NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Čtvrtek 28.6.2001
Svátek má Lubomír

 Hledání:
 Výběr z vydání:

MICROSOFT:bestie je zpátky

ŠAMANOVO DOUPĚ: Museli jít

ODSUN: Dva názory

ENERGETIKA: Co nám přinese Temelín?

RODINA A PŘÁTELÉ: Jsou chvíle, kdy se za novinařinu stydím

PSÍ PŘÍHODY: Případ poslintaných kalhot

FILM: Mumie se vrací

MEJLEM: O snižování daní a o Grégrovi

DOPRAVA: Takytrabant aneb Co se najde na ulici

SLOVENSKO : Svatá prostota na školometský spůsob

ARCHITEKTURA: Podivuhodné stavby - Brooklyn Bridge

ŠKOLSTVÍ: Rezignace Pavla Zeleného

LITERY: Čekání na Peheho

PENÍZE: (Ne)upisujte se ďáblovi!

ZDRAVÍ: Včasná diagnóza pomáhá k úspěšné léčbě
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

28.6. LITERY: Čekání na Peheho
Viktor Šlajchrt

Něco je ve vzduchu. Už několik týdnů cítím, že se mediální kyvadlo zvolna začíná vracet od vyhrocené zášti ke "kapitalistickému" liberalismu, k politice představované standardním pravolevým spektrem a k hospodářskému pragmatismu. Stále ještě slýcháme krasodušné floskule a formulky, jejichž lavina zavalila český veřejný prostor před čtyřmi lety, hlasy však ztratily jarou energii a znějí znaveně. Svou velkou sezónu už mají za sebou, ničím nepřekvapují a zvolna vycházejí z módy.

Možná k tomu přispěl žalostný pohled na mediální hrdiny televizní kampaně, možná komické hašteření čtyřkoalice, která opakuje vzorce, jimiž mne znechutila již stará ODA, možná antiglobalizační třeštění pokrokových avantgard, u nějž lze vytušit vpravdě leninskou režii. Zatímco v první polovině devadesátých let hrozilo nebezpečí pustošivého společenského zvratu z neustálenosti domácích poměrů, dnes s obavami pozoruji spíš Evropu. Jaká divná cháska s ní hýbe? Má pro mne západní tradice občanských svobod opravdu ztělesnit zpanštělý náfuka typu Verheugena? Maoista Jospin? Joschka Fischer, který obdivoval teroristy?

Zdá se, že české elity, které se prostřednictvím médií snaží modelovat veřejné mínění, se zvolna smiřují s tím, že Klaus je balvan, který se sotva podaří odvalit z cesty. Vzpomínám si, že to přesně takhle formuloval na první redakční poradě Respektu po televizním vystoupení Pilipa a Rumla v listopadu 1997 někdejší kolega Maciej Szymanowski. V nejmenším u něj nešlo o sympatie s kácejícícm se premiérem, ale o polskou zkušenost se srovnatelnými figurami. Čeští humanisté v nejmenším nečekali, že by někdo dokázal ustát takový nápor zloby a nenávisti, jaký zorganizovala zdejší kulturní fronta, ale balvan se projevil jako balvan a neodvalil se.

Klaus má možná více chyb než kdokoli jiný z politiků, ale na scéně jich dělá rozhodně méně. Jedné se ovšem dopustil minulý týden, když v televizi vyhrožoval, že odejde z pořadu, kde diskutoval s šéfem vládnoucí strany Špidlou, pokud jeho oponent nepřestane lhát. Mnohem větší chybou by jistě bylo, kdyby Klaus opravdu odešel, tak nerozvážný ovšem není. Jeho výhružka však vyzněla jako prázdné gesto a rozčilení jako slabina. Špidla se potutelně usmíval. Vycítil zřejmě, že pokud se mu povede protivníka vždycky takhle v televizi vytočit, bude mít u publika vyhráno. Jeho úsměv by mohl budit sympatie, nevím však zda jej jako roční chlapeček bezděčně nepochytil od svého tatínka, herce z Vinohradského divadla, který se počátkem padesátých let asi usmíval stejně lišácky, když doma smolil udavačské dopisy, kvůli nimž v říjnu 1952 spáchal sebevraždu režisér Jiří Frejka, jeden ze zakladatelů Osvobozeného divadla. Špidlovské úsměvy jsou povážlivě mnohoznačné.

Divá čtyřletá kampaň proti ODS snad už ochabuje, její důsledky jsou však nadále hrozivé. Politici ztratili důvěru veřejnosti, jejich kritici ji nezískali. Lidé kolem Klause nesou stigma zločinců, oponenti z čtyřkoalice se vyjevili jako nepříliš schopní pokrytci, jimž osobní ambice brání v čemkoli se shodnout, sociální demokracie stále více hraje na nostalgii po komunismu a komunisté jsou jako vždy připraveni. Cestu k moci jim před půlstoletím upravil prezident, který s veškerou autoritou odsoudil nemorálnost agrárníků a odstranil je z veřejného života. Třeba sledujeme remake osvědčeného scénáře. Jen pojmy se trochu změnili: místo šmelinářů máme tuneláře.

Mohlo by mne těšit, že mediální zloba ztrácí na intenzitě. Na každém kroku však pozoruji, jak důkladně byl nenávistí během vnitropolitických bojů infikován lid. Stálo to možná víc peněz než Temelín, avšak energie jeho hněvu hrozí tak mnohem horší explozí. Můžeme jen doufat, že nás zachrání Jiří Pehe, až si založí novou stranu.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: