Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.10.2002
Svátek má Štefan




  Výběr z vydání
 >TÉMA: Jak to chodí v EU, aneb už abychom tam byli?
 >POLITIKA: Poučení z krizového vývoje
 >POLITIKA: Komu překáží myšlenkové schéma ODS?
 >GLOSA: Budeme volit nového prezidenta republiky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tvář nepřítele
 >PSÍ PŘÍHODY: Je tu podzim
 >TÉMA: Junák a sociální demokracie
 >MROŽOVINY: Jadran na dvakrát
 >MÝTY: Hefaistos - bůh nebo strojař? (1.)
 >ROZPOČET: NKÚ a mrtvé duše ve státním rozpočtu
 >INFO: Metrostav odmítá nařčení.
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Rané formy písma
 >NÁZOR: Rozlišujme rasismus a pokrytectví
 >EKONOMIKA: Co přinese příznivý inflační vývoj
 >ZDRAVÍ: Problémy s nehty

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
9.10. MROŽOVINY: Jadran na dvakrát
František Novotný

Ještě z dob, kdy jsem pracoval jako profesionální skipper, mám přátele, se kterými každoročně vyrážíme na Jadran - nyní jim ale dělám kapitána jenom za náklady. Letos jsme si místo běžného týdne zajistili loď na 14 dní, abychom konečně uskutečnili plavbu do Dubrovniku a propluli si jižní část dalmatského pobřeží, kde jsme ještě nebyli.
Bohužel, plány nám krachly, stačí, když uvedu, že jméno lodi, kterou jsme měli smluvně zajištěnu od 14. do 28. 9. 02, znělo "Domino". Po smrtelné nehodě potápěče z turnusu před námi chorvatská policie v rámci vyšetřování obstavila lodní papíry a majitel byl tak laskav, že nám zajistil náhradu - plachetnici "Meguem" pod českou vlajkou. Její kapitán měl ale jenom týdenní "okno", což nám nevadilo, neboť jsme předpokládali, že během několika dnů bude "Domino" uvolněno.
Pak ale chorvatská policie vyrukovala se svou teorií vraždy, a po týdnu, který jsme na "Meguem" strávili plavbou z Murteru na Korčulu a zpět, hrozilo, že se předčasně vrátíme domů. Až v sobotu 21. 9. nám majitel "Domina" zajistil další loď, 13,5m námořní plachetnici z půjčovny ve Splitu.

V prvním týdnu jsme měli celkem slunečné počasí a slabé větry. Noční brízy ze severovýchodu střídal denní mistral ze západu a moře mělo stále teplotu kolem 22 stupňů, takže koupání bylo příjemné jako vždy. Také Korčula, kterou jsme v předchozích letech nenavštívili, byla pro většinu posádky "nový přístav" a její uhrančivé kouzlo spolehlivě zafungovalo.
Na zpáteční cestě jsme také zakotvili na ostrůvku Drvenik Veli, ve stejnojmenném přístavu. Přesněji řečeno, vyvázali jsme se k vedlejšímu molu rozestavěné mariny v místě, kde snad jednou bude recepce a procházející "domorodec" nás ujistil, že tam klidně můžeme zůstat přes noc. Vyklubal se z něj spolumajitel "Ateliéru", jehož prospekty nám rozdal.
Jak jsme zjistili, nejednalo se o obyčejnou hospodu. Ve stráni nad zátokou se nacházel rozlehlý dům s lodžiemi a pergolami, kde byla rozvěšena početná plátna a kresby, nicméně se zde čepovalo velice slušné víno, místní Babič a jiná. Seznámili jsme se i s domácí paní, původem Finkou, která byla i autorkou vystavených maleb. Návštěvník si tedy může po konzumaci zakoupit i obraz, respektive bylinné likéry a další ekologické produkty. K nahlédnutí je i rodinné album a kniha hostí, kde se to Čechy jen hemžilo.

Týden od soboty 21. září 2002 byl zcela jiný. Plachetnici, zánovní Elan 45, nám půjčovna předala ve Splitu až večer. Před našima očima ji teprve přivezli z Primoštenu, což bylo podivné, neboť obvykle se musejí lodě vracet v sobotu ráno do 9 hodin. Ani posádka nebyla obvyklá skupina zákazníků - z lodě, která se jmenovala "Ichtys", vystoupil jenom pár - dlouhovlasý mladík se špinavě blond vlasy a tmavovlasá dívka. Sledoval jsem je, když odcházeli z mola - mlčky a bez zavazadel si to metli od lodě pryč.
Technik, který mi pak loď předával, o ní moc nevěděl. Nebyl ani schopen nám vysvětlit, jak se v salonu spouští stůl (stačilo jen vyndat trubky), aby se z něj dalo udělat dvojlůžko, nebyla doplněna ani nafta, ani voda. Všiml jsem si i poškozeného zadního lemu kosatky, což jsem všechno nechal zapsat do předávacího protokolu. Bohužel jsem se s maskou neponořil pod loď, ve večerní tmě bych stejně nic neviděl.

Ze Splitu jsme vypluli až v neděli 22. 9. dopoledne. A hned do kapitální průtrže mračen. Vítr od severozápadu hnal ty proudy vody skoro vodorovně, takže nám nepomohla ani plátěná stříška. Motorovali jsme podél ostrova Čiovo přímo proti bouřce, protože jsme se rozhodli, že náš "druhý" jadranský okruh povede na sever. Zhruba na úrovni vjezdu do Trogiru se vyčasilo a v kanálu mezi pevninou a ostrovy Drvenik Veli a Drvenik Mali začalo foukat od jihu.
Po stránce jachtařské byl "Ichtys" vybaven pro co nejsnazší obsluhu. Kosatka se uklízela narolováním na přední stěh a obdobně se "spouštěla" i hlavní plachta - narolováním do stěžně. To je moderní systém, který umožňuje velice snadno zmenšovat plochu hlavní plachty. Nechyběl ani spinakrový peň, zavěšený na kolejnici na stěžni. Proto nám nedalo žádnou práci ustavit plachty na tzv. "motýla", tj. hlavní plachtu vyložit na jeden bok a kosatku vypíchnout na spinakrový peň na bok druhý.
Vítr se rychle rozfoukal a stáčel se na jihozápad, takže nám foukal zezadu i poté, co jsme obepluli ostrov Archangel a zamířili k Primoštenu. Foukalo tak pěkně, že bylo škoda tam přistát a tak jsem navrhl posádce, abychom zamířili na Šibenik a přespali v marině ve Skradinu, odkud se jezdí do národního parku s vodopády řeky Krky. Nebylo ani šest, když jsme už byli ve Skradinu vyvázaní, s 55 mílemi za den na logu.

Na prohlídku parku jsme tak měli celý den a já jsem obětoval 100 Kuna, abych si konečně na parníčku projel i hořejší jezero s dokonale upraveným ostrůvkem, na němž je františkánský klášter. Okružní plavba trvá 4 hodiny a první začíná v 10:30.
Na smíšené vodě jsme zůstali i přes noc, kotvili jsme v jedné ze zátok vnitrozemského jezera nad Šibenikem. Jelikož počasí bylo nejisté, předpověď hrozila deštěm a přeháňkami, nechali jsme si Kornaty na zpáteční cestu a pluli Murterským mořem k severu. Před polednem se opět zvedl jihozápadní vítr, takže jsme znovu uplatnili "motýla". Pak se ale od severu zamračilo a u ostrova Žut nás chytla další přeháňka. Po počátečním nárazu déšť vítr utlumil a k ostrovu Iž jsme dojeli na motor.
Původně jsem chtěl zaplout do mariny v přístavu Iž Veli, ale cestou jsme míjeli vesnice Iž Mali a Knež, kde jsou půvabná místa na vyvázání, v sezóně beznadějně obsazená. K molu v Iži Malem byly vyvázány tři jachty (s velice hlučnými Maďary, jak jsme zjistili později při vycházce), ale v Kneži bylo volno. Šoupl jsem "Ichtys" za miniaturní ochrannou hráz, kde je místo pro jedinou jachtu, a tvrdil posádce, že v tomto idylickém přístávku o 80 duších zůstaneme sami. Časy se ale mění, trajekt, který u tohoto mola stavěl, aby odvážel lidi do práce, má teď zastávku v Iži Malem, a místní správce přístavu a hoteliér v jednom záhy k molu nadirigoval další dvě lodě. Vydělat jsme mu dali ale jenom my a posádka shodně konstatovala, že to byla nejlepší večeře ze všech.

Ve středu dopoledne jsme obepluli severozápadní výběžek Iže a připili rumem na "severní pól" naší expedice. Doufal jsem, že se počasí konečně umoudří (večery byly poměrně chladné, a i když moře bylo stále teplé, do vody se nikomu nechtělo) a že si na Kornatech ještě užijeme koupání. Skoro mi to vyšlo, když jsme "Velkou proverzou" vpluli mezi kornatské ostrovy, byla obloha jako vymetená a daly se opět vytáhnout plavky. Proto jsme ihned zakotvili v jedné z mnoha malinkatých zátok a posádka si šla zaplavat. Po obědě jsme kolem majáku Sestrice vyjeli na otevřené moře, abychom mohli obdivovat vnější útesy a skalní stěny. Za krásného slunného počasí jsme křižovali proti příjemnému větru z jihozápadu. Předpokládal jsem, že do šesti do večera se pohodlně dostaneme do mariny na Piškeře a ještě stihneme šnorchlování u vstupních útesů, kde je jedna z nejkrásnějších podmořských stěn v Dalmacii.
Avšak černá zeď, která náhle vyvstala na severozápadě, obrátila všechny plány naruby. Jihozápadní vítr, který bouřka nasávala, rychle slábl, což bylo znamení, že zanedlouho vítr ustane a udeří z druhého směru - od bouřky. Otočili jsme tedy k ostrovům a již na motor zajeli do vnitřní kornatské "pasáže". Do mariny chybělo asi 5 mil, když bouře zezadu udeřila. První větrný poryv měl 60 km/h, a zvýšil rychlost "Ichtyse" z 5,5 na 7 uzlů. Naštěstí zaplouvání k molu v marině bylo proti větru, takže vyvázání nám nečinilo žádné potíže. To se nedalo říci o další jachtě s českou posádkou (podle řeči z Ostravy), která se pokoušela zaparkovat vedle nás. Napřed jsme ji museli odtlačit, aby do nás nenarazila, pak jsem zařval na jednoho člena její posádky, aby mi hodil lano, a teprve s pomocí toho lana jsme ty chachary zatáhli do vyhrazené mezery.

Ani odplouvání ve čtvrtek neproběhlo hladce. Tu loď, byla to Bavaria 44, její chacharský kapitán vůbec neměl v ruce. Špatně vyrazil od mola, vítr ho natlačil na nás, pak se zapletl kýlem do vyvazovacích lan, a kdybych jedno z těch dvou, která držela naši příď, nepopustil, maturoval by tam dodnes. Bylo zamračeno, předpověď slibovala silnou tramontanu až 26 uzlů (skoro 50 km/h) a tak jsme vypustili jenom kousek kosatky a tak půl hlavní plachty. Tramontana vane ze severu až severovýchodu, a protože jsme chtěli do Primoštenu, čekala nás plavba s větrem z předoboku. Zpočátku, neboť jsme pluli v závětří ostrova Kornat, byla voda hladká a i na ty zmenšené plachty si to "Ichtys" upaloval 8 až 9 uzly. Naštěstí ani na otevřeném moři před Primoštenem nebyly velké vlny, neboť vítr od severu je vítr od břehu, který nemůže velké vlny rozběhnout. Volil jsem kurz západně ostrova Žirje, který nás opět zakryl před vlnami, ale rychlost pod 8 uzlů neklesala. Za ostrovem Žirje jsme se museli stočit více k větru, který ještě zesílil. Nezbylo než ještě zmenšit plochu kosatky, přesto si "Ichtys" i proti metrovým vlnám udržel rychlost kolem 8 uzlů. Fascinovaly mě stojky zábradlí, které byly v závětří pod vodou a řezaly ji jako nože.
Ve 13:30 jsme již byli vyvázáni k městskému molu v Primoštenu - za 4 hodiny jsme urazili 32 mil, což není tak špatný výsledek na běžnou turistickou plachetnici z půjčovny.

A pak přišel pátek, pro tento rok poslední den na moři. Nečekaně se vyjasnilo, v sedm ráno ještě vanula noční bríza, zbytek včerejší tramontany. Pomohla nám až k ostrovu Drvenik Veli, kde jsme z vnější strany zakotvili na poslední lodní oběd a koupání. Nebylo ani dvanáct, když vítr přeskočil na jihozápad a z kotviště nás vyhnal. Tři míle naproti k Šoltě jsme přepluli na motor a znovu zakotvili před Maslinicou. Teprve tam jsme zkonzumovali oběd (uzené se zelím a bramborovým knedlíkem) a ještě jednou, naposledy, si nasolili tělo.
Odpoledne se vítr znovu otočil na severozápad a do Splitu jsme dojížděli opět na "motýla". Půl hodiny jsme ještě čekali před benzinkou, než na nás přišla řada, a pak zaparkovali "Ichtyse" na totéž místo, z kterého jsme v neděli vypluli. Log ukazoval 195 mil a nezbývalo nic jiného, než loď vrátit.
Již dříve jsem zažil, že vrácenou loď kontroluje potápěč, a nikdy jsem neměl problémy. Proto to pro mne bylo jako blesk z čistého nebe, když mi majitel půjčovny řekl, že loď má škrábnuté kormidlo, na němž prý dokonce chybí kus odtokové hrany.
Měl jsem čisté svědomí a trval jsem si na svém - s lodí jsem nikde neťukl a poškození musel udělat někdo přede mnou. Majitel půjčovny replikoval, že před námi měli "Ichtyse" půjčeného jeho příbuzní, kterým věří na 1000 procent. Odpověděl jsem, že já jsem si zase na 10 000 procent jist, že jsem s lodí nikde nenarazil.
Vyjmenovali jsme i mariny, kde jsme kotvili a naše neochvějnost, stejně jako fakt, že jinak byla loď v naprostém pořádku, musely na majitele zapůsobit. Vzdal se finanční kompenzace a vrátil nám kauci v plné výši. Pokud byla těmi příbuznými ona dvojice, která loď přivezla z Primoštenu, já osobně bych jí nevěřil ani na 100 procent.
I přes to závěrečné rozladění, i přes to, že nám vlastně plány vůbec nevyšly, to bylo krásných 14 dní - ostatně jako vždy na Jadranu. A Dubrovnik snad do příštího roku nezbourají.

Psáno v Praze 6. 10. 02


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: