NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Úterý 14.8.2001
Svátek má Alan

 Hledání:
 Výběr z vydání:

PRÁVO: Psychiatrie a spravedlnost

CHTIP: Sedm dnů stvoření

ELEKTRÁRNA: Meze rozumu překročeny

KOMENTÁŔ: Je na světě skutečně 35 milionů uprchlíků?

LITERY: Zapomenutí, opomíjení, opovrhovaní

RODINA A PŘÁTELÉ: Tak je to dvacet let

PSÍ PŘÍHODY: Bartovo totální zmatení

ŠAMANOVO DOUPĚ: Izrael - země ve válce

STÁTNÍ ÚŘEDNÍK : Tady pomůže už jen gumoléčba

EKONOMIKA: Vinice ve vzduchu

ELEKTRÁRNA: Temelín a fundamentalisté

POLEMIKA: Pozitivní diskriminace Rómů by vedla ke katastrofě

PENÍZE: Franto, šel bys mi ručit za úvěr?

ZDRAVÍ: Jaká očkování jsou povinná před cestou do exotických krajů?

POLITIKA: ČSSD proti zbrklému projednávání zákona o svazcích StB
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

14.8. LITERY: Zapomenutí, opomíjení, opovrhovaní
Viktor Šlajchrt

Sudičky stojící u kolébky budoucích básníků nelze zaměňovat s múzami, jež později inspirují jejich tvořivost. Méně vznosně lze říci, že úspěch na literární scéně zdaleka neodráží míru talentu a kvality díla. Obzvlášť to platilo v nedávné éře politických objednávek, kdy jen hrstka zasvěcenců dokázala v upozaděných sbírkách takového Jana Zábrany najít mnohem pozoruhodnější tóny, než jaké se rozléhaly na oficiálním či neoficiálním Parnasu (nemylme se, tam se také tvrdě kádrovalo). Jenže i v dobách dřívějších, kdy hrstka vyvolených nebyla z houfů povolaných vybírána podle ideologických klíčů, nezaručovaly "nesmrtelnost" pouze hodnoty díla. Přesvědčivě to dokládá monumentální antologie, kterou básník Ivan Wernisch sestavil z básní bezmála devíti set literárních vyvrhelů pod trojím názvem: Zapadlo slunce za dnem, který nebyl. Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie české literatury (léta 1850 - 1940).

Ukázky z tvorby básnických outsiderů jsou řazeny chronologicky podle data narození. Nejstarší přišli na svět ještě v devadesátých letech 18. století jako vrstevníci Václava Hanky či Františka Ladislava Čelakovského, své literární a filologické zájmy však na rozdíl od nich rozvíjeli zpravidla jen amatérsky. Mezi prvními deseti autory najdeme tři právníky (z toho jednoho kriminalistu), čtyři katolické kněze, dvě dámy v domácnosti, jednoho panského úředníka a pouze jednoho profesionálního literáta, který se ovšem živil i jako soukromý učitel, herec a korektor v tiskárně. Jen u posledních autorů v samém závěru antologie se chronologické pravidlo v zájmu působivého finále mění. Po vrstevnících ortenovské generace zazní jako epilog básně tří starších básníků, z nichž v poslední najdeme i titulní verš celé knihy ("Zapadlo slunce za dnem, který nebyl,/ zmizelo beze stop, co mělo být žitím.") Je příznačné, že autor, příslušník čapkovské generace Emanuel Jindřich Popera, jenž byl znám hlavně jako propagátor česko-amerických kulturních styků, zemřel roku 1964 v exilu.

Dalo by se očekávat, že vydání rozměrné a relativně drahé knihy, jejímž jádrem je zmnhonásobený literární neúspěch, bude znamenat nakladatelské harakiri, náklad však byl kupodivu během několika týdnů rozebrán a editor svazku údajně připravuje další díl. "Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní" básníci dokonce předminulý týden pronikli i do média, kam se jejich mnohem úspěšnější kolegové dostanou jen vzácně: režisérka Jana Hádková totiž Ivana Wernische pozvala do pořadu Posezení s Janem Burianem, který se v podstatě celý týkal odvrácené strany české literatury, jíž antologie čtenářům objevila. Básník na prahu šedesátky ji údajně sestavoval déle než třicet let, přičemž pročetl nesčetné literární časopisy, mnohy jen efemérní tiskoviny se spoustou veršovaného i neveršovaného balastu, v němž se jen vzácně zableskl verš natolik poutavý, že si definitivní zapomenutí dle jeho soudu nezasloužil.

Revize ustálených hierarchií literárního dědictví spadá do působnosti historie literatury a nebývá obvyklé, aby ji takto systematicky prováděli sami básníci, kteří bývají, jak přiznal Nezval, snad až příliš "zaujati pro svůj způsob". Také kritéria Wernischova výběru byla subjektivní a podléhala jeho vyhraněnému vkusu, zálibě v bizarnosti i sklonu k nostalgii. Rozhodně tu však nejde o pokus vyhledat v dějinách předchůdce vlastní poetiky, jaký kdysi uskutečnili francouzští surrealisté v čele s Bretonem. Odečteme-li od data vydání knihy třicet let, dostaneme se na počátek normalizace, kdy její ideologové řídili masový "odsun" nepohodlných jmen z literárních dějin. Wernisch, snad nejprůkaznější básnický talent v silné generaci šedesátých let, se tehdy také stáhl z veřejného prostoru a do roku 1989 nevydal ani řádku. Jeho kolegiálnímu zájmu o "zapomenuté, opomíjené a opovrhované" se rozhodně nelze divit, sbližovala jej s nimi však spíš spřízněnost osudu než poetiky. Připravoval model knihy, v jaké by se později ocitl jistě raději než po boku Josefa Peterky, Michala Černíka, Karla Sýse a dalších tehdejších "géniů místa a doby".

V televizním rozhovoru Wernisch vzpomínal, jak obtížné bylo u některých autorů shánění životopisných údajů. Jen málokdy se dopátral, proč je doba odsunula do pozadí. O básníkovi Josefu Holém, jehož verše jej mezi "zapomenutými" zaujaly nejvíc, to zjistil. Tento vrstevník slavného Karla Hlaváčka se v jedné básni neuctivě otřel o spisovatelku Růženu Svobodovou, jež byla důvěrnou přítelkyní F. X. Šaldy, a to mu mocný kritický arbitr nikdy neodpustil. U bran do literární nesmrtelnosti se její adepti zřejmě mordovali vždycky, Šaldův motiv však přece jen vyznívá mnohem lidštěji než rzounkovské záludnosti.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: