Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.10.2002
Svátek má Bohumil




  Výběr z vydání
 >ZE SVĚTA: Propad americké burzy, silný to tabák
 >INFO: Život školáků pod křídly kondora
 >POLITIKA: Další dávka eurozákonů
 >POLITIKA: Tošenovský je nebezpečím pro vládní koalici
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Masky na h...
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Nejen E 55
 >PSÍ PŘÍHODY: Bart si zvykl na motocykl
 >TÉMA: Původ palestinsko-izraelského konfliktu (část 2.)
 >ZE ŽIVOTA : Jak láska k pivu zachránila celou rodinu
 >AFRIKA: Quo vadis Africa, aneb i tak se léčí AIDS
 >PŘÍRODA: Čápice Kateřina přeletěla Ťan-Šan
 >SPOLEČNOST: Ještě ty koblihy
 >PŘÍRODA: Tluče na buben.
 >ZDRAVÍ: Kolik lidí zabila chřipka ?
 >Spojené státy, udržitelný růst a lidská práva

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  >>  Jižní Afrika  
 
3.10. AFRIKA: Quo vadis Africa, aneb i tak se léčí AIDS
František Grossman

Již jsem psal na stránkách Psa o hrůzné epidemii, která se jako lavina valí Africkou. Snažil jsem se zamyslet nad tím, co asi tento krásný kontinent, podle mnohých kolébku to lidského rodu, čeká, co především čeká jeho mladou generaci, jeho krasné, nevinné děti. Jsem dnes a denně profesionálně konfrontován s následky, pro Evropana neuvěřitelně kruté, k životu zcela neuctivé zločinnosti. Abych jen nemluvil, ale svá slova dokumentoval.

Za více než dvacet let praxe u nás doma jsem neoperoval ani jedno střelné poranění a to jsem platil za velmi zkušeného chirurga. V nemocnici, která sice pracuje pro nepoměrně větší oblast než je u nás zvykem (hodně přes milion obyvatel), můj tým jen v loňském roce ošetřoval přes tisíc střelných a bodných poranění. I na to si profesionál zvykne. Leč přišla nešťastná HIV/AIDS epidemie, která se na našich pracovištích začala projevovat před asi pěti léty. S ní přišla její mohutná medialisace a zároveň negativní až ignoranský postoj vlád postižených zemí k potencionální léčbě.

Poukaz na chudobu země a nedostatek peněz neobstojí. Vládnoucí představitelé, sami dokonale pojištění a zajištění, ostatně nijak svůj blahobyt neskrývající, bez jakéhokoliv racionálního zdůvodnění, zrušili již ve všech provinčních nemocnicích připravený tzv Nevirapinový program (zabraňuje ve více jak 50% přenosu viru z matky na plod). Průměrný občan JAR nemá naprosto šanci, se k současné protivirové konkteilové léčbě dostat. Postižení obyvatelstva se šíří geometrickou řadou a choroba hrozí genocidou před níž musí zločinné režimy genocidami proslavené, blednout závistí.

Jak všichni víme problematika HIV/AIDS se sice přetřásá na stále četnějších, vysokoúrovňových konferencích, je extrémně medialisována, ale jak se říká skutek utek. Řešení je v nedohlednu. Co tedy dělá, jak reaguje a jak se brání masa chudáků promořených dnes v pohlavně aktivní černé populaci JAR ve více jak 40 procentech? Reaguje typicky africky, tedy myticky, tradičně, řekněme v uvozovkach "kulturně". Pro nás naprosto nepochopitelně a neuvěřitelně.

Vzali věc tak říkajíc do svých rukou. Rozšířil se a to rovněž téměř epidemicky MÝTUS LÉČBY CHOROBY AIDS PROSTŘEDNICTVÍM SEXU S PANNOU. Je všeobecně známo, že africká kultura považuje již jedenáctiletou dívku za ženu. Chce-li se tedy nakažený muž touto" mytickou" metodou léčit, musí mít jistotu, že má sex s pannou opravdu nepotřísněnou. Výsledek je hrůzný. V naší milé, relativně vyspělé JAR, jsou dnes a denně znásilňována devčátka pouze několikaměsíční.

Takovýto akt má samozřejmě kruté následky. Ani ti nejotrlejší nemohou věřit svým očím. Je nám z toho špatně, doslova a do písmene na zvracení. Mnohokrát jsem odcházel ze sálu znechucen a duševně vyčerpán, když jsem musel operovat malé pobodané či postřelené děti. Říkal jsem si toho jsou schopna jenom prasata. Jak jsem křivdil těm zvířatům. Netušil jsem tehdy, co nás teprve v souvislosti s výše zmíněnou "mytickou" léčbou HIV/AIDS čeká. Dnes odcházíme z operačních sálů nejen zhnuseni a rozhorčeni, ale především nemohoucně depresivní. Poté co operujeme miminko s roztrženým konečníkem a celou genitální oblasti, ze které vyhřezávají poraněná střeva, či poté co v lepším případě rekonstruujeme, pohlavím nakaženého muže, zdevastovanou vaginku malého děvčátka.

Věř či nevěř, čtenáři, takto se "léčící" mužové jsou, ne vzácně, příbuzní či dokonce otcové postižených neviňátek. Jsme zoufalí a bezbraní, už neříkáme to jsou prasata, už neříkáme je to zvěř, abychom naše souputníky z živočišné říše neuráželi. Já jim říkám, abych si alespoň trochu ulevil ZBĚŘ.

Nemohu však než se zeptat závěrem. Jsou to oni, kdo nese primární vinu za toto nepředstavitelně hrůzné, ale SKUTEČNÉ NE HORROROVÉ ČI SCI-FI řešení, nebo ti páni v luxusních limuzinách vládní strany, kteří dnes dostupnou léčbu svým spoluobčanům nejen nezajistí, ale dá se říct, že ji přímo zakazují.

F.Grossmann,Pretoria




Další články tohoto autora:
František Grossman

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: