Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 21.8.2002
Svátek má Johana




  Výběr z vydání
 >SRPEN: Balada o roce šedesátém osmém
 >POVODEŇ: Rady k ošetření knih a dokumentů zasažených povodní - Nové informace!!!!!
 >TÉMA: Vliv velké vody na českou politiku
 >MROŽOVINY: Kde jsou obojživelná vozidla AČR?
 >ŠVÝCARSKO: Povodně, sbírky, finanční pomoc a ... korupce, skandály
 >POVODNĚ: Několik dobrých zpráv z povodní
 >ÚVAHA: Mít nebo nemít?
 >TÉMA: Povodně a nezaměstnaní.
 >DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE Vznikl IDIF
 >OHLAS: K članku Petra Adlera
 >OHLAS: Na komentáře
 >POVODEŇ: Proč nečekaně spadl třetí dům v Karlíně?
 >PRAHA: O zranitelnosti pražské dopravy
 >EKONOMIKA: Co můžeme očekávat?
 >Člověk v tísni posílá do terénu mobilní povodňové týmy

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
21.8. MROŽOVINY: Kde jsou obojživelná vozidla AČR?
František Novotný

Vrtulník je nesporně účinným záchranným prostředkem s mnoha přednostmi. Patří k nim především operativnost, rychlost, značný prostor pokrytí a nezávislost na pozemních podmínkách - vrtulník je schopen záchranné operace i nad rychle proudící peřejnatou a tedy nesplavnou vodou.
Má ale i svoje nevýhody - vyšší provozní náklady ve srovnání s pozemními prostředky, v českém případě i neschopnost operovat v noci, ale především vyšší riziko nasazení. Vrtulníkový záchranný systém byl vyvinut pro záchranu na moři, kde nejsou žádné komíny, stožáry elektrického vedení a televizní antény. Prakticky každý strom se může pro systém "vrtulník-záchranář na laně" stát smrtelnou pastí. A nedej Bože, kdyby začal vát silný vítr.
Z výše uvedených důvodů je osádka záchranného vrtulníku vystavena mnohem vyššímu stresu než osádka pozemního záchranného prostředku (a každý, kdo má trošku pojem "o co go", chová vrtulníkové záchranáře v hluboké úctě). Stresováni jsou i zachraňované osoby - představme si starého člověka (a ti se nejčastěji zachraňují) se sníženou pohyblivostí, který je nucen připnout se k záchranáři a nechat se táhnout na kývajícím se laně kamsi do nebe, v prudkém rotorovém proudu vzduchu a ke řvoucímu stroji, nepochopitelně visícímu v živlu, který děsí stejně jako voda.

Snad tento úvod dostatečně naznačil, že při současných záplavách by v mnoha případech více práce a s menším stresem pro všechny vykonal obojživelný transportér. Podle doktríny Varšavské smlouvy pocházela tato část vojenské výzbroje bývalé Československé lidové armády převážně ze sovětských zdrojů a její výčet je vlastně přehledem sovětské vojenské techniky.
Koncem třicátých let byly do výzbroje Rudé armády masově zavedeny pouze obojživelné lehké tanky T-37. Za války, vzhledem k charakteru válčiště, hrály obojživelné prostředky druhořadou roli a SSSR je dovážel z USA v rámci programu "lend-lease". Tak se do SSSR dostaly americké obojživelné tříosé nákladní automobily DUKW a obojživelné džípy Ford GPA. Oba typy Sověti okopírovali a po válce vyráběli ve velkých sériích. Významným typem se stala ruská verze DUKW, produkovaná pod označením BAV "485". Pontonová karosérie byla překonstruována tak, aby mohla být opatřena záďovou sklopnou rampou.
V 50. letech přistoupili Sověti k vlastním konstrukcím, z nichž některé si našly cestu i do ČSLA. Z té doby pochází mohutný plovoucí transportér na pásovém podvozku, jenž mohli diváci ČT vidět minulý pátek. Jedná se o těžký transportér pro přepravu materiálu a osob. Značné rozměry a mohutný pásový podvozek, nehledě ke stáří, jej pro záchranné práce diskvalifikují.
Podle doktríny Varšavské smlouvy musely být všechny obrněné transportéry řešeny jako plovoucí. K nejrozšířenějším v ČSLA patřil tzv. "Topas" (verze sovětského pásového BTR-50) a původní konstrukce kolového transportéru OT-64 "SKOT" vyráběná v koprodukci s Polskem. "Topas" vycházel z konstrukce sovětského obojživelného výsadkového tanku PT-76 a převzal i jeho pohon ve vodě pomocí dvou vodometů. Československý "SKOT" byl opatřen dvěma lodními šrouby a patřil k nejzdařilejším konstrukcím 60. let ve světovém měřítku. V rámci modernizace výzbroje byly od 80. let obrněné transportéry nahrazovány tzv. "BVP" (bojovými vozidly pěchoty), která jsou také obojživelná, avšak vzhledem k vestavěné výzbroji k záchranným akcím nepoužitelná. O to víc je třeba litovat, že "SKOTy" byly z výzbroje vyřazeny, i když českým kontingentům OSN prokázaly na Balkáně dobré služby. Zbývající stroje jsou v zoufalém technickém stavu, jak se mohla česká veřejnost přesvědčit při fiasku, jakým se stalo jejich "nasazení" k ochraně budovy bývalého Národního shromáždění (rádio Svobodná Evropa).

Za dnešní situace by nejvíce práce udělalo obojživelné vozidlo GTS-M (viz plánek), jichž měla bývalá československá armáda 12 kusů. Jeho kořeny vedou k typu GTS, který jako model GAZ 47 vznikl ve stejnojmenné továrně po roce 1955. Pásové vozidlo se samonosnou ocelovou karosérií pontonového tvaru a s motorem vpředu bylo určeno k dopravě osob a materiálu v severních oblastech a v těžkém terénu včetně schopnosti plavat.
Kvůli příznivějšímu rozložení hmotnosti byl GTS překonstruován do podoby GTS-M s osmiválcovým zážehovým motorem GAZ 71 uloženým za řidičskou kabinou. Teprve za motorem je nákladový prostor překrytý plachtou se sklopnými lavicemi pro eventuální přepravu osob. Z dvanácti kusů tohoto obojživelného vozidla s dobrými plavebními vlastnostmi, jež bylo určeno k přepravě a zásobování jednotek v těžkém a zaplaveném terénu a ke službě v polárních oblastech, jsou dnes tři v soukromých sbírkách, jeden byl zničen při havárii, jeden vyměněn a dva prodány do zahraničí, zbytek se nachází ve fondu těžké techniky Historického ústavu AČR, kde tiše rezaví - což je i odpovědí na otázku v titulku.

Z uvedeného vyplývá, a televizní šoty to potvrzují, že v současnosti AČR ani žádná jiná záchranná instituce v Česku nemá žádné moderní obojživelné vozidlo schopné transportu zásob a osob z anebo do zaplavených oblastí, a musí si vypomáhat muzejními kusy. Netvrdím, že uvedený GTS-M je vzorem technické dokonalosti a moderní konstrukce, ale neměl místo v muzeu nalézt další uplatnění a rozumné využití v hasičském/policejním sboru? Vždyť i v USA používala bostonská policie až hluboko do 70. let veterány DUKW z 2. světové války (viz foto). Jenže to bychom se museli oprostit od té bezstarostnosti, o níž jsem psal v pondělí.

Ještě než se čtenáři začnou v komentářích rozhořčovat nad stavem armády, chtěl bych je požádat, aby uvažovali s chladnou hlavou. Uvědomme si, že armáda dělá a ještě udělá co může, co jí dovolili politikové. To oni ji už 12 let řídí a dnešní situaci zřejmě nepomohlo ani to, že jedním z ministrů obrany byl astrolog.

Psáno v Praze 17. 8. 2002, údaje z osobního archivu autora, plánek M. V. Kollera z Difrologického klubu.

Veterán DUKW  bostonské policie



Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: