Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 2.10.2002
Svátek má Galina




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 1.)
 >TÉMA: Kříž bez smíření.
 >MROŽOVINY: Případ Šolta z první ruky
 >KUPÓNOVKA: Agenti se suchým z nosu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zklamání se nekonalo
 >PSÍ PŘÍHODY: Neumíráte hlady?
 >ZAMYŠLENÍ: Po Saddamovi potopa?
 >KANADA: Dálnice a ochrana zvířat
 >ZÁBAVA?: Cyklická redundance aneb ke vztahům mezi mužem a ženou
 >SVĚT: Nač smažit Bushe?
 >ŽIVOT: Synchronizovaná menstruace
 >PŘÍRODA: Tajemné smysly
 >ŠKOLSTVÍ: Potřebujeme ministerstvo školství?
 >ZDRAVÍ: Jak správně provádět manikúru?
 >ZE SVĚTA: Bizarní americká obohacování

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
2.10. TÉMA: Kříž bez smíření.
Václav Vlk

Bez ohledu na momentální politickou pěnu a virtuální turbulence ,jakými je povodňový balíček, dějí se kolem nás věci ,které mají daleko větší a dalekosáhlejší dopad.
Jedním z nich je i Kříž smíření, odhalený na Broumovsku. Kříž v místě bestiální a odporné vraždy sudetských Němců ( a snad i jedné Češky ) v červnu 1945.Už po válce. Prý je to "Kříž smíření. " Prý. Kříže smíření mají ve střední Evropě, a v Evropě křesťanské vůbec dlouhou tradici. Z hlubin přelomu prvního křesťanského millenia se vynořují prastaré kříže na místech , kde byl spáchán ohavný zločin.
Naši předkové je nechávali vztyčit tam,kde provinilec, často vrah, spáchal svůj čin a tímto, vlastnoručně postaveným a často i vlastnoručně vytesaným a na místo dopraveným křížem ukončil, poslouchejte dobře, ukončil , po dohodě s rodinou, skupinou či klanem oběti , smírně spor. Součástí smíření pak byla také povinnost se jak finančně, tak hlavně duchovně vyrovnat jak s nepřátelskou stranou, tak sám se sebou.
Z tohoto hlediska , z hlediska vyššího principu mravního, není dnešní vztyčený kříž žádným skutečným "Křížem smíření". Mnozí v Čechách se domnívají , že je spíše "Křížem vítězství"jedné strany . Ostatně je to dobře vidět i na uveřejněných fotografiích v LN z místa odhalení Kříže. Rozjásaná obtloustlá tvář s knírkem , tvář šéfa Landsmanšaftu ostře kontrastuje se zachmuřenou tváří hlavního českého "hosta" Petra Pitharta.
Na snímku bohužel také chybí tváře těch,kteří nedaleko Kříže smíření vztyčili pomník "zapomenutým obětem ". Vrátíme li se k základu myšlenky "Křížů smíření" musíme vyzdvihnout základní věc. Kříž smíření, jak věděli naši předkové, má smysl vztyčovat , pokud jej vztyčí pachatel činu potom, co se obě strany dohodly, že tak je to správné a spravedlivé. A že všechny spory, které k činu vedly, byly urovnány. Což v tomto případě rozhodně není. Nejen obecně,ale ani, zde v Broumovském výběžku.
Jak připomíná sám P.Pithart v článku v LN 19.9. první vraždy na Broumovsku se dopustiti sudetoněmečtí ordneři a to na českém četníkovi dne 18.září 1938. Ještě v době "míru" .A po něm následovaly další zločiny. Jejich obětí z Broumovska byli zavražděny ,umučeny, zplynovány a to jak Češi, tak Židé, Romové a samozřejmě také sudetoněmečtí antifašisté a demokraté. Kde ti mají svůj Kříž smíření? Kde stojí "Kříž smíření" pro tisíce obětí, postavený sudetskými Němci?
Nikde . Současný medializovaný Kříž byl postavený jakýmisi dobrovolnými sdruženími , dokonce s pomocí mezinárodních dobrovolníků. Neznám iniciátory tohoto činu,ani je z ničeho apriori nepodezírám. Snad byli skutečně vedeni vírou, že svým činem něčemu pomohou. Chci li však pomáhat, musím vědět. Jinak se dočkám toho, o čem bible říká, že "cesta do pekel je dlážděna dobrými předsevzetími". Stavitelé Kříže i jejich pomocníci zřejmě slyšeli jen o nebohých obětech české soldatesky,ale nezaslechli ani slovo o obětech řádění sudetských bojůvek a nacistů před válkou, za války i po ní, nejen na Broumovsku . Jinak by nemohli, pokud by byli vedeni dobrými předsevzetími, zapomenout na tisíce obětí, které nezavraždili Češi. Památník jen někomu, není žádný památník. A jeho dopad v praxi je pak spíše výsměchem "smíření".
Dnes kousek od sebe stojí dva památníky. Elegantní a mediálně slavný památník pro 38 německých obětí a malý , skromný památník všech těch tisíců "politicky korektně " zapomenutých obětí, o kterých pan Posselt mluvit nechce a pan Pithart se zmíní, ,až po slávě, jen tak nenápadně, v novinách. Ostatně, už jednou se nás pan Pithart pokoušel umířit se Slováky. Výsledek známe. A mezitím oba památníky na sebe neslyšně, ale důsledně, stále střílí.
Tomu se u nás říká "smíření"?
Václav Vlk st.


Další články tohoto autora:
Václav Vlk

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: