NEVIDITELNÝ PES    //    EUROPE'S    //    ZVÍŘETNÍK    //    BYDLENÍ    //    REALITY    //    EKONOMIKA    //    VĚDA    //    SCI-FI    //    SWNET    //    BAZAR    //    PARAGRAF    //    ENCYKLOPEDIE
  
Pátek 17.8.2001
Svátek má Petra

 Hledání:
 Výběr z vydání:

DROGY: Evropou obchází strašidlo… legalizace

SPOLEČNOST: Nazývat věci pravými jmény

SPOLEČNOST: Varování (2)

BURIANOVO KAFE: Já nechci umýt pivem!

LITERY: Francouzský dobrodruh

RODINA A PŘÁTELÉ: Kopněte do těch dveří

PSÍ PŘÍHODY: Nastala chvíle snášení kufrů

FEJETON: Tentokráte to Británie přehnala !

JAZYK: Psí komentáře aneb slovník hrubých slov

STŘÍPKY Z AMERIKY: Psí život v Americe

SLOVENSKO : Herci zas amatérskými politiky

JAZYK: Přechylovat či nepřechylovat - jak s ženskými jmény

PENÍZE: Pusťte na trh neurony

KOMENTÁŘ: Vibrace a pokladničky

VÁLKA: Jak dlouho?
 Rubriky:
Svět
Politický cirkus
Rodina a přátelé
Bartovy příhody
Zábava
Kultura
Společnost
Politika
Ekonomika
Zdraví
Šamanovo doupě
Mrožoviny
Náš rybník
Litery
Slovenská kronika
Stručně
Kronika dne

TOP 50, TOP 100
Archiv vydání
Stálice

 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Litery

17.8. LITERY: Francouzský dobrodruh
Viktor Šlajchrt

Včera sem tu připomněl pár momentů z osudu legendárního plukovníka Otty Wagnera, kterého jsem možná znal, možná neznal. Ve srovnání s jiným českým veteránem cizinecké legie, byl Wagner rozhodně lepší voják, ale zároveň, jak se říká, tak trochu suchoprd. Nevím zda se osud československého majora a francouzského kapitána Karla Hory stal srovnatelnou legendou, ale rozhodně by si to zasloužil.

Muž, o němž inspektor cizinecké legie generál Gardy prohlásil, že byl "nejen válečníkem, ale i dobrodruhem ve vznešeném smyslu slova", se narodil roku 1908 v Jokohamě jako syn českého inženýra a japonské matky. Rané dětství prožil v Šanghaji, do Čech se dostal v devíti letech, vystudoval tu gymnásium, ale u maturity propadl, a po absolvování vojenské služby se dvoumetrový kolohnát vypravil do jihoamerických pralesů, kde chtěl zbohatnout rýžováním zlata.

Zpráva o okupaci vlasti jej v březnu 1939 zastihla na lodi, kterou se vracel, aniž by zbohatl, do Evropy. Hned v Marseille se přihlásil do cizinecké legie, po vyhlášení války bránil Maginotovu linii, byl raněn, padl do zajetí, ale podařilo se mu utéci a vstoupit do Svobodné francouzské armády Charlese de Gaulla, z níž se po válce vrátil do Československa s hodností majora.

V druhé polovině čtyřicátých let působil v Českoslovenmsku na Vysoké škole válečné, studoval v Praze i v Paříži a od podzimu 1947 začal sám přednášet. O půl roku později, když byl po komunistickém převratu jako jeden z prvních vyhozen, odešel do exilu a znovu vstoupil do francouzské cizinecké legie. Věřil, že v Indočíně i v Koreji bojuje proti stejnému protivníkovi, který ujařmil jeho vlast. Jenže v padesátých letech prožíval na vlastní kůži rozpad koloniálního impéria, nejdřív na Dálném východě a pak i v severní Africe.

O propuštění z armády požádal Hora krátce před odchodem Francouzů z Alžíru - nechtěl zažít v uniformě další porážku. O svém působení ve francouzské armádě sepsal pak knihu pamětí Moje matka cizinecká legie. Zní to jistě efektně, ale jeho pravá maminka, manželka exportního ředitele Škodových závodů, jímž se Horův tatínek stal v Masarykově republice, se za svobodna jmenovala Fuku Takemoto.




Další články tohoto autora:
Viktor Šlajchrt

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: