člověk byl hormony přímo zblblý, žvatlal něžné nesmysly, hihňal se pitominkám, ztrácel důstojnost, stud i zábrany a prováděl krajně nehygienické kousky.

U nedostatečně otrlých jedinců se láska hned po prvním "šlehu" změní v těžkou závislost. Sekrece niterných opiátů se však podle Odenta v zamilovaném organismu po dvou třech letech snižuje, a šílenství lásky se mění v uvážlivou náklonnost, která tolik neohrožuje životaschopnost a umožňuje budovat s praktickým rozmyslem rodinné hnízdo. Pořádný hormonální šleh si pár může čas od času přivodit sexem, vzájemné orgasmy jej nadále stmelují, závislost na nich by však neměla překážet ve shánění obživy. Také u matek se tvrdá droga lásky mírně změkčuje, aby nebránila vychovávat caparta občasným okřiknutím či plesknutím.

V hormonech ani ve fyziologii se nevyznám, životní empirie mi ovšem Odentovy postřehy v jistém směru potvrzuje. Mnohokrát jsem pozoroval, že po dvou třech letech dochází opravdu k vystřízlivění z prvotní zamilovanosti. Pokud si pár nevybudoval pevnější vazby než čistě milostné, dochází po dvou třech letech obvykle k rozchodu. Ale ani v manželství leckomu snížení dávek a jejich pracné vydobývání domáckým sexem nevyhovuje. Rád by se nadále opájel sny, rád by si "šlehnul" milostný telefonát, ploužil se zfetován láskou parkem s někým dráždivě cizím a opět žvatlal jako pominutý. Po dvou třech letech manželství nastává čas prvních flirtů a nevěr, prvních dobrodružství, které dokážou rozechvět nervy do vibrací, jaké z manželského lože dávno vyšuměly. Chemické procesy si však zpravidla ponechávají stejný rytmus. Také cizoložné románky, pokud jsou plně konzumovány, končívají po dvou třech letech - rozchodem nebo novým manželstvím. Pravidelné dávky se snížily, je třeba hledat čerstvý "šleh". Kdo z milenců jej najde dřív, ten uvrhne toho druhého do tíživého absťáku. V beletrii se tomu říká milostné zklamání.

Věda o hormonální podstatě lásky je velice mladá. Nevylučuji však, že může jednou významně obohatit teorii literatury. Třeba nám konečně pořádně vysvětlí příběhy Oidipa, Othella či Romea a Julie zcela exaktně: rovnicí hormonálních vzorečků.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: