NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Pátek 13.7.2001
Svátek má Markéta

 Hledání:
 Výběr z vydání:

BURIANOVO KAFE: Cesta do Kaplice

LITERY: Antisemité v pralese

NOVODOBÉ LEGENDY: Laskavý soused

POVÍDKA: Minizkazky

ODSUN: Hovoříme o odsunu racionálně VII.

ODSUN: Zastánci Sudetských Němců mlží

RODINA A PŘÁTELÉ: Velkoměstský reflex podezíravého parchanta

PSÍ PŘÍHODY: Chudák pes trpí kvůli Microsoftu

MEJLEM: O smrti Terezky, ježdění vlakem, o babičce Terezky Čermákové

SPOLEČNOST: Odsouzeníhodná diskriminace levicových extrémistů

NEW YORK:Vypadá to na velkou ostudu OSN

OTCOVÉ VLASTI : Pejsek Dášenka, houba Václavka a prý senilní prezident

MFF: Jiný svět

NÁJEMNÉ: Cenová raketa nestartovala

POLITIKA: Evropská unie, dílo svobody a tolerance
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

13.7. LITERY: Antisemité v pralese

Příběh Elisabeth Nietzschové, sestry slavného myslitele, jsem zde rozvyprávěl již včera. Oba sourozenci k sobě měli v dětství a dospívání neobyčejně blízko, ale pak se jejich láska změnila v "hassliebe", jež je pořád ještě láskou, ale napůl ji už formuje zášť. Oba se opájeli vznešenými ideami, s nimiž zpravidla přicházel bratr, který však svou fascinaci na rozdíl od sestry kriticky zkoumal a vždy pak přišel na to, že se blamoval, zatímco sestra svému původnímu okouzlení zachovávala věrnost. Když mladý Nietzsche propadl wagneriánství, sblížila se rovněž s obdivovateli hlučného hudebníka a na rozdíl od bratra se svorně s nimi naučila zavrhovat Židy.

Elisabeth pojala jako již přezrálá panna za manžela dosti výstředního antisemitského agitátora Bernharda Forstera. Ten byl ve wagnerovském kruhu pokládán za hrdinu, poněvadž mu několik Židů, které na berlínské ulici provokoval vytrvalým urážením, uštědřilo výprask. Cosima Wagnerová, manželka muže, který z hudby ukul Prsten Nibelungů, si tehdy poznamenala do deníku: "Když jsme se doslechli, že Herr Forstera napadli nějací Izraelité, Richard prohlásil, že Němci své kritiky nikdy netlučou, to jen Židé bijí Němce." Hle, jaká předvídavost.

Forster se pokládal za intelektuála, v podstatě však jen kroužil kolem módních témat. Vedle obchodu a finančnictví brojil také proti očkování a vivisekci, chválil homeopatii, vegetariánství a posvátnost půdy, přičemž jeho mnohomluvné ideje vždy vyústily v přesvědčení, že Židé zosnovali spiknutí s cílem zničit německou kulturu za pomoci nečistých kapitalistických praktik: "Každý, kdo dopustí pošpinění německé kultury mamonem, zpronevěřuje se své Otčině a stává se zrádcem nejsvětějšího německého národa - jak čteme ve starých zákonících Ostrogótů, kdo zradí Otčinu, bude pověšen na holém stromě," horlil například. Společnost dělil na zavrženíhodné kapitalisty se svými slouhy a na pravé Němce, kteří jsou "bojovníci, myslitelé a básníci".

Zatímco Nietzsche byl kvůli úporným bolestem hlavy a neurotickým příznakům v sedmatřiceti předčasně penzionován, aniž by jeho myšlenky vzala společnost na vědomí, a toulal se pak melancholicky po lázeňských či horských hotelech jako zcela neznámý soukromník, hvězda jeho budoucího švagra stoupala: stal se zakladatelem hnutí Deutscher Volksverein a jeho antisemitskou petici vládě podepsalo na čtvrt milionu lidí. Vláda jej však ignorovala, což mu bránilo v kariéře antisemitského Siegfrieda, a posléze se musel vzdát i docela obyčejné učitelské kariéry. Liberální tisk k tomu poznamenal: "Zuřivost, s níž rozpoutával válku proti jedné součásti společnosti, znemožnila, aby mu nadále mohla být svěřena výchova nějaké jiné."

Forster usoudil, že Německo beznadějně ovládli Židé a rozhodl se svou situaci vyřešit grandiózním gestem. Odjel do Paraquaye, kde nedávno skončila válka, jež zlikvidovala 80 % obyvatel, aby od tamní vlády získal půdu pro Němce, kteří ve staré vlasti odmítali žít "pod židovskou knutou". Do Německa se sice vrátil s pouhým příslibem, přesto však podnikal četná agitační turné, aby přiměl nespokojené rolníky k přesídlení do zámoří. Nehorázně lhal o rajských podmínkách v pralesech La Platy, přemluvil však jen čtrnáct rodin. Spolu s Elisabeth, nyní již právoplatnou chotí, s nimi odjel do Asunciónu, kde zjistil, že příslib pozemků platí jen zpola. Po měsících jednání uzavřel s vládou smlouvu, že pozemky v pralese získá, když se na nich během dvou let usadí 110 německých rodin, pokud však nepřijedou, bude muset za půdu zaplatit plnou cenu.

Forster se v následujících letech projevil jako pravý antikapitalistický idealista. Propůjčené parcely prodával zmámeným přistěhovalcům za hotové, z výtěžku si postavil honosný dům, zatímco jeho krajané živořili v chatrčích, a ve staré vlasti organizoval na dálku další náborové kampaně, které do kolonie Nueva Germanie přivedly dalších čtyřicet rodin. Řada z nich zakrátko usoudila, že nalétla podvodu, na němž vydělával pouze Forster s chotí, a kolonii opustila. Chudším však na přesídlení scházely prostředky, neboť v pralese se přes veškerou dřinu dalo jenom živořit. Brzy se i v Německu roznesla zpráva, jakým švindlem je "arijská republika" v Paraquayi, kam antisemité lákali zaslepené fanatiky. A paraquayská vláda začínala tlačit k splnění smlouvy.

Forster byl opravdu idealista. Všemu, co si nalhal, uvěřil. Opájel se představou, že je prorokem germánské budoucnosti, ale upadal přitom do dluhů a následně do depresí. Řízení kolonie svěřil Elizabetě a vrátil se do blízkosti civilizace, kde se v Hotelu del Lago v San Bernardinu poblíž Asuncionu zvolna upíjel. Elizabeth se v této situaci projevila jako skutečná nietzscheovská nadžena. Do pohodlného hotýlku mu z hloubi divočiny psala povzbuzující dopisy. Třetího ledna 1888 se její bratr definitivně zbláznil. Třetího června téhož roku našla pokojská z hotelu del Lago jejího muže mrtvého v posteli.

Přestože šlo zřejmě o sebevraždu, prosadila Elisabeth s veškerou svou bojovností verzi, že Forster zemřel po nervovém záchvatu, k němuž jej dohnaly pomluvy nepřátel, zvláště pak Židů. Bratrovo onemocnění jí pak umožnilo zkrachovalou kolonii opustit, aniž by ztratila tvář - musela se o něj přeci postarat.




Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: