Čtvrtek 21.3.2002
Svátek má Radek

 Hledání:
 


 
 Výběr z vydání:

ŠAMANOVO DOUPĚ: Stalo se po kritice taxikářů

SAKRYŠ: Temelín, červen 2054

FOTOGRAFIE: Romové Marie Kracíkové

POLITIKA A ETIKA: Presumpce viny a dnešní morálka (4.)

RODINA A PŘÁTELÉ: Klíč k autíčku na klíček

ZE ŽIVOTA V AUSTRÁLII: Obluda.

PSÍ PŘÍHODY: První jarní klíště

CHTIP: Tak za chvíli tu máme zase jaro!!!!

LITERATURA: Hlas byl jeho osudem II.

HOVOŘÍME O: Zázračná dieta.

ZE SVĚTA: EGYPT - postřehy ze setkání tří civilizací

BAJKÝDKA: Svoboda laní

POSTŘEH: Můj život s ním

CHTIP: Zdrcující zjištění

PENÍZE: Počítač zadarmo?
 Rubriky:
 HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Malířství

21.3. FOTOGRAFIE: Romové Marie Kracíkové
Zdeněk Kirschner

V pražské Galerii Pecka ve Vratislavově ulici je do 29. března otevřena výstava fotografií Marii Kracíkové o životě romské komunity ve východočeském Josefově. K výstavě nazvané Romano maro, nad níž převzala záštitu New York University, galerie vydala stejnojmenný katalog.

Cestou Marii Kracíkové je cesta pochopení a vědomí, že nemůže fotografovat tam, kde neví a nezná. Vědomí, že nechce urvat snímek, nad nímž oko diváka sice zaplesá z dosud neviděného, ale nad nímž zapomene zaplakat pro nepravdomluvný efekt výpovědi. Cílem Marii Kracíkové není nakrmit diváka zpravodajstvím o životě Romů tam či jinde, nebo dokonce všude, ale vytvořit fotografie, které mají smysl v zobrazení určité existence. Vybírá si svá fotografická témata nikoliv proto, že jsou pro diváka zajímavá svým neobvyklým předmětem, ale zejména proto, že jejich poznání nám bylo dosud odepřeno. Taková témata, jako každého významného fotografa v dějinách fotografie, ji provokují svou obtížnou poznatelností a způsobem zpracování. Zkusila to už v Kehila Prag, kde také dobrovolně zůstala svými fotografiemi pražské ortodoxní židovské komunity ve zdvořilé distanci, avšak přesto dokázala překvapit svým sdělením o těch, kteří rádi a dobrovolně žijí svůj specifický život, ale přece zcela vklíněný do moderní doby současné Prahy.

Životní cesta romských přátel Marii Kracíkové není snad zcela zřetelná. Fotografické zobrazení této jejich pouti je obtížné pro fotografku i diváka jejích prací v různosti siločar, jež vyznačují životy lidí na obou stranách hranice, která stále existuje. Nerozeznáme na fotografii muže a ženy na okraji chodníku, co je v pohledu od Ní k Němu, kolik je v něm opravdu citu, vášně, útoku a přijetí, jež nebylo podlehnutím. Nevíme, co je tato pavlač domu - je to nuda nehybnosti v oprýskaných zdech činžáku, nebo štěstí útulku před nepřátelským světem? Energické pohyby kopáčů - jsou přihláškou k běžné každodennosti, nebo rezignací na hierarchii původního života? Jen na děcku a madoně temné pleti v okoralém domovním koutě není pochyby o velikosti lidského gesta, jež vládne společně snad celému světu. Rozpaky, jež k Romům vkládá dobrá vůle, tkví původně ve vědomí, že tu byl zrušen starý řád a nebylo dosud možno ustálit nový. Hledání cesty k těmto lidem, hledání, jež nehrozí ani rezignací ani almužnou, je obtížné.

Pak poznáváme fotografie Marii Kracíkové jako pravdivé, neboť jsou bez výmluvy sentimentu i falše nadějeplnosti. Reálně sdělují vidoucímu, co je zde a co je tam. Není v nich obdiv mediální slávě založené v podivnosti, chudobě, utrpení, vydělenosti způsobů, rádoby folkloru těch druhých, jiných. V jejích fotografiích mají Romové to, co k nim patří jako ke každým lidem v kterékoli části světa. Jsou na nich důstojně ve svých životech, i když tato důstojnost má jiné schrány, než jsme zvyklí my, jinak jiní. Plynové komory, v nichž zahynuli jejich předkové, a odšroubovaná kola jejich pojízdných domovů brzy potom, formují ještě stále nezvolený způsob života Romů. Fotografie Marii Kracíkové jsou zřetelným svědectvím a vyjádřením romské současnosti v mnoha lomech jejich životů. Nejsou sondou plnou cizoty nazývané objektivitou. Nejsou sentimentálním zvonem poplachu. Jsou tvořivým obrazem určitých lidských existencí, jež se ve svém celku zároveň teprve tvoří. Ani fotografka, ani lidé jejích fotografií nejsou ve chvíli tvořeného obrazu zdrojem velkých gest. Stisk spouště fotoaparátu a chvilky rozdrobené v moment cigarety, pejska na okně nebo obličej za sklem jsou nejen celým vyprávěním o těchto lidech pojmenovaných teď Romové, ale také o kráse, která s nimi přebývá.

Prof. PhDr. Zdeněk Kirschner -

Maria Kracíková:Romano maro. Galerie Pecka, Vratislavova 24, Praha 2. Otevřeno do 29. března Po - Pá 11.00 - 18.00. Víkendy po telefonické domluvě: tel. 02/2492 0738, e-mail: galerie.pecka@volny.cz. Stejnojmennou knihu s texty Jiřiny ·iklové a Zdeňka Kirschnera vydala Galerie Pecka, nestránkováno, náklad a cena neuvedeny.



Další články tohoto autora:
Zdeněk Kirschner

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: