NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Čtvrtek 12.7.2001
Svátek má Bořek

 Hledání:
 Výběr z vydání:

SPREJEŘI II: Poslední bašta padla

KLIMA: Skutečně jen mnoho povyku?

PRÁVO: Trest smrti ? Trest smrti !

MÉDIA: Nechte vzájemného osočování

RODINA A PŘÁTELÉ: Elektřina ve vzduchu

PSÍ PŘÍHODY: Neutíkací pes

LITERY: Pastorovi pastorci

LIDŠTINY: Záhadné zuby

ŠAMANOVY PRAMENY: Existují věci, v nichž nelze ustoupit bez ztráty důstojnosti

JAZYK: Hus versus Oskar

ZDRAVÍ: Ovlivňuje spotřeba alkoholu úmrtnost u lidí po infarktu? -americká diskuse

MEJLEM: O charitativních činech Philip Morrisu, o reklamě

KNIHA: Tryzna za bambusového medvídka

STŘÍPKY Z AMERIKY: Proč slaví Američané čtvrtého července?

MROŽOVINY: Jedno z opomenutých jmen
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

12.7. LITERY: Pastorovi pastorci
Viktor Šlajchrt

(glosa k ničemu)

Před třemi lety jsem v Respektu při recenzování českého překladu pozdních básní Friedricha Nietzscheho dospěl k poněkud dobrodružné hypotéze, že radikální myslitel, jenž ovlivnil dvacáté století jako málokdo, choval k platnosti svých skvěle vyartikulovaných idejí hlubokou nedůvěru. V básních se totiž hořce posmívá sám sobě i proroku Zarathustrovi, do nějž se literárně převtělil. Později, již šílený, o sobě hovořil jako o "božím šaškovi", popřípadě jako o "šaškovi nové věčnosti". Za velkého filosofa Nietzscheho pro jeho nedostatek rozvahy nepokládám, přes veškerou nerozvážnost však patřil k nejúžasnějším literátům kulturních dějin. Zdálo se mi, že v básních varuje před vyhrocenými názory ve vlastních polemických spisech. Věděl o strhující síle svého slova a možná tušil, jaké obludnosti se z ní mohou zrodit v hlavách extremistických pitomců.

Před třemi lety jsem ještě neznal příběh Nietzscheho mladší sestry Elisabeth. Knížka mladého britského žurnalisty Bena Macintyra Ve službách germánského ducha - Elisabeth Nietzschová a poslední árijská kolonie přibližuje čtenářům zvláštní kontext Nietzscheho myšlení, který výše zmíněnou hypotézu svým způsobem potvrzuje. S myšlenkovým světem o dva roky mladší Elisabeth byl od dětství v nejužším kontaktu, pozoroval jeho utváření a později se proti němu vymezoval. Možná že si svou bytostnou vzdorovitost vypěstoval v souvislosti s ním

Obě děti vyrůstaly jen s matkou, vdovou po luteránském pastorovi, v domě plném starých tet, které v duchu patriarchální tradice uctívaly chlapce jako jediného zástupce nadřazeného pohlaví. Fritze, jenž už na prahu dospívání vykazoval mimořádné intelektuální schopnosti provázené trýznivou melancholií, zbožňovala i poněkud přehlížená mladší sestřička. Říkal jí s něžnou převahou Lama, podle jihoamerického přežvýkavce z čeledi velbloudovitých, který se vyznačuje neobyčenou odolností, nenáročností, vytrvalostí, ale také krajní paličatostí. Matka se dětem moc nevěnovala a ty, zdá se, žily samy pro sebe. Naučily se hrát čtyřručně na klavír, Elisabeth byla první čtenářkou Fritzových literárních pokusů a v dobách studií si ze škol psaly láskyplné dopisy. Později se vyskytly i senzacechtivé chýry o jejich incestních stycích, ty však nejsou příliš pravděpodobné. Až do svých dvaceti let sdíleli oba sourozenci silné náboženské zanícení, pak ale došlo k osudové hádce: Fritz se proměnil ve vášnivého neznaboha, což v paličaté Elizabeth jen utvrdilo její bigotnost.

Podle běžných měřítek Elizabeth rozhodně nebyla hloupá, v kontrastu s bratrem se však jeví přímo jako ztělesnění hlouposti, jež tkvěla v zaslepeném vyznávání "vznešených ideálů" vyprodukovaných nejpokleslejšími konvencemi. I Nietzsche se čas od času nechal fascinovat podezřelými vzory, jenže fascinace u něj znamenala předstupeň kritiky. Žádný vlažný křesťan by se nezmohl na tak monumentální odmítnutí Boha. Stejně rázně se rozešel s wagneriánstvím, jímž se nechal zpočátku strhnout, aby o to silněji pocítil, jakému cirkusáctví podlehl. Na cestách okouzlení jej sestra sledovala, ale nikterak nemínila doprovázet jej i při návratu. Fascinaci náboženstvím, Wagnerem i dílem svého bratra spokojeně konzumovala do konce života, přičemž bratrovy kritické rozchody s tím, co mu původně učarovalo, vysvětlovala jako zárodky šílenství.

Stejně jako Friedricha fascinovala Elisabeth "nadčlověčí" velikost, postrádala však jeho zásadní odpor k falši. Jedním z varovných příznaků, které Nietzscheho odpuzovaly od wagneriánských kruhů, byl jejich antisemitismus. Filosof mezi Židy našel řadu přátel, u nichž oceňoval zdatnost a myšlenkovou nezávislost, tedy vlastnosti, které po celý život nadřazoval křesťanské pokoře, skromnosti a stádnosti. Elisabeth naopak wagneriánský antisemitismus dychtivě vyznávala a nacházela v něm základní tmel německého národního společenství. Dokonale se "přivtmelila" k národu, který jejího bratra, pokud byl aspoň trochu zdráv, vystrašeně odmítal. Prožila dlouhý a plný život. V jeho závěru byla uctívána jako mýtická strážkyně Friedrichova odkazu - jehož odkazu se zmocnila a přizpůsobila jej hitlerovské ideologii.

Friedrich Nietzsche se svým sněním velkolepě opájel, ale pak vždy spatřil odraz svých revolučních idejí v pokřiveném zrcadle sestřina ducha, v němž se vznešené opájení vyjevilo jako nesvéprávná ožralost. Řekl bych, že každého extatického myslitele by měla životem provázet podobná kocovina, jakou představovala Elisabeth. K jejímu pozoruhodnému životnímu příběhu se ostatně ještě vrátím.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: