Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 11.9.2002
Svátek má Denisa




  Výběr z vydání
 >FOTOGRAFIE: Americký sen
 >POLITIKA: O sociálnědemokratickém vody kázání a vína pití…
 >OTÁZKY A LŽI: O Spolaně aneb mírová chemie nás taky zabije?(3)
 >MROŽOVINY: Mistři miniatur
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak je to s ženským stáním v garáži
 >PSÍ PŘÍHODY: Sekačka znovu na scéně
 >POLITIKA: Kdo je Špidlův našeptávač?
 >EKONOMIKA: Máme nízké daně ?
 >ZE SVĚTA: Newyorská policie fotí digitálem
 >EKONOMIKA: ČNB proti posilování koruny
 >O KNIZE: Dvakrát o Františkovi Palackém
 >ÚVAHA: Málo kdo rozumí, o co jde
 >MEJLEM: ohlasy a názory
 >PŘÍRODA: Stvořeno erozí (1)
 >PENÍZE: Zlato a inflace

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
11.9. MROŽOVINY: Mistři miniatur
František Novotný

K novým technologiím, které po 2. světové válce zvýšily životní úroveň a posléze umožnily i vznik nového zábavního odvětví průmyslu, patří také tvarovaní plastů pomocí vstřikovacích lisů. Lidé již od pradávna jevili snahu modelovat svět, který je obklopuje, zabývat se výrobou miniatur sebe samých, zvířat a později strojů. Modely především dopravních prostředků se vyráběly nejen jako hračky ale i v roli pomůcek pro konstrukci skutečných strojů. Jako materiál se používalo dřevo, sádra, hlína a později snadno obrobitelné barevné kovy.
I tak vyžadovala výroba modelů značnou dovednost a byla doménou úzké skupiny řemeslníků a ojedinělých modelářů ze záliby. Nicméně již před 2. světovou válkou se objevila myšlenka předložit mase těch méně zdatných zájemců předpřipravenou stavebnici, ze které by se dal složit model bez řemeslnických znalostí a hlavně bez dílenského vybavení - na kuchyňském stole každé domácnosti. Jenže tyto zpravidla dřevěné stavebnice se zase musely vyrábět řemeslným způsobem, což omezovalo jejich produkci a zvyšovalo cenu.

Obrat přinesla až technologie vstřikování polystyrénu do přesných ocelových forem pomocí vstřikovacích lisů. V průběhu 50. let minulého století se objevily firmy, které důmyslně rozložily projektovaný model zvoleného dopravního prostředku na jednotlivé díly, jejichž tvar se vyfrézoval do ocelové formy tak, aby byly spojeny nálitky do jednoho rámečku. Z jedné formy se dalo vylisovat statisíce rámečků, které se bez dalších úprav balily do krabiček s návody na sestavení. Vznikla plastiková stavebnice, v modelářské hantýrce kit, jež zaznamenala v 60. letech skutečnou prodejní explozi. Prvotním námětem se stala vojenská technika 2. světové války - napřed letadla, později tanky a další vojenská vozidla. Časem se připojily modely letadel z 1. světové války a bojové prostředky z válek ve Vietnamu, Afghánistánu a v Zálivu, následovaly i civilní dopravní prostředky, historické plachetnice, válečné lodi, kosmické rakety a lodě, včetně těch z televizního seriálu Star Trek a filmové epopeje Hvězdné války.
Sbírání a stavba modelů z plastikových stavebnic se stala hobby, jemuž propadly miliony lidí po celém světě. Po USA a Velké Británii vznikali další výrobci, především v rychle se rozvíjejících asijských ekonomikách a dnes udávají tón firmy z Japonska a Jižní Koreje, do čela se tlačí Čína.

Většině kitařů, jak se plastikovým modelářům říká, stačí ke štěstí stavebnice taková, jaká je, a stavějí modely "z krabičky". Nicméně již na začátku kitařského hnutí se objevili tací, kteří si neodpustili, aby svůj model nevylepšili. V rámci klubů plastikových modelářů, spojených do mezinárodní společnosti International Plastic Modellers Society, se počaly vydávat klubové časopisy, v nichž vycházely recenze na jednotlivé stavebnice a objevovaly se návody, jak vady té které stavebnice (nepřesné tvary, chybějící výzbroj a vnitřní prostory osádek) odstranit. Nejagilnější modeláři navštěvovali muzea, kde proměřovali a detailně fotografovali vystavené exponáty vojenské techniky, a našli si i cestu do vojenských archivů, kde studovali manuály a další dokumentaci.
Od 80. let pak došlo k profesionalizaci - modelářský segment zábavního průmyslu se tak rozrostl, že dnes uživí desítky a desítky specializovaných nakladatelství zabývajících se vydáváním bohatě ilustrovaných příruček ke stavbě konkrétního modelu i s uvedením předností a vad všech plastikových stavebnic, z nichž lze model sestavit. V 90. letech pak vznikl i "pomocný" průmysl, jenž produkuje doplňky. Za pomoci počítačové grafiky a převzaté technologie tištěných spojů vznikají kupříkladu fotolepty - rámečky drobných dílů, které pomohou modeláři třeba osadit sací otvory tanku dokonalou zmenšeninou ochranné sítě, či opatřit poutací popruhy na pilotní sedačce sponami, jejichž rozměry jsou menší než milimetr.

I přes veškeré pomůcky (k nimž patří i dokonalé barvy a stříkací retušovací pistole) rozhoduje o kvalitě modelu především zručnost a trpělivost modeláře. Kvalita modelu - jak jemně je nastříkán nebo natřen a především jak přesně odpovídá svému velkému vzoru, nejen typu či značce, ale konkrétnímu stroji nasazeném u konkrétní jednotky na konkrétním bojišti - je pak posuzována i v mezinárodních soutěžích, neboť toto hobby přerostlo do svébytného sportu s přesně stanovenými regulemi. Čeští kitaři si v něm vedou více než dobře, když z Mistrovství Velké Británie, jehož se pravidelně zúčastňují a jež je jakýmsi neoficiálním mistrovstvím světa, se nikdy nevracejí bez medaile.
K jejich vysoké úrovni přispěl kvalitní bodovací systém, který vznikl v tehdejším Československu již koncem 70. let. Vyváženým počtem bodů se v něm bodují jednotlivé "konstrukční" celky modelu, jako jsou podvozky, motory, výzbroj a modelové zpracování vnitřní konstrukce, hlavní důraz se ale klade na "kabát" modelu, na kamufláž a "opotřebení provozem". U špičkových modelů pozemní techniky se používají malířské olejové techniky stínování a "vytahování" kamuflážních barev z "ušpinění", méně zdatní modeláři se spokojují použitím barevných kříd.
Náročnost domácího bodovacího systému je ostruhou, která pobízela i letošní účastníky Mistrovství České republiky, jež se konalo minulý víkend v pražských Letňanech, v prostorách školy, jež příhodně nese jméno generála Františka Fajtla. Ani letos nechyběly desítky dokonale provedených modelů letadel v měřítcích 1:72 a 1:48 a pozemní bojové techniky v měřítcích 1:72 a 1:35. Aby uspěly, musejí být zmenšené repliky skutečných strojů vybaveny do sebemenších detailů, pod zvednutými kapotami nesmějí chybět motory s veškerou kabeláží, v pilotních kokpitech přístrojové desky s fólií zasklenými přístroji a zvenku nastříkané výrobní či evidenční číslo kdysi skutečně existující předlohy.
Stavba soutěžního modelu se tedy spíše počítá na měsíce než na týdny, a proto mnoho kitařů dává přednost tzv. soutěžím "líbí-nelíbí", při nichž porota, vybraná ze soutěžících, hodnotí modely "od oka". Letošní mistrovství pak bylo doprovázeno soutěží tohoto typu s takovým úspěchem, že pořadatelé museli přistavovat další a další stoly, aby soutěžící měli modely kde prezentovat. Přiložené fotografie pak zachycují tuto atmosféru.

Psáno v Praze 10. 9. 02, fotografie Jakub Cikhart




Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: