Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 12.8.2002
Svátek má Klára




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Česká národní povaha znovu přetřásaná
 >PENÍZE: Tučné dividendy z nekonformní investice
 >POLITIKA: Utáhnout si opasky!
 >MROŽOVINY: Sto padesát sedm miliard
 >POLITIKA: Vládě věřit - nevěřit ?
 >ZE ŽIVOTA: Ne všechny věci jsou takové jaké se zdají
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >PŘÍRODA: Kruhy v houbách
 >VĚDA: Rychlejší Einsteinova světla
 >TÉMA: Chceme se vzít
 >Nerovnoměrná globalizace spravedlnosti
 >SVĚT: Lovci tornád
 >ZDRAVÍ: Typy pleti a jak o ně pečovat
 >SERIÁL: Příběh zapeklitého starce 20
 >POLITIKA: Vláda sní o dostupném bydlení

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Drogy  
 
12.8. ZE ŽIVOTA: Ne všechny věci jsou takové jaké se zdají
Leoš Kyša

Že není všechno očividné a jasné je pravda stará a známá. Vždy mě však překvapí, když v situaci která vypadá zcela jednoznačně, se nakonec ukáže, že tvář reality má úplně jinou podobu. Jedna z mých nejpříkladnějších historek o tom vypovídá více než jasně.

Za dob mých studií jsem si stejně jako většina mých kolegů vypomáhal ke svému ubohému kapesnému brigádami. Jedna taková se mi naskytla v tom nejhorším pijáckém doupěti na celé Severní Moravě. Já a majitel podniku jsme naší hospodě proto s oblibou místo jejího oficiálního názvu říkávali: Hospoda U ztracených existencí. Také že tam vesměs pouze ztracené existence chodily: staří pijáci, den co den sedící u stejného stolu, dávali si svých obvyklých deset piv a nejistým krokem odcházeli domů, mladí z celého města propíjeli peníze svých rodičů či sociální dávky a také kouřili marihuanu, hašiš a bohužel ve větším množství pobírali a drogy chemické.

Měli jsme kvůli tomu velké problémy, kriminálka tam byla častěji než kdekoliv jinde ve městě a nepatřilo zrovna mezi nejhezčí životní zážitky dávat dohromady a pečovat o mladé lidi, kteří se ocitli zcela někde mimo realitu.Proto jsme si jednou řekli dost …

Několik vytipovaných dealerů dostalo zákaz vstupu a kdo se v té naší hospůdce pokusil prodávat něco horšího než marihuanu dostal přes prsty. Průšvih byl však v tom, že jsme stále jednoho dealera nemohli dostat. Věděli jsme, že tam stále ještě jeden chodí, kdo to ale je?

Měl jsem svůj tip. Křehký blonďáček, vysoké postavy. Vždy si objednal pouze kofolu, odešel se známými konzumenty na záchod nebo na chodbu a za pět minut se vracel. Nedopil, zaplatil a opustil to naše pochybné doupě. Jednou mi došla trpělivost. Viděl jsem jak k ostatním otočen zády podával něco patnáctiletému děvčeti, poté co mu řekla: "Jedna mi stačí."

Rozzuřen hněvem spravedlivým jsem se na něj vrhl. Chytl jej po krkem, zatřásl a hlasem silným a jistým jsem se na něj obořil: " Ty parchante mazej odsud nebo špatně skončíš. Na takový jako ty tu vážně nejsme zvědavý." Začal se bránit a stále tvrdil, že si jej s někým pletu, že to asi bude omyl.
"Já ti dám omyl" pravil jsem "ještě jednou tu vlezeš a dostaneš do huby." Pustil jsem jej a spokojený sám ze sebou jsem odkráčel k baru. On se však vydal za mnou a stále na mě halekal: " To je vážně omyl."

Že to opravdu omyl byl jsem pochopil záhy, když mi ukázal obsah svého baťůžku. V jedné kapse kupa jehel použitých, v jedné zabalené a na vizitce, kterou mi podal stálo: Petr Titzle, terénní pracovník K-centra.

Neprodával, jen vyměňoval jehly.


Další články tohoto autora:
Leoš Kyša

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: