Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 4.10.2002
Svátek má František




  Výběr z vydání
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >MÉDIA: Zrození fenomenu Pehe
 >POLITIKA: Lehká prezidentská aritmetika
 >NÁVOD: Jak volit?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: V půl deváté na garančku
 >PSÍ PŘÍHODY: Umění odejít
 >NÁZOR: Kauza -cenzora- pana Miloslava Kučery a opoziční smlouva.
 >NÁZOR: Horníci a jejich problém?
 >POVÍDKA: Mikulášská nadílka a také vzpomínka na Petra Koptu
 >ÚVAHA: Ještě se točí?
 >O KNIZE: Striptýz jedné lékařské metody
 >POSTŘEH: O deštnících
 >PŘÍRODA: Herci
 >MEJLEM: O daních
 >CHTIP: O pitomé blondýně

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
4.10. O KNIZE: Striptýz jedné lékařské metody
JITA Splítková

Akupunktura - slovo všeobecně známé. Slovníky naučné tento pojem vysvětlují jako vpichování specielních kovových jehel do určitých míst na těle...

Nemohu si pomoci, ale kdykoli slyším zmínku o této léčebné metodě, napadne mě jedna příhoda. Kamarádka má malou zvídavou dceru, když byla tato ještě menší, než je dnes, chodila ona moje přítelkyně k doktorovi na akupunkturu. Jednou si musela vzít dceru s sebou. Byl to asi pro dítě nezapomenutelný zážitek, protože se mě pak dlouze vyptávala, proč ty jehly paní doktorka do mamky zapichovala. Snažila jsem vtipně odpovídat a Barča kývala na všechny odpovědi hlavou jako, že rozumí. Po čase jsem s touto holčinou šla do parku. Na trávník se zpoza křoví vyhrnul ježek.
"Jéé krysa s akupunkturníma jehlama," jásavě zakřičelo na celý park to sotva čtyřleté stvoření (samozřejmě, že neartikulovalo takto bezchybně).

To byl vtípek, ale jak je to doopravdy s léčebnou metodou zvanou akupunktura? Skutečně léčí nebo jsme vbodáváním jehliček do našeho těla jen podváděni? Na tuto provokativní otázku odpovídá kniha Akupunktura mýty a realita. Nejsem lékařka, nepřísluší mi sáhodlouze rozebírat jednotlivé kapitoly a léčebné metody, i když po přečtení této knihy si myslím, že jsem leccos pochopila, ale já vám chci knihu pouze představit... Trojice autorů se vysoce odborně a poctivě snažila i pro nás laiky hledat nejvhodnější formu, jak nám přiblížit toto, v některých kruzích zřejmě ožehavé, téma. Jsou zde rozebrané, jak z hlediska léčebné účinnosti tak i historických souvislostí, domnívám se snad všechny druhy, oddenky a odnože akupunktury i ty nejpitoresknější (můžete sami posoudit po přečtení obsahu). Dalo by se říci, že podtitul knihy by mohl znít akupunktura mýtického roucha zbavená. Ovšem i po tomto "striptýzu" od nánosů pověr autoři v žádném případě akupunkturu nezavrhují, jen upřesňují a v tomto případě je myslím na místě malá citace z knihy:

Varianty akupunktury lze podle našeho rozboru rozčlenit do tří skupin: Klasická celotělová orientální akupunktura je celkem vycházejícím z lidové empirie, který si vytvořil speciální unikátní teorii, vycházející z taoistické filozofie. Jeho teorie je ovšem v naprostém rozporu s vědeckými poznatky a přírodními zákony. K této větvi můžeme také s jistou tolerancí řadit i tzv. tradiční čínskou medicínu, uměle a účelově zjednodušený systém.

Druhou větví akupunktury je revolučně transformovaná akupunktura západní která odmítla celou teorii a filozofii klasické akupunktury včetně představy o meridánech a aktivních bodech a opírá se výhradně o vědeckou analýzu. Účinek akupunktury vykládá racionálně pomocí reflexní, opioidní a placebové hypotézy.

Třetí větev akupunktury tvoří metody pseudovědeckého, paranormálního až šarlatánského charakteru, uměle vytvořené v posledních desetiletích, u nichž nelze předpokládat ani prokázat vlastní účinnost. Sem patní především EAV, tzv. biorezonanční metody, metody založené na mikrosystémech, laser- a magnetopunktura.

Jsme přesvědčeni, že pokud chceme hodnotit akupunkturu a její praktický význam v medicíně, je nutné přesně definovat, kterou větev máme na mysli. Účinnost i perspektivy každé z nich musíme posuzovat odděleně. Závěrem si dovoluji nastínit utopickou optimistickou vizi, jak by měl probíhat další vývoj akupunktury a jejího užití v medicíně:

1. Orientální celotělovou akupunkturu včetně tzv. TCM budeme považovat za historicky zajímavou, dnes však anachronickou metodu lidové medicíny. Bude ještě nějaký čas používána v méně rozvinutých zemích, zatímco v Evropě jako kuriozitu budou pěstovat ojedinělí léčitelé. Medicína ji bude pokládat za non lege artis postup.

2. Západní forma akupunktury, očištěná od magické teorie a s experimentálně ověřenými indikacemi, bude řádně vyučována na lékařských fakultách i v doškolovacích zařízeních, bude zrušena speciální licence a výlučnost akupunkturistů a naopak ji budou zpravidla v její segmentální nebo trigger-point podobě používat jako rutinní fyzikální metodu fyziatři, neurologové, anesteziologové a ve svých ordinacích i praktičtí lékaři.

3. paranormální metody, tedy EAV, metody mikrosystémové, laser nebo magnetopunktura budou prohlášeny lékařskými institucemi i státními orgány za nevědecké a podvodné metody, jejich provozování lékařem ve státních službách nebude povoleno a její propagace bude považována za klamavou reklamu s odpovídajícími legislativními důsledky.

Přáli bychom si, aby se v budoucnu skutečnost tomuto nesplnitelnému snu alespoň trochu přiblížila.



Toliko citace ze závěru knihy.

Uváděla jsem toto představování vtipem, hledala jsem něco úsměvného i v této odborné knize - a našla - zábavné až legrační mi připadají zde publikované obrázky - představy různých autorů o mikrosystémech ruky, které jsou obrazovým doplněním kapitolky o monopunktuře - zde jsou třeba vás také pobaví.

    

Kniha - základní údaje
Autoři: Jiří Heřt, Jan Hnízdil, Pavel Klener
AKUPUNKTURA mýty a realita
Galén, 2002
www.galen.cz
cena neuvedena


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: