Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 9.9.2002
Svátek má Daniela




  Výběr z vydání
 >IZRAEL: Nutnost nezměnitelné skutečnosti
 >SVĚT: Skončil Summit v Johannesburgu, aneb Pohled očima občana JAR
 >SPOLEČNOST: První dámy - dokončení
 >POLITIKA: Úhrada povodňových škod a daňová reforma nemají být spojovány
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Aby tu motorku neukradli
 >PSÍ PŘÍHODY: Vítání návštěvy
 >ŽIVOT: Jak si alespoň trochu zpříjemnit život
 >NÁZOR: Praha po Povodních aneb pražský magistrát sedící spící
 >POLITIKA: Škromachova medvědí služba absolventům škol
 >POLITIKA: Klaus se nemýlí.
 >NÁZOR: Petra Buzková uplatnila své nezpochybnitelné rodičovské právo
 >RECESE: Lekce ekonomiky
 >PŘÍRODA: Vroucí dramata
 >PENÍZE: Zlato jako investice
 >ZDRAVÍ: Diskuse s obsesemi

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Jižní Afrika  
 
9.9. SVĚT: Skončil Summit v Johannesburgu, aneb Pohled očima občana JAR
František Grossmann

Před několika dny skončil v jihoafrickém Johannesburgu Summit o udržitelném rozvoji. Snad dosud největší akce pořádaná OSN, organizací o jejíž významu a faktických pravomocích se v posledních letech hodně diskutuje. Hostitelskou zemí, jak známo, byla Jihoafrická republika. Chtěl bych nabídnout čtenáři pohled řadového občana přímo z místa dění.

Agenda sama a její výsledky byly široce publikovány ve všech světových mediích, konec konců v Johannesburgu nechyběl ani český televizní tým. Místní media Summitem doslova žila nejméně měsíc dopředu. Očekávala se účast 60 000 hostů z celé naší planety. Všechny okolní hotely, hotýlky, campingy i soukromé domy se předháněly v nabídkách ubytování. Ceny byly samozřejmě v souladu s danou událostí a finančním profilem účastníků konference. Proč taky ne, bohatí totiž, i když mnohdy reprezentující země více než chudé, přijeli jednat o chudých a jejich budoucnosti.

Název či chcete-li heslo konference bylo samo o sobě neuvěřitelně nesrozumitelné či lépe nic neříkající: " Vrcholná schůzka o udržitelném rozvoji naší planety". Televize na nás denně chrlila všemožné informace, včetně vteřinových detailů o čase zbývajícím do začátku historického Summitu. Nejluxusnější johannesburgská čtvrt Sandton, centrum celého dění, se připravovala zvlástě intenzivně. Stala se doslova Ghetem vyvolených. Typičtí pouliční kameloti, prodavačí cetek či afrických výrobků byli vykázaní do patříčných mezí. Vlastně ani ne moc daleko, neboť těsně za tímto přebohatým Potěmkinem jakým se Sandton stal, je nejchudší část města, township Alexandra. Mnozí hosté, pokud byli odvážní natolik, že za patřičné policejní asistence touto "turistickou atrakcí projeli", ještě dlouho hrůzou vzdychali a nemohli věřit svým očím. Všechny státní i privátní instituce se musely řádně připravit a i my zdravotničtí pracovníci jsme museli vypracovat speciální havarijní plány.

I když si naprosto nedovedu představit, že by se noha i toho nejlevicovějšího, nejnadšenějšího, za rovnost bojujícího delegáta půdy státních, dříve černošských, nyní smíšených/ jen změna názvu, nikoliv podstaty/ nemocnic dotkla. Čekala se účast asi 160 hlav států či premierů. Pravda, tolik jich nepřijelo a nejprovokativněji působila absence G. Bushe, ale bylo jich dost. Nejpočetnější delegace, japonská, měla téměř 500 členů. Ale neboj se čtenáři, i my jsme svou troškou do mlýna přišpěli, a českých delegátů bylo téměř třicet.

Musím říci, že i počasí účastníkům velkovýletu přálo a tak se na počátku jihoafrického jara nepochybně alespoň ohřáli. Jaký však byl skutečný přínos Summitu, čeho dosáhl, k čemu se vyjádřil, co konstatoval a co hlavně prozradil? Slyšeli a viděli jsme spoustu expertů a komentářů. Dlouhé, nekonečné diskuze, dohadování se o věcech obecně známých, o textech deklarací. Pro zajímavost skoro-citace jednoho z našich delegátů:
"Zaznamenali jsme nebývalý úspěch, prosadili jsme vyškrtnutí jedné závorky z textu..".
Viděli jsme arogantní postoj vlád rozvojových zemí k eventuální možnosti využití geneticky modifikovaných potravin..."Nedovolíme z našich obyvatel dělat pokusné králíky", prohlašovali unisono. Přestože keňská delegátka Dr. Florence Wambugu nabídla k okamžité možnosti odvrácení hladomoru nejméně šesti milionů afričanů geneticky modifikované sladké brambory, otestované téměř dvacetiletou zkušeností, představitelé, lépe řečeno neomezení vládci a diktátoři zemí hladomorem ohrožených, tuto variantu zásadně odmítli, a nechají raději hrdě tisíce svých spoluobčanů umírat denně hladem. Když nakonec na lámání chleba dojde, za vše přece primárně mohou bílí kolonizátoři. Oni vše to špatné jen po nich zdědili.

Ještě daleko ostřeji vysvětlil hlad a bídu občanů své země dnes již famozní Robert Mugabe, za téměř frenetického potlesku jeho kolegů z rozvojových zemí. Zatímco kultivovaný a faktický Collin Powel byl při zmínce o hrubě nedemokratickém porušování základních lidských práv a zákonů, jakož i ožebračování těch nejchudších z chudých v Zimbabwe, doslova vypískán, a přičinil se tak vlastně o jediné formální přerušení konference na dobu několika minut. Potencionálním investorům do těchto afrických a konec konců i jiných rozvojových zemích z toho muselo být smutno, nebo asi lépe řečeno vše jasno. Co mohou očekávat, co může očekávat řadový občan těchto zemí? Domnívám se, že pokud se zázrak nestane, a ty jak známo jsou více než vzácné, bude-li ještě někdy podobná konference, musí konstatovat známý fakt, že bohatí jsou ještě bohatší a chudí o mnoho chudší. A co planeta země? O tu se doufám obávat nemusíme, ta si jako moudrá Matka příroda, nepochybně vše vyřeší sama.

Abych ale nevyzněl zcela a jenom pesimisticky. Konference přinesla i pozitivní momenty. Jihoafrická republika dokázala, že je organizačně schopná, že dovede prostor vyklidit a bezpečnost zabezpečit. Vždyť výtržnosti typu Seattle či Praha jsme tu skutečně neviděli. Co však bylo pro nás občany této země největším přínosem? Díky obrovskému nasazení a viditelnosti všech státních bezpečnostních složek se v době Summitu v Johannesburgu, hnízdě světového zločinu, kriminalita podstatně snížila, a díky hromadným kontrolám a "road blockům" klesl i počet dopravních nehod.

Ptám se však závěrem, je toto čtrnáctidenní období pouličního míru v Johannesburgu, možno považovat za úspěch největší akce v historii naší přemilé OSN.

František Grossmann,JAR




Další články tohoto autora:
František Grossmann

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: