Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 26.8.2002
Svátek má Luděk




  Výběr z vydání
 >POOHLÉDNUTÍ: Záplavy, jejich globalizace a naše sympatie
 >DOKUMENT: Iluze o těsnosti pražského metra
 >PRAHA: Stromovka nemusela být zatopená?
 >MROŽOVINY: Rozhodnutí kapitána Johna
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Strýc Podger hledá rukopis
 >PSÍ PŘÍHODY: Garfield žije
 >MEJLEM: Povodeň
 >POVODŇOVÁ REPORTÁŽ: Důchodci po škole
 >SAKRYŠ: Povodeň, která vzala lidem masky
 >EKOLOGIE: Panna Maria, oxid uhličitý a Gabčíkovo
 >IRSKÉ REFLEXE: Z humoru, v Irsku posbiraném.
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >MIKRODRAMA: Když smrdí chlór, a taky...
 >PŘÍRODA: Noční obloha 1.
 >MÉDIA: Dalekovidna

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
26.8. MROŽOVINY: Rozhodnutí kapitána Johna
František Novotný

Z cyklu knížek anglického spisovatele Arthura Ransoma o Vlaštovkách a Amazonkách mám nejradši příběh "Nechtěli jsme na moře". Shodou nepříznivých okolností se Vlaštovky - čtyři děti komodora Walkera ve věku od 9 do 13 let - ocitnou sami na moři na malé námořní plachetnici. Před nejstarším ze sourozenců, "kapitánem" Johnem, stojí rozhodnutí - buď dodržovat pravidla, která slíbili mamince - že nevyplují na moře a nebudou plachtit v noci - anebo vyvést plachetnici na otevřené Severní moře a v noci prchat před vichřicí k holandskému pobřeží.
Je to obrovské riziko, ale současně jediná naděje na záchranu, a jak v knize říká malá Titty - když jde o život, padají všechna pravidla. Jsou to vlastně slova jejich tatínka a komodor Walker, vracející se z Dálného východu, když v holandském přístavu Vlissingen ke svému úžasu objeví svoje děti na cizí plachetnici, jim dostojí. Poté, co se seznámí se všemi okolnostmi nedobrovolné plavby, schvaluje Johnovo chování a je na nejstaršího syna hrdý, neboť "třináctiletý" kapitán neváhal vzít na sebe odpovědnost jak za mladší sourozence, tak za loď - a za výjimečné situace poslal všechna pravidla k vodě. Scéna, kdy komodor Walker říká Johnovi - ještě z tebe bude námořník, chlapče - patří k nejsilnější, jakou Ransome napsal.

Pravděpodobně žádné vyšetřování se nebude zaobírat otázkou, zda za mimořádné povodňové situace, kdy šlo o životy a miliardové hodnoty též, starostové, primátoři, hrázní a další zodpovědní činitelé neposlali předpisy - tedy svoje pravidla - pro dobro věci také k vodě. Spíše naopak se budou vyšetřovatelé snažit o to, aby je nachytali při nedodržení směrnic - a přitom možná právě proto, že se jich drželi, že odmítli jít do rizika, poslali místo předpisů k vodě svoje spoluobčany a náš společný majetek.
Pravda, skutečnost není románový příběh pro děti, a moderní civilizace svými zákony přímo nařizuje, aby se zvláštní "pravidla" dodržovala i za krizových situací. Žijeme v době, která přímo umanutě hledá pravidla na každou situaci (viz třeba zákony Evropské unie nezapomínající ani na velikost banánů a prezervativů), což zákonitě vede ke stanovení komplikovaných podmínek, za nichž se mají ta která nařízení uplatňovat. A z toho pramení značné informační požadavky na "stav" věcí a z toho zase možnost hledat si nejen ex post, ale i ex ante! informační alibi. Přitom se zcela zapomíná, že vždy budou existovat extrémní situace, za nichž se budou muset lidé rozhodovat bez patřičných informací a riskovat blamáž a profesní nebo politickou kariéru. Bude před nimi stát rozhodnutí kapitána Johna - zda se "schovat" za předpisy a "nedostatek" informací k jejich uplatnění - krýt si tzv. záda - nebo se na ně vykašlat a vzít na sebe osobní zodpovědnost za životy a majetky jiných.

Představme si, že je znovu úterý 13. srpna 2002. V osm hodin večer končí v Praze zasedání krizového štábu a primátor Igor Němec se řídí "pravidly" pro 20 až 50letou vodu - podle oficiálních informací. V souladu s těmito informacemi také vystupuje v šotu ČT a "vlévá" optimismus do posluchačů - všechno je skvělé, Vltava bude kulminovat někdy nad ránem a Praha má prakticky nejhorší za sebou. Přitom člověk, který sledoval zpravodajství ČT, nemusel být ani vysokoškolsky vzdělaný hydrolog - stačila jenom fyzika z 2. stupně základní školy - aby pochopil, že pokud nebudou kulminovat všechny přítoky Vltavy nad Prahou, nemůže ani kulminovat Vltava v Praze - ať si říkají vodohospodáři co chtějí! Jenže v to úterý řeky v jižních Čechách byly na hony daleko od kulminace - stále stoupaly, praskaly hráze rybníků, v Českých Budějovicích bylo zaplaveno náměstí a přehrada Orlík musela začít s masivním odpouštěním.
Soudím, že to byla právě situace typu rozhodnutí kapitána Johna - pan primátor se buď mohl držet předpisů pro tu určitou povodňovou informaci, anebo riskovat svoji politickou kariéru a blamáž (kdyby Vltava skutečně zůstala u 50leté vody) tím, že by zvedl město "na nohy" a dal lidem v ohrožených oblastech čas, aby uklidili a zachránili, co se dá. Bohužel se ukázalo, že pražský primátor je průměrný úředník a nikoli krizový vůdce - svůj "hvězdný okamžik" promarnil, držel se zákonů a předpisů a v oné kritické noci dokonce zasedání krizového štábu přerušil a odložil až na středeční ráno. Teprve v konfrontaci se řekou, která se předpisů "nedržela", ve 3 hodiny v noci nouzově krizový štáb svolal a vyhlásil nouzovou evakuaci Starého města, kterou večer odvolal.

Na onom úterním večerním zasedání krizového štábu seděl vedle pana primátora generální ředitel pražského Dopravního podniku Milan Houfek. Podle svých slov měl oficiální informaci, že za noc z úterý na středu Vltava v Praze stoupne jenom o 20 cm a provoz v metru nechal zastavit až v 10 hodin večer. Jestli je to pravda, překročil i takto svoje kompetence, 20 cm přece nemohlo metro ohrozit, takže musel mít nějaké pochybnosti o oficiálních informacích. Bohužel i on promeškal svoji hvězdnou hodinu - kdyby se k osobnímu riziku postavil velkoryseji a poslal pana primátora k "vodě" už v podvečer a vzhledem k vývoji povodně v jižních Čechách a k rapidně stoupajícím hladinám na přítocích Vltavy nad Prahou zastavil metro okamžitě, mohl se stát hrdinou, který metro zachránil, neboť by bylo dostatek času na hermetizaci stanic a hlavně na kontrolu této hermetizace. Dnes se pan generální ředitel hájí tím, že jen striktně plnil předpisy a vinu nesou ti, kteří ho mylně informovali.

Tento článek není míněn jako nějaká kritika či dokonce obžaloba, ale spíše jako zamyšlení nad úpadkem schopnosti jít do osobního rizika v moderní době, kde předpisům podléhá všechno, a kde jsme tímto stavem nezodpovědnosti a strachem riskovat postiženi všichni. A proto nechť si každý čtenář, ještě než začne vynášet soudy o vině, představí, že by byl za povodně na místě hrázných, starostů nebo těch dvou pražských funkcionářů, které jsem zvolil pro jejich mediální známost. Dejme si ruku na srdce - kdo z nás by byl ve stresu schopen dát všanc celou profesní nebo politickou kariéru, budovanou dlouhá léta? Kdo z nás by snesl výsměch, že bude označen jako ten, kdo šel s kanonem na vrabce? Kdo z nás by vzal na sebe riziko, aby vlastně postupoval nezákonně, evakuoval lidi z oblastí, které by nakonec ani zatopeny nebyly, a doporučoval jim, aby zbytečně zajišťovali svůj majetek?
Kdo z nás, na místě generálního ředitele Dopravního podniku města Prahy, by v sobě našel tu odvahu, aby "předčasně" uzavřel metro a šel kvůli tomu do konfliktu s primátorem, a pak se třeba blamoval, kdyby ta voda byla opravdu jenom 5Oletá, jak řediteli Houfkovi všichni tvrdili?
Nekryl by si i každý z nás záda zákony a povodňovými směrnicemi, aby v případě špatného odhadu situace nebyl obviněn ze zbytečných ekonomických ztrát, z šíření paniky a dokonce - paradoxně místo vody - z obecného ohrožení?

Osobně nepochybuji o tom, že z hlediska zákonné zodpovědnosti oba pražští funkcionáři, které jsem jako vzor uvedl, jsou z obliga, neboť plnili jenom to, co jim ukládá zákon. Jenže právě v tom slůvku "JENOM" to všechno je. Skutečný vůdce a člověk velkého formátu v krizové situaci nedělá totiž "jenom" to, co nařizují předpisy - on je dokonce schopen poslat předpisy k čertu, je schopen jít do rizika i proti stanovisku všech možných rádců a expertů. Z tohoto hlediska pražský primátor a generální ředitel Dopravního podniku selhali a neobstojí ani obhajoba, že "teď je každý chytrý", neboť předvídavost a nikoli úřednická opatrnost patří k vlastnostem přirozených vůdců od okamžiku, kdy lidé počali vytvářet první smečky.
Na druhé straně je pravda, že člověk takového formátu je spíše výjimkou - ne každý generál byl Napoleonem, každý admirál Nelsonem a ne každý starosta je Princem. A nemálo dospělých jachtařů by selhalo i v Ransomově příběhu "třináctiletého" kapitána.

Psáno v Praze 24. 8.2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: