Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 16.5.2002
Svátek má Přemysl




  Výběr z vydání
 >AUSTRÁLIE: Tráva, co si myslí, že je strom.
 >POOHLÉDNUTÍ: Oficiální ksichty
 >ARMÁDA: Resort obrany - co bude dál? (2)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Koho nevolit
 >NÁZOR: O patové situaci v odprodeji obecních i podnikových bytů
 >ZAMYŠLENÍ: Oblíbené adresy tunelářů
 >MÉDIA: Zelený klacek ČT opět udeřil
 >ROZHOVOR: ODS vede boj proti národnímu zájmu České republiky
 >POSTŘEH: Pexeso
 >INFO: O jedné koupi
 >PODNIKÁNÍ: O finančních těžkostech
 >ROZHOVOR: Jak lze také bydlet
 >ZDRAVÍ: Střelná poranění obličeje
 >MROŽOVINY: Minidějiny ropy I
 >ARMÁDA: Resort obrany - co bude dál?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Malířství  
 
16.5. POOHLÉDNUTÍ: Oficiální ksichty
Marek Toman

Nečekaný pohled na to, jak oficialita proměňuje člověka, nabízí výstava Jana Kupeckého, probíhající do 16. června v Císařské konírně na Pražském hradě. Jde-li člověk na výstavu slavného barokního portrétisty, očekává - portréty. Těch se mu dostane, nádavkem ale vzrušujícího příběhu malíře Kupeckého, a dále překvapujícího zobrazení toho, jak oficialita mává se svými představiteli. Na výstavě jsou totiž k vidění jednak portréty, na nichž Kupecký zachytil sám sebe, svou ženu, svého syna. Další sérii tvoří obrazy, které namaloval na zakázku. Je na nich k vidění lecjaká VIP zvířena jeho doby. A obě skupiny se vyznačují zásadním rozporem.
Zatímco v autoportrétech a v portrétech své rodiny se Kupecký soustředil na výraz tváře a oděv někdy jen naznačil, u oficiálních portrétů je tomu přesně naopak. Neuvěřitelná malířská propracovanost kostýmů výraz tváří přebíjí. Barokní manekýni v divákovi zanechávají podobně prchavý dojem jako některé dnešní modelky či politici.
Když je vidíme, jsme si až příliš vědomi toho, že tady jde o funkci. Tedy o to, být viděn, a být viděn tak, jak já - zobrazovaný - chci. Anebo jak mě chce vidět můj manažer, můj kabinet, moje strana...
Kupeckého obrazy vlastní rodiny jsou oproti tomu plné příběhů. U jednoho z portrétů manželky se dočteme, že malíř ji podle legendy zachytil při kajícném návratu po prolátlé nevěře. Portréty Kupeckého nadaného syna mají zase tragický rozměr, protože syn zemřel předčasně, což malíře zlomilo. U Kupeckého vlastních portrétů si uvědomíme sžíravou zvědavost, s níž se malíř snažil proniknout vlastní tvář... Ovšem, tyhle obrazy maloval Kupecký soukromě - pro vlastní potřebu. A člověk si musí říci - co to vlastně je, ta oficialita? Jaký vliv má na člověka to, když se začne vystavovat světu jako (barokní) panák? Stane se tím panákem doopravdy? Anebo je to jenom role, z níž večer bez následků vystoupí?Výstava je tudíž náramným poučením pro všechny kandidáty na panáky: Pozor! Chcete-li vyměnit tvář moučný, oficiální ksicht, tady máte návod! Staňte se manekýny! Navlečte se do takového kostýmu, vstupte do takové role, obklopte se natolik neosobní aurou, až vaše tvář zmizí! Zgypsovatí, zksichtovatí! To už na vás nikdo nebude moct, protože z vaší tváře nikdo nic nevyčte!
Na druhé straně, malíř to "taky neměl jednoduchý". Jako Čech z protestantské rodiny strávil vlastně celý život v emigraci. A byl portrétistou - profesionálem, tedy musel malovat tak, jak jeho modely chtěly vypadat... Ovšem výstava v Císařské konírně dokazuje, že navzdory veškeré gypsovitosti oficiality zůstal Kupecký živý. Z jeho autoportrétů a z obrazů jeho rodiny se na nás totiž dívají tváře - nikoliv ksichty.
Ostatně, Kupecký se prý při malování oficiálních portrétů se svými zákazníky leckdy spřátelil. Byli to nakonec tedy přece jenom lidi, malíř i ti malovaní! Nějak se museli dostat z té zdobné prkennosti, v níž je žánr oficiálního portrétu uvěznil. Takže Kupeckého výstava slouží také jako nepřímý důkaz, že ponořen v oficialitě člověk může zůstat člověkem.


Další články tohoto autora:
Marek Toman

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: