Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 19.7.2002
Svátek má Čeněk




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >ÚVAHA: Žít skoro 100 let aneb už se těším na -špidlisty-.
 >POLITIKA: Klausova dobrá analýza?
 >POLITIKA: Rudo-duhová koalice na obzoru
 >POLITIKA: Zpověď občanských demokratů není úplná.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Bída letních dešťů...oops!
 >PSÍ PŘÍHODY: Potopeň není nic, co by mělo zajímat pejsky
 >EKOLOGIE: Všechny barvy nenávisti
 >SHERWOOD: Situace není zoufalá
 >LIDÉ: 130. výročí narození krále pochodů Julia Fučíka
 >HUDEBNÍ RECENZE: Waitsův dvojitý zásah
 >NÁZOR: In flagranti
 >PŘÍRODA: Milování
 >PENÍZE: Rychle nebo levně?
 >ZDRAVÍ: Jezte čokoládu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
19.7. NÁZOR: In flagranti
Petr Vaníček

Demokratickou unii ( DEU ) bezprostředně po jejím málem raketovém vstupu na české politické kolbiště v komunálních volbách r. 1994 deprimovaly a vedly o necelé dva roky k debaklu v parlamentních volbách nesmyslné autokratické postoje a kroky předsedkyně Aleny Hromádkové a její šedé eminence ing. Majzlíka, jež popřely veškeré demokratické ideály DEU oficielně proklamované. Proto tuto stranu opustilo v krátkém čase téměř 80% zklamaných a znechucených členů.
Odhodlaná skupina těch, kteří se nechtěli smířit se smutným osudem DEU založila a uvedla do života PRAVÝ BLOK, jehož čestným předsedou se stal jeden z jeho duchovních otců JUDr. ing. Jaroslav Anděl. Byl to svým způsobem zoufalý počin. Chyběly prostředky i enthusiasmus, jenž provázel zrod a prvý rozmach DEU. Všeobecná " blbá nálada" posléze zachvátila i rozplašené, trudnomyslnosti a beznaději propadající členstvo. Důsledná masmediální informační blokáda dále surově podrývala veškeré úsilí se zveřejnit a podrývala tak důvěru a trpělivost členské základny. Selhalo i úsilí spojit se se stranami, jež stíhal podobný osud. Jakkoliv fyzicky zdecimovaný, zachoval si však Pravý Blok páteř a intelektuální potenciál, o čemž se lze přesvědčit na stránkách ZPRAVODAJE vytrvale a obětavě vydáváného a kolportovaného. Byť zdecimovaný, přežil PB parlamentní volby v r. 98 i nástup oposiční smlouvy odhodlán i nadále neúnavně bojovat s propuknuvší bolševickou recidivou. A měl k tomu i dobré předpoklady, neboť ani v těch nejtěžších chvílích neuhnul od své původní linie a zachoval si navíc také interně demokratického a parlamentárního ducha a řád. Byl však stále příliš slabý, a proto byl jak všemi masmedii tak jinými politickými stranami a seskupeními přehlížen a opomíjen. Zřejmě se jevil jako " pole neorané". Tak ho shledal i Petr Cibulka odhodlaný stůj co stůj konečně prorazit a politicky avanžovat.
Pravý Blok skýtal vše potřebné. Důvěřivé členstvo, pro něž i slabá naděje na oživení a šanci zviditelnit především své programové ideje byla neobyčejnou vzpruhou a pobídkou k novému vzepětí. P. Cibulka údajně revoltující disident byl bez jakýchkoliv výhrad a pochybností uvítán s upřímným nadšením a důvěrou. Tím spíš, že sliboval změnit Necenzurované noviny v pravidelnou tribunu Pravého Bloku. A tak, aniž by byly zpytovány pohnutky a důvody jeho nečekaného zájmu o Pravý Blok, dostal okamžitě všechno, co mu strana mohla poskytnout. Právní, lidské, ideologické a v neposlední řadě i finanční zázemí a hlavně neochvějnou, bezvýhradnou podporu včetně předsednické funkce, což se projevilo už v r. 2000 v senátorských volbách. I problematická popularita P. Cibulky a pár inzertních výzev uveřejněných v několika málo posledních vydáních Necenzurovaných novin pomohlo v poměrně krátkém čase podstatně rozšířit členskou základnu a otevřelo tak P. Cibulkovi prostor a možnosti se uplatnit. Dík všemožné a usilovné snaze všech členů Pravého Bloku vydat ze sebe a obětovat mu maximum se to i dařilo. Varovným indiciím provázejícím působnost P. Cibulky nebyla věnována pozornost. Byl nekriticky tolerován jako bohém a fanfaron a jaksi se přehlédlo, že nesplnil svůj slib dát Pravému Bloku k disposici Necenzurované noviny - neuveřejnil v nich totiž ani jediný příspěvek od členů strany, že zapomněl vrátit předplatné za nedodaná vydání Necenzurovaných novin, že nezná a ani nechce znát žádný programový text krom "své PREAMBULE", že svou podjatostí a svéhlavostí znemožnil dohodnout a uzavřít alianční svazky s ideově příbuznými stranami a organisacemi a zúžil tak okruh potenciálních příznivců a voličů, že i na půdě strany nepřetržitě vyvolával zmatky a rozpory. Jeho destruktivní činnost provázená stupňujícími se osobními nároky postupně gradovala. Svou skutečnou vpravdě bolševickou tvář odhalil pak na sněmu 13. dubna, tedy tři měsíce před parlamentními volbami. Lži a špinavosti, jimiž častoval a obmyslil spolupracovníky, kteří mu svými osobními obětmi a bez jakýchkoliv vedlejších osobních nároků klestili a urovnávali cestu k úspěšné presentaci v nastávajících volbách, je zbytečné opakovat. Nedají se zapomenout. Poslední zběsile mstivé gesto dva dny před volbami, kdy svévolně a zákeřně vyškrtl na osmdesát jmen kandidátů umístěných řádnou nominační procedurou na předních místech kandidátek, už jen dokresluje, s kým vlastně máme tu "čest".
Petr Cibulka se projevil jako chamtivý, bezohledný a veskrze perfidní egocentrik a falešný hráč, který si ze své disidentské minulosti politického vězně učinil jen hlava nehlava vyděračskou živnost, čímž osvědčil, že je do slova a do písmene typicky podlý bolševik nejhrubšího zrna a nikoliv čestný, zásadový člověk, za něhož se chce vydávat. A JAKO TAKOVÝ NEPATŘÍ DO SLUŠNÉ SPOLEČNOSTI POLITICKÉ STRANY PRAVÝ BLOK!
Tak rozhodlo členstvo pražské organizace, která P. Cibulku původně adoptovala a postavila do čela strany, a proto ho v souladu se stanovami na svém jednání 17. června t.r. ze svého středu a tedy i ze strany vyloučila.
Exkomunikaci měl ovšem potvrdit ještě sněm svolaný až na 13. červenec t.r. Téměř měsíční časovou prodlevu dokázal P. Cibulka nepozbavený však ještě svých statutárních oprávnění se svým hlavním našeptávačem a pomocníkem - Zbyňkem Horvathem náležitě využít. Shromáždili hbitě okolo sebe hordu dryáčníků a rváčů z krčem a náleven ponejvíce jihomoravských a s jejich pomocí podobně jako už v dubnu a způsobem, za nějž by se nejspíš nemusely stydět ani nacistická SA nebo Gottwaldovy bolševické úderky, zmařil už probíhající jednání. Zdecimované sněmující řádné členstvo vypudil ze sněmovních prostor a ovládl tak hrubým násilím sněmovní pole a s tím definitivně i stranu, kterou anektoval a zostudil.
Co zbývá dodat? Pravý Blok stihl podobný neslavný osud jako všechny organizace a spolky, v nichž P. Cibulka aktivně působil. Byl prostě likvidován. Nezodpovězenou otázkou zůstává, zda P. Cibulka je pouze paranoickým štrébrem a parasitem nebo zda snad neslouží vyšším osobním či politickým zájmům někoho z bývalé státní bezpečnosti. I takové podezření se vtírá, sledujeme-li totiž, s jak přímo něžnou ledabylostí obcházejí vyšetřovací orgány causy občansko i trestně právních deliktů, jichž se P. Cibulka po roce 1989 dopustil.
Destrukce Pravého Bloku budiž tedy varovným mementem a nejvážnější výstrahou všem, kdož mají s P. Cibulkou ještě stále cokoliv do činění. PŘINÁŠÍ ZKÁZU !
Červenec 2002
RNDr. Petr Vaníček, Praha


Další články tohoto autora:
Petr Vaníček

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: