NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Pondělí 16.7.2001
Svátek má Luboš

 Hledání:
 Výběr z vydání:

POLITIKA: Kdo má soudit Miloševiče

MROŽOVINY: Hornblowerovské kompendium I

USA: Ze života truckera

ODSUN: Hovoříme o odsunu racionálně VIII.

SPOLEČNOST: Velký třesk x smrt Terezky

RODINA A PŘÁTELÉ: Kdo nejlíp luxuje

PSÍ PŘÍHODY: O ptákovi a psovi

SLOVENSKO : Strážkyně pokladu zas straší ve věži

POVÍDKA:Havran

AUSTRÁLIE: Příznaky moderní doby?

PENÍZE: OK karta není OK

ZDRAVÍ: Barvy a laky na chalupě

LITERY: Stankovičův důkaz existence boží

POSELSTVÍ všem generacím českého národa

POLITIKA: Špidla hájí Grégra
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

16.7. LITERY: Stankovičův důkaz existence boží
Viktor Šlajchrt
Minulý čtvrtek po poledni umřel básník a kritik Andrej Stankovič. Seznámil jsem se s ním teprve počátkem 90. let a nikterak se nemohu pokládat za jeho přítele, pouze za známého, ale i pro mne znamená jeho smrt nenahraditelnou ztrátu. Nikdo takový jako Stankovič totiž neexistuje, nikdo se jeho svérázné osobnosti ani zdaleka neblíží. Psal jsem o něm v několika textech, které vyšly loni knižně v SUROVINÁCH LASKOMINÁCH, popsal jsem jeho zjev zázračného rabína z Haliče a marně se pokoušel reprodukovat jeho humor. Stankovič sám sebe stvořil do podoby, která se nedá kopírovat. Nikdo by si ho nedokázal ani vymyslet. Ve srovnání s ním předvádí každý z nás lidskou standardnost, normál odvozený z norem. On byl jiný a už není.

Loni koncem června jsem se ve sklepní galerii Paměť účastnil oslavy jeho šedesátin. Dožil se jich v plné svěžesti a kypěl silami i zdravím. Sám jsem se na oslavu dovlekl příšerným parnem z posledních sil, ve vydýchaném prostoru jsem vydržel sotva hodinu a vpotácel jsem se odtud zpola v mrákotách. V dalších dnech jsem se od jiných gratulantů dozvídal, že je dusno a vedro zničilo podobně a že pouze oslavenec skvěle obstál - a to tam byl od odpoledne do čtyř nad ránem.

Na podzim si mi postěžoval, že ho něco tlačí v jícnu, a pak jsem se doslechl, že byl na operaci, která prý dopadla dobře. Někdy v listopadu jsem s ním domlouval, aby z Lidovek přešel do Respektu za Jiřího Peňáse, který odešel za lepším do Týdne, a on se moc těšil, že spolu povedeme kulturní rubriku a budeme chodit na plzeňské pivo, jež mu v pooperačním stavu dělalo dobře. Čekal jen na výsledek nějaké zdravotní kontroly a ta dopadla tím nejhorším způsobem. Ukázalo se, že mu z jícnu vyoperovali metastázi nádoru, jehož neoperovatelné jádro mu vězelo v páteři. A pak už jsem se jen dovídal, jak se statečně loučí se životem.

Se zprávou o jeho smrti přišel ve čtvrtek odpoledne do nálevny U včelaře kolega Tomáš Pěkný, který znal Stankoviče od šedesátých let. K vydání v Mladé frontě mu tehdy připravil básnickou prvotinu Noční hlas pionýrské trubky, jež byla po roce 1968 vyřazena z edičních plánů a vyšla až po šestadvaceti letech roku 1994. Když ji Stankovič psal, bylo mu něco přes dvacet, do veršů však vtělil stejné poťouchlé podivínství, jakým se vyznačoval i s šedesátkou na krku. Když jsem ho poznal, vyhlížel jako potrhlý kmet, Tomáš však tvrdil, že tak vypadal vždycky a už v šedesátých letech se choval jako v šedesáti. Opravdu stvořil sám sebe tak mlád? Opravdu dokázal už tehdy vymyslet něco tak neodvozeného a přeludného, čím byl?

Zdá se spíš, že Stankovičova existence potvrzovala zásah vyšších sil. Ztělesňoval nenapodobitelnost stvoření - a ta je důkazem existence boží.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: