NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Středa 18.7.2001
Svátek má Drahomíra

 Hledání:
 Výběr z vydání:

POHÁDKA: Méďové ve Velkém lese

MROŽOVINY: Zelená kniha EU o energii

ČESKÁ TELEVIZE: Utajená pokuta za Chapadla korupce

PŘÍRODA: Nemilá překvapení planety Země

EKONOMIKA: Triky vládní ekonomiky

RODINA A PŘÁTELÉ: Škandál s Philip Morrisem

PSÍ PŘÍHODY: To jsem byl zase jednou naivní pitomec

POVÍDKA: Silákovo prokletí

USA: Ze života truckera (3)

SCI-FI NOVELA: Padlý anděl, část X.

LITERY: Výtečná nálada

ODSUN: Hovoříme o odsunu racionálně IX.

ŘÁDĚNÍ ŽIVLU : Hromy a blesky pomáhaly zlodějům

PENÍZE: Letadlo rychlostí světla

CHTIP: Máte dvě krávy
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

18.7. LITERY: Výtečná nálada
Viktor Šlajchrt

V souvislosti s rozhodnutím o konání olympijských her 2008 v Číně se ozývají pobouřené hlasy, že tím svět podporuje režim, který nectí lidská práva, vězní z politických důvodů tisíce lidí a neoprávněně okupuje území Tibetu. Političtí moralizátoří opět halasně odsuzují pragmatismus, který velí udržovat dobré vztahy se zemí, jejíž hospodářský potenciál prudce vzrůstá a která se tak suverénně dere na přední místo mezi velmocemi.

V čele téměř všech evropských států přitom působí politici, kteří své povolání k moci odvozují z vyšší morálky, než jakou hlásá jejich pragmatická opozice. Vyšší morálka motivovala rozbombardování Bělehradu, sankce vůči Rakousku, ale třeba také destruktivní kriminalizaci české pravice. Aby se v Haagu mohlo odehrát velké morální divadlo, jež by v celém světě posílilo pozice moralizátorů, koupili si světoví potentáti za více než miliardu dolarů od potentátů jugoslávských bývalého potentáta Miloševiče. Šlo v tomto případě o obchod morální, nebo pragmatický? Evropský komisař Verheugen vyvíjí na český národ morální nátlak, aby nevolil Klause, neboť by pak nemohl vstoupit do rodiny morálních evropských národů a sdílet jejich výhody. Apeluje v tomto případě víc na morálku, nebo na pragmatismus českých voličů?

Nyní se strážci té nejvyšší morálky, jakou symbolizuje olympijské hnutí, sbližují s Čínou, jež ve světové imaginaci hraje odstrašující roli zatuhlé diktatury, pod jejíž knutou trpí miliardy lidí. Nedává tím demokratický Západ najevo, že po selhání liberální cesty z bažin komunismu, k jakému došlo ve střední a východní Evropě, nalezl konečně pochopení pro čínskou cestu. Ta sice započala povražděním bezmála čtyř tisíc studentů na náměstí Nebeského klidu, to však zřejmě byla nezbytná daň za udržení pořádku a hospodářské discipliny. Teng Siao-pching pochopil, že komunismus byl jedním velkým podvodem, ale zároveň bystře rozpoznal, že úspěšný návrat k normálním poměrům dokážou zorganizovat jenom komunisté - ti přece stihli během dvou tří generací krvavě i nekrvavě zlikvidovat jakoukoli alternativní konkurenci.

Zatímco v Čechách už pátý rok vládně blbá nálada, Číňani prý mají náladu výtečnou. Před měsícem se z horských oblastí Sečuánu vrátil přítel Pavel Dikast. Čínský životní styl jej okouzlil spokojenou přiměřeností a velkou úctou k drobným radostem, jaké skýtá krása přírody, klid duše a potěšení smyslů. Setkával se s intelektuály i prostými lidmi, vedl s nimi dlouhé hovory v laciných hospůdkách i labužnických restauracích a s překvapením zjišťoval, že se všichni cítí velice svobodně a nezávisle. Když svedl řeč na čínské disidenty a Tibet, krčili rameny - možná někde k něčemu došlo, možná stále dochází, ale nikdo se široko daleko s nějakým terorem v posledních desetiletích nesetkal. Se zdvořilým úsměvem připouštěli, že výjimky mohou v tak velké zemi s tolika lidmi existovat, ale potvrdit je prý nemohou. Venkovské kraje daleké provincie prostupovala atmosféra prosperity, podnikavosti a píle. Všichni se usmívali a nikde žádný policajt.

Mého přítele mohly zmámit potěmkinovské iluze, proč by je však stát vytvářel v oblastech, kam se cizinec dostane jen vzácně? Možná jde opravdu o blahé plody krajního pragmatismu, který v Číně tak neblahým způsobem prosadil Teng Siao-pching. Takové zjištění by mne morálně opravdu zabolelo.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: