NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Čtvrtek 2.8.2001
Svátek má Gustav

 Hledání:
 Výběr z vydání:

HACKEŘI: Kybernetické útoky se stávají realitou

POHŘEBNICTVÍ: Jak je to s pohřbíváním potratů

FILM: Final Fantasy - Esence života

ARMÁDA: Česko jako výrobce raketových nosičů?

RODINA A PŘÁTELÉ: Příjemné konverzační téma

PSÍ PŘÍHODY: Poučení od veverky Zrzečky

ŽIVOT: Trucker vypráví o svém životě na silnicích Spojených států

SCI-FI NOVELA: Kapky deště, část XII.

MEJLEM: O registrovaném partnerství, o vízech do Británie

PRÁVO: Konkurzní právo proti rozumu

SLOVENSKO : Náhubek dostanou i chovatelé psů

LITERY: Mystérium souvislostí

ŠAMANOVO DOUPĚ: Hlavně, aby to bylo krááásný (Pozdní recenze na TmS)

PENÍZE: Individuální přístup ČSOB

ZDRAVÍ: Dočkáme se očkování proti Lymeské borrelióze?
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

2.8. LITERY: Mystérium souvislostí
Viktor Šlajchrt

Když jsem připravoval recenzi knižního souboru textů filmového scénáristy a režiséra Pavla Juráčka, který s názvem Postava k podpírání vydalo nakladatelství Havran, opět mne zamrazilo, jak úderně výmluvný byl jeho osud. Jako by jej někdo předem sepsal podle všech pravidel dramatické stavby a on pak svůj příběh sehrál jako roli, kterou musí chtě nechtě naplnit. Pozoruhodné tu jsou také symbolické souvislosti, které jako by odkazovaly k mýtům a legendám, aby obraz jednoho života podbarvily odkazem na kulturní dějiny.

Pavel Juráček se narodil roku 1935 a vyrůstal bez otce v Příbrami s matkou, která zde pracovala jako servírka. Jeho básně z let dospívání prozrazují neobyčejné nadání, vkus a obraznost, která se neomezuje jen na slova, ale také na rozvíjení drobných obrazů plných děje. Po maturitě odešel mládenec z hornického města studovat filosofii do Prahy, ale po dvou letech toho nechal a na čas zakotvil v Nymburce jako redaktor Vesnických novin. V letech 1956 a 1957 zde prožíval tíživé smutky z nehybnosti režimu, který umrtvoval jakýkoli myšlenkový pohyb, ale zároveň k němu skrytě nazrával, jako by byl už těhotný následujícím desetiletím.

Po návratu do Prahy vystudoval Juráček scénáristiku na FAMU a vydobil si pověst nejzdatnějšího filmového literáta nastupující generace. Poté, když roku 1961 nastoupil jako dramaturg na Barrandov, následovalo sedm "tučných" let veleúspěšné a více méně svobodné tvorby. Juráček bývá označován za nejvýznamnějšího tvůrce české "nové vlny", i když natočil jen pár filmů. Už první s názvem Postava k podpírání z roku 1963 se stal prvořadou událostí a byl ověnčen řadou mezinárodních cen. V dalších letech Juráček napsal několik scénářů, podílel se i na přípravě kinoautomatu pro Světovou výstavu EXPO 1967 v Montrealu, ale především se věnoval svému nejambicióznějšímu projektu, filmu na motivy Gulliverových cest Jonathana Swifta. Scénář s názvem Případ začínajícího kata dokončil v červnu 1968. Krátce na to oslavil třiatřicáté narozeniny, tedy Kristova léta.

V srpnu vpadly do země armády pěti států, a když v březnu 1969 začínal točit v tepelském klášteře první záběry, utohovala se již kolem hrdla české kultury normalizace. Poslední záběry vznikly v září, kdy se už řízení normalizace ujal sám Husák. Film běžel v kinech jen krátce, než byl zakázán. Stihl jsem ho tehdy ještě spatřit, a dalších dvacet let jsem tvrdil, že jde o nejlepší český biják z šedesátých let, Juráček ovšem jako filmař definitivně skončil. V roce 1977 podepsal Chartu, v následujícím roce emigroval do Německa, ale po pěti letech se vrátil. Zbytek života trávil rezignovaně a nakonec těžce onemocněl. Zemřel na jaře 1989 a nedočkal se tak ani listopadového převratu.

Krátce před smrtí směl díky protekci svého přítele Zdeňka Sirového natočit svůj poslední film. Šlo o krátký instruktážní snímek pro revizory pražské dopravy, který ani neuváděl titulky se jmény autorů. Zvlášť tahle pointa mi dává zabrat. Panebože, kdo ji vymyslel?

Když jsem k tomuto textu připojil datum, zdálo se mi povědomé. Nahlédl jsem do knihy a zamrazilo mne znovu. O Pavlovi Juráčkovi jsem tu psal z nedostatku jiných nápadů, prostě se mi jeho příběh náhle vynořil v mysli, jenže právě na dnešek připadají jeho narozeniny. Narodil se 2. srpna 1935 a dnes by se dožil šestašedesáti let.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: