Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 23.9.2002
Svátek má Berta




  Výběr z vydání
 >BANÁT: Cesta k pomoci
 >ZAMYŠLENÍ: Kolik pravd vysvětlí jeden fakt?
 >TÉMA: Udržitelný rozvoj-jak pro koho.
 >MROŽOVINY: OSN - u konce s dechem?
 >POLITIKA: Zamlčený příběh ODS z povodňové kalamity
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jsem slavný spisovatel
 >ZE SVĚTA -VZPOMÍNKA: Vražda srbského žurnalisty.
 >PSÍ PŘÍHODY: Buď rád, Barte
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >KUPÓNOVKA: Kožený může jít, ostatní zůstanou po škole!
 >REAKCE: Milionářská daň a sociální spravedlnost. Poznámky ke komentářům.
 >PŘÍRODA: Svůj hlas
 >Afghánistán - islámský fundamentalismus nebo kmenový šovinismus?
 >NÁZOR: Pěšiny, cesty, silnice….
 >ZDRAVÍ: Jak se léčí kapavka?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
23.9. MROŽOVINY: OSN - u konce s dechem?
František Novotný

K prvnímu velkému debaklu, který OSN se svými mírovými operacemi utrpěla, došlo v roce 1992 v Somálsku. V lednu 1991 zde padl starý režim a v létě vypukly boje mezi znesvářenými frakcemi, jež vyústily v občanskou válku. OSN reagovala vytvořením mírových sil UNOSOM, které měly za úkol zajistit bezpečné cesty pro humanitární pomoc. Jelikož byly napadeny, vstoupily na scénu speciální jednotky Spojených národů UNITAF, které cesty zajistily a snažily se bandy místních válečných lordů odzbrojit. Akce selhala, jednotky OSN byly napadány tak vytrvale, že západní kontingenty OSN musely Somálsko v roce 1994 opustit a ponechat na místě v bezmocném postavení Indy, Egypťany a Pakistánce.
Souběžně se rozpadla Jugoslávie a na Balkáně vypukla série občanských válek. Tentýž scénář se opakoval i zde, jenom s tím rozdílem, že nepřipravené a neozbrojené jednotky OSN se dostaly do ještě trapnější role. Především v Bosně a Hercegovině, kde OSN "asistovala" srbským zvěrstvům na muslimech a při ostřelování Sarajeva, kde byla srbským bojůvkám pro legraci. Korunu tomu všemu nasadil incident ve Srebrenici, kde nizozemská jednotka OSN se dala odzbrojit a posloužila jako rukojmí, jež bylo vyměněno za bianco šek k povraždění asi 2 000 civilistů. Teprve zásah NATO přispěl ke stabilizaci situace.

To jsou, mírně řečeno, ostudné výsledky, o to více matoucí, že za předchozích 40 let odvedla OSN vynikající práci a zabránila mnoha humanitárním katastrofám. Něco se tedy muselo změnit. Abychom se mohli pokusit alespoň o hrubý odhad, co se změnilo, musíme se vrátit do doby, kdy OSN vznikla.
K oficiálnímu založení došlo 25. 6. 1945, když delegáti zakládajících států podepsali chartu bezpečnosti. Nově vzniklá OSN měla navazovat na předválečnou ženevskou Společnost národů, která byla duchovním dítkem amerického prezidenta Wilsona a vznikla jako reakce na jatka 1. světové války. Jejím úkolem bylo zajistit mír a rozhodovat jako arbitr mezinárodní spory. K tomu účelu mohla udělovat pouze hospodářské sankce. Ironii osudu právě USA do ní nevstoupily, neboť Kongres dospěl k názoru, že členství omezuje suverenitu USA a je v rozporu s americkou ústavou. Společnost národů totálně selhala, nikdy žádné agresi nezabránila. Toho si byli vědomi architekti OSN, a proto novou světovou organizaci pro zajištění míru vybavili většími pravomocemi, především Radou bezpečnosti o 15 členech (5 stálých z řad velmocí s právem veta, 10 volených na dobu 2 let).
RB pak rozhodovala o tom, kdo je agresor a kdo se pouze brání, což umožňovalo OSN vést regulérní války proti narušitelům míru. Vedla dvě - v Koreji v letech 1950-53 a v Perském zálivu v roce 1990-91. Především ale uskutečnila množství a úspěšných pozorovatelských misí a mírových akcí podle následujících základních principů:

1. Všechny frakce v zemi nebo zemích, které se konfliktu zúčastní, musejí s operacemi OSN souhlasit. 2. Vojska OSN musejí zůstat neutrální.
3. Všechny frakce musejí s vojáky OSN plně spolupracovat, zejména jim všude umožnit přístup.
4. Takto nasazená vojska OSN smějí používat své zbraně jenom v sebeobraně nebo jako poslední možnost.

Jak napovídají tučně vytištěné výrazy, podle mého soudu selhání OSN je dáno tímto statutem, který zastaral a již neodpovídá změněné světové situaci, kde kromě států existují i "soukromé" mocenské organizace s neustále rostoucím ničivým potenciálem. Jak konkrétně dnešní svět s tímto statutem koliduje, demonstruje Henry A. Kissinger ve článku, který pod titulkem "Evropa nemůže stát stranou" přetiskly 9. 9. 2002 Lidové noviny.
Podle Kissingera 11. září 2001 odhalilo skutečnost, že svět se nachází v nové éře, v níž soukromé, nestátní organizace jsou schopny svými útoky ohrozit státní a mezinárodní bezpečnost. Tímto způsobem je ohrožen mezinárodní systém založený na suverenitě států, který fungoval od vestfálského míru v roce 1648 (a z něhož vychází i struktura OSN) . Kissinger hovoří o narušené suverenitě a jako příklad uvádí talibánský Afghánistán, jenž na svém území poskytoval útočiště organizaci, jejíž zájmy se suverénními zájmy tohoto státu neměly nic společného. Přičemž finanční podpora plynula od soukromníků zase z jiných států, jejichž kontrolní orgány jsou na ně zřejmě krátké (tedy i ony mají omezenou suverenitu). A v neposlední řadě narušenou suverenitou se vyznačují i ty státy, které plně nekontrolují své území a umožňují na nich existenci základen soukromých armád a teroristických bojůvek. Kissinger pak uvádí, že jestliže tyto státy či jejich ochránci spustí povyk, že jejich suverenita je ohrožena zásahem třetího státu, který chce tyto základny likvidovat (protože ohrožují jeho bezpečnost), jedná se o čiré farizejství, neboť už předtím byla jejich suverenita narušena - právě existencí základen, k nimž se nechtějí hlásit.
To je i případ Miloševiče - odmítl a v Haagu odmítá odpovědnost za řádění paravojenských srbských oddílů, čímž nechtěně přiznává, že jeho Jugoslávie nebyla suverénní stát s plnou kontrolou nad svými ozbrojenými občany, a když současně vykřikuje, že odveta NATO je pro něho do nebe volajícím porušením suverenity, je to pokrytecké volání zloděje chyťte zloděje.
Ze stejného důvodu je farizejství žádat, aby OSN zasáhla v Izraeli. Existuje tisíc a jeden důkaz, že Arafatova administrativa není suverénní, že nemá pod kontrolou všechny ozbrojené frakce a soukromé armády, které z území v její správě operují. Kdo přinutí třeba organizaci Hammás, aby akceptovala bod 1 statutu OSN a hlavně jej dodržela v případě nasazení jejích jednotek ?
Toto také byla příčina, proč selhala OSN v Somálsku, když nejmocnější válečný lord se rozhodl svůj souhlas s přítomností OSN odvolat. Nepochybuji o tom, že militantní palestinské organizace by tutéž krvavou past, v jakou se pro OSN proměnilo Somálsko, přichystaly mírovým jednotkám OSN i v Palestině. Arafat by možná s mírovými jednotkami OSN plně spolupracoval, ale je šílené předpokládat, že by v Palestině stejně plně spolupracovali militantní islamisté.
Příčinou selhání mírových operací v 90. letech je tedy narušená suverenita aktérů, existence soukromých organizací záškodníků a ozbrojenců, nad nimiž žádný oficiální představitel nemá kontrolu, nebo se jí dokonce zákeřně zříká. S tím nemohli zakladatelé OSN počítat a bipolární svět tuto novou kvalitu dlouho skrýval.

K neschopnosti OSN reagovat podle zastaralého statutu přispívá i mobilita a síťový charakter těchto soukromých organizací, jejichž prodejním artiklem je teror. Operují globálně a tím se narušená suverenita prohlubuje a stává se běžným příznakem doby. Avšak statut OSN s tímto globálním fenoménem nepočítá.
Jestliže existují státy, které nemají pod kontrolou ani vlastní území, ani vlastní občany, kteří mohou beztrestně provozovat a financovat podvratné a teroristické aktivity po celém světě, musí být nastolen mechanismus "očisty", jenž bude právě vycházet z faktu, že suverenita už byla narušena, takže rychlý silový zásah mezinárodní pospolitosti nebude posuzován jako agrese, ale naopak jako akt obnovení plné suverenity postiženého státu.
Pokud se OSN nebude reformovat v tomto duchu, druhý dech už nechytí, upadne do bezvýznamnosti a její roli převezme NATO nebo přímo terorismem postižené státy.

Psáno v Praze 11. 9. 2002


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: