Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 31.7.2002
Svátek má Ignác




  Výběr z vydání
 >VÝROČÍ: Milton Friedman devadesátiletý
 >TÉMA: EU - zajímavé mráčky na obzoru.
 >POLITIKA: Budoucnost KSČM není růžová
 >OHLAS: Srbova kauza má politický rozměr
 >MROŽOVINY: Třetí scénář
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Chvála PET lahví
 >PSÍ PŘÍHODY: Případ ztraceného čokla
 >FEMINISMUS: A vous jí vlál...
 >POHLÉDNUTÍ: Příliš dlouhý výlet (1)
 >HUDEBNÍ RECENZE: Elán - žít z minulosti nestačí
 >PŘÍRODA: Mít kde žít
 >EKONOMIKA: Snížení sazeb se čekalo
 >ZDRAVÍ: Co je to cukrovka?
 >Rezignuj, nebo budeš zabit
 >ZDRAVÍ: Okusování nehtů, možné příčina a zbavování se zlozvyku

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
31.7. MROŽOVINY: Třetí scénář
František Novotný

Jen člověk vytáhne paty z domova, a hned se něco semele, mohl jsem si oprávněně říkat po dalším návratu z týdenní plavby na Jadranu, když jsem se probíral štůskem týden starých novin.
Agent vojenské služby, Kavanova pravá ruka na Zamini a objednatel vraždy v jedné osobě Karel Srba - s 30 miliony korun ve štrozoku, jakási Eva Tomšičová jako mafiánská spojka, "najatí" vrazi a plán vraždy novinářky - nevěřícně jsem na to všechno zíral. A proto mi byl sympatický názor publicisty Emanuela Mandlera, který do pondělních Lidových novin napsal, že má jisté pochybnosti o tom, co bylo prezentováno v médiích. Sice neříká, že všechno není tak, jak policie a hlavní média tvrdí, ale může to také být úplně jinak, nadhazuje ve svém článku.
Podle Emanuela Mandlera i průměrná detektivka pracuje se zápletkou, v níž se pro diskreditaci nepohodlného člověka najme kriminálník, který se pak "přizná", že byl tím nepohodlným člověkem najat k "mokré" práci. Pak lze nepohodlného člověka i s vymyšlenými komplici velice pohodlně šoupnout do lapáku. Toto je výhrada, kterou si Mandler rezervuje pro sledování vývoje vyšetřování pokusu zavraždění Slonkové.

Pochopitelně že nepřehlédnutelným pozadím celé kauzy je Zamini a především bývalý ministr zahraničí Jan Kavan, jenž byl v úzkém služebním vztahu s "objednavatelem" vraždy Karlem Srbou. A zde si Mandler ukládá další výhradu: Cílem "objednané" vraždy nemusela být vražda Sabiny Slonkové, ani obvinění Karla Srby, ale diskreditace právě Jana Kavana. Podle Mandlera má tento dohad opodstatnění v "trapně subjektivním mediálním rozměru případu", a v tom, jak "do čirého amatérismu zasáhl prezident Havel", když vyzval Kavana k odstoupení z významných funkcí (tedy z postu předsedy VS OSN).

Nehodlám panu Mandlerovi upírat jeho dohady, avšak mám-li uvažovat obdobně, nabízí se logičtější scénář třetí. Což je zase moje výhrada k tomu, jak je kauza Srba a spol. prezentována.
Ano, souhlasím, vše vede na Zamini. Jak Kavan uvedl v televizi, byl mu Srba jako spolupracovník doporučen poradci premiéra, tedy Šloufem. Dále Kavan přiznal, že věděl o Srbově příslušnosti k vojenské kontrarozvědce, ale myslel si, že Srbovým nástupem do Zamini jeho zpravodajské nasazení skončilo a "bývalou" příslušnost k rozvědce chápal jenom jako vysvědčení státní spolehlivosti.
Pan Kavan ale není žádná naivka, je to politik se záviděníhodnou vlastností ustát všechny maléry - od bouračky v opilosti až po spolupráci (soudně nedokázanou) s StB - a se schopností dotáhnout to až k vrcholné diplomatické kariéře, k postu předsedy VS OSN. Svědčí to o páně Kavanově schopnosti dlouhodobě plánovat, umět trpělivě a obezřetně postupovat krok za krokem, skvěle se vyznat ve vyjednávací taktice, o jedinečném čichu pro to, kdo je "nepřítel" a kdo "spojenec". Prostě klobouk dolů.
A proto se mi nechce věřit, že by Kavan nevěděl, jakou veš v podobě Karla Srby si do ministerského kožichu nasazuje. Logickým vysvětlením je, že nemohl odmítnout, neboť Srba, ať už zpravodajsky "vyzbrojen" Šloufem, vojenskou tajnou službou nebo z "vlastních zdrojů", na pana ministra něco věděl. (Ono stejně pomalu plyne na povrch, že Šloufův tým pracoval jako svého druhu výzvědná služba - i s výkonnou složkou na poli černé propagandy, viz akce "Olovo". Kdopak asi tento tým úkoloval?!) A musel to být kalibr, neboť Kavan Srbu důsledně kryl a nechával ukládat k ledu Srbovy korupční aféry - kupříkladu typickou "srbovinu", jakou byla kauza Českého domu v Moskvě.
Když si zrekapitulujeme poslední 4 roky, dá se obhájit "scénář" vycházející z předpokladu vynucené "spolupráce" tandemu Srba - Kavan. Srba šel zřejmě po penězích, Kavan po diplomatických postech a poctách, takže si nemuseli překážet. I když byl v tomto vztahu Kavan vydíraným, ukázal se Srba jako užitečný vyděrač - dá se předpokládat, že mohl být zdrojem užitečných informací v Kavanově politické kariéře. Profesí vojenského zpravodajce měl k tomu všechny předpoklady. A když si vzpomeneme na Kavanovu hlavní starost jako ministra zahraničí - zda se dá vystoupit z NATO, nebo na jeho česko-řeckou mírovou iniciativu, napovídá to, že Srba mohl mít i jiné požadavky než krytí korupce - ty, pro něž byl na Zamini nasazen.

Stejně jako pan Mandler dovedu si zase já představit, jak se, pro změnu, v průměrném vyděračském románu vyrovnává postavení vyděrače a vydíraného, jak čím dál tím více jeden druhého drží v hrsti. Dovedu si představit i obmyslné plány, jimiž se partneři snaží oblafnout jeden druhého. Až to jednomu vyjde, když chladnokrevně zakalkuluje i riziko, že si sám zlomí vaz - což je právě ta možnost, se kterou jeho protihráč nepočítá.
Emanuel Mandler spekuluje, že kauza objednané vraždy novinářky mohla být jak pastí na ni, tak na Kavana. Dovoluji si tedy připojit ještě třetí "scénář" - že i pan Mandler skočil na "ministerský" špek a že ve skutečnosti se jedná o past na Srbu. I mistr zpravodajec se utne, když narazí na "pokerface", jakou Jan Kavan bezpochyby disponuje.
Ano, připouštím, toto všechno jsou jenom spekulace. Ale skutečnost, že mohou vůbec vznikat, že na Zamini mohl se souhlasem ministra pracovat zkorumpovaný agent vojenské zpravodajské služby, navíc doporučený poradci úřadu bývalého premiéra, svědčí o tvrdém faktu, že proudy pod povrchem české politiky jsou hluboké a obzvláště sirnaté.

Psáno v Praze 30. 7. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: