Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 25.9.2002
Svátek má Zlata




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Je nutné zvyšovat daně ?
 >ZE SVĚTA: Muzeum mezinárodní špionáže
 >MROŽOVINY: Churchillovy "nádrže"
 >CO KDYŽ: Řecký oheň - mohl tedy být starověkým Napalmem? (dokončení)
 >PSÍ PŘÍHODY: Vlídné podzimní odpoledne
 >EKONOMIKA: Politické uklidnění prospělo koruně
 >HOSPODAŘENÍ: Zemědělská kapitola největší překážkou vstupu do EU
 >SAKRYŠ: Jak pojmenovat metalovou kapelu?
 >MEJLEM: ohlasy a názory
 >POSTŘEH: Esemesky
 >VTIP: Přišlo mejlíkem
 >PŘÍRODA: Hodovníci
 >ZDRAVÍ: Zpověď pacientky
 >ZE SVĚTA: Skládání mozaiky
 >TÉMA: Právní účinnost Benešových dekretů pod lupou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
25.9. CO KDYŽ: Řecký oheň - mohl tedy být starověkým Napalmem? (dokončení)
JITA Splítková



VŠECHNO UŽ TU JEDNOU BYLO ANEB HLEDÁNÍ PODOBNOSTÍ

Nejdříve zpochybníme rok údajného vynálezu řeckého ohně 673 n. l.
Jak je možné, že zprávy o ničivém ohni, pomocí kterého dobývali Řekové města, se objevují už v knize Aineiás Taktikos ze 4. stol. př. n. l.? V knize se píše: "Prudký a naprosto neuhasitelný oheň se má připravit takto: zapal směs ze smůly, síry, koudele, tlučeného kadidla a pilin ze sosnového dřeva. Tuto směs dopravíš v pytlích k tomu zařízení nepřátel, které chceš ohněm zničit." (Antická knihovna sv. 36, Svoboda 1977) (Tento recept ale má jednu vadu, tato zápalná směs by zřejmě šla uhasit vodou, i když možná špatně. Není tam nic, co by s vodou přímo reagovalo.)
Další zprávy o použití zápalné směsi proti nepříteli nám zanechal velice významný řecký dějepisec Thúkydides (asi 460-399). Ve svém díle Historiai vylíčil velice věrně peloponéské války (431-404). Proto je možno důvěřovat jeho popisu bitvy, při níž z "ohňových trubic" byla vrhána zápalná směs na nepřítele.
Účinky této směsi byly stejně tak strašné jako u řeckého ohně. Podobnost čistě náhodná? Když ve výzbroji starých Řeků jsou kromě metacích střelných zbraní (známy od 4. stol. př. n. l., vynálezce syrakuský důstojník Dionýsos) připomínány i vrhače plamenů? Navíc starověkým Řekům byl znám význam tlaku vody, vzduchu i páry. Ktésibios (3. stol. př. n. l.) sestrojil dvojčinnou tlakovou pumpu a dokonce i dělo vrhající střely pomocí stlačeného vzduchu.
Zbraň by tedy byla a náplň? Myslím, že i vědomosti z chemie měli staří Řekové dostačující na to, aby mohli vyrobit zápalnou směs zvanou ne byzantinský, ale řecký oheň.
Nezjevil se tedy až v roce 673 jako deus ex machina z čista jasna v mozku Kallinika?

ZAMYŠLENÍ NAD ŘECKÝM OHNĚM

Co by mohl řecký oheň vlastně být? Už jsme se seznámili s názory různých vědců z několika století. Co člověk, to jiná myšlenka, kde hledat opěrný bod? Co je nám o té zápalné kapalině známo? Že se nedala hasit vodou! To je dost závažný poznatek. Tedy jaképak látky voda neuhasí? Jsou to lučebniny, které ji rozkládají za chladu jako draslík a sodík, hořlavé kapaliny, které se s vodou nemísí - oleje, lučebniny, které s ní tvoří hořlavé a výbušné plyny - karbidy, elektron… Z toho vyplývá, že by tyto chemikálie mohly být součástí řeckého ohně? Ale pokračujme.
Když ne vodou, tak čím ještě lze hasit požár? Jsou to v prvním případě písek a hlína a za druhé chemické látky, které zamezí přístupu vzdušného kyslíku k ohni, vytvořením ochranného obalu z indiferentních plynů nebo par těžších než vzduch. K těmto látkám patří např. kysličník uhličitý, dusík (je lehčí než vzduch, hoření nepodporuje, ale když je ve směsi dostatečný zdroj kyslíku, jako ledek, nitrolátky, nemá na hoření vliv), hydrogenuhličitany alkalických kovů, ale i uhličitany (např. uhličitan vápenatý), modrá skalice (při styku s ohněm se bude uvolňovat oxid siřičitý a ten může zamezit přístupu vzduchu - ovšem jen do jisté do jisté míry, ale je dost toxický)…
Řecký oheň prý šel uhasit jen octem. Ano, je známo, že například sloučením octa se sodou bicarbonou vzniká plyn. Že by ocet byl důkazem přítomnosti ledku v řeckém ohni? Někdo říká ano, někdo říká ne. Možná. Napadá mě jen jedno, proč by Byzantinci prozrazovali, čím se jejich zápalná zbraň hasí? Vždyť by tím mohli dát svým nepřátelům do ruky klíč k odhalení složení kapaliny. I když zase na druhou stranu nemohli přeci vystavovat nebezpečí vlastní vojska. Stát se mohlo leccos a alespoň velitelé by měli vědět, jak takový oheň uhasit. Ono možná ten ocet ani nemohl žádného vědce přivést na stopu této zvláštní zbraně. Ono se totiž asi ani o ocet nejednalo. Když se nad tím opravdu pořádně zamyslíte, tak vám vyjde, že hasit něco neředěnou kyselinou octovou je pěkná hovadina, protože jak je známo, je to vysoce hořlavá látka. A ředěná kyselina octová? No to je přeci úplně takové, jako byste ten oheň hasili vodou. Takže ocet? Ne, to ne. Zdá se, že slovo ocet vzniklo nedorozuměním překladatelů. Řekové mysleli asi něco kyselého, čím hasit ten zhoubný oheň. A copak kyselého by mohlo sloužit k zamezení šíření řeckého ohně? Nemysleli tím sorbční látky? (Tuhé látky poutající jiné látky i z kapalin a plynů.) Takovou látkou mohla klidně být i kyselá hornina. Prostě na hořící věc naházeli hlínu a bylo po ohýnku.
Další zvláštností jsou trouby, kterými byla kapalina vystřikována. Podle císaře Lva VI. se tyto trouby vykládaly mědí. Byla to pouhá náhoda, anebo byla měď jako nemagnetická, odolná korozi a kyselinám nutná? (Je pravdou, že oxid siřičitý reaguje taky s oxidy mědi - ta jeho vlivem černá.)

POSLEDNÍ ZAMYŠLENÍ SE BUDE TÝKAT ROSTLIN

V mnoha recepturách na řecký oheň se objevují i blíže neurčené rostlinné látky. Jaké rostliny by mohly být příměsí pekelné zápalné látky? Nejdříve si musíme uvědomit, že do zápalné směsi se nepřidávaly bylinky jako do čaje. Jednalo se určitě o nějakou látku získanou z rostlin. V této souvislosti člověka napadá jediné, NAPALM , neboli ztužovadla do benzinových bomb, která obsahují palmitan sodný či hlinitý, tj. mýdla ze směsí kyselin získaných hydrolýzou např. oleinu.
Mohli staří Řekové či později Byzantinci něco takového vůbec vyrobit? Mohli. Tuky včetně olejů jsou triglyceridy mastných kyselin. Mastné kyseliny se z nich získávají hydrolýzou, tedy zmýdelněním a následným okyselením. Olein je glycerid vyšších mastných kyselin (olejové, palmitové). Získává se jako kapalný podíl při lisování mastných kyselin za studena po jejich předchozí krystalizaci (tuhého podílu - stearinu).
Kyselina palmitová je v živočišných tucích a rostlinných olejích a kyselinu olejovou obsahuje např. olivový olej a ten nebyl v Řecku žádná vzácnost. Sloužil i jako náplň olejových kahanů a lampiček.
Pusťme si fantazii ke hvězdám a vyslovme: Proč by tenkrát nezvládli chemickou výrobu napalmu a benzinových bomb? Nemusel to být náš dnešní benzin, ale podobající se, proč by tenkrát nezvládli i destilaci ropy?
Že se jednalo o složitou zápalnou směs, která nešla prostě smíchat někde v kotli, dokládají laboratoře v podzemí a přítomnost vědců, kteří dohlíželi na její výrobu. Pro zápalnou látku podobnou té dnešní svědčí jejich shodné účinky. A napalm, vzpomeňte si na vojnu či branná cvičení, se uhasí pískem a hlínou!
Na druhou stranu musíme zauvažovat:
Kdyby byli zvládli destilaci, asi bychom o tom věděli, protože taková destilace zákonitě vede k lihovým nápojům a takové pitíčko by neuniklo pozornosti historiků.
Řekové měli pro svůj oheň jednodušší zdroj vysoce hořlavých látek - rostlinné silice a živice, terpentýn. Než si vykáceli lesy, měli bohaté zdroje terpentýnu, živic, silic a pryskyřic. V terpentýnu a v silicích mohou při styku se vzduchem vznikat organické peroxidy a to pak dodává takové směsi na vznětlivosti. Možná uměli i obsah peroxidů uměle zvýšit… kdo ví?


ukázka z knihy Mýty v zrcadle vědy a fantazie aneb co když to bylo takhle

Levhartfial.jpg (16652 bytes)


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: