Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 19.10.2002
Svátek má Michaela




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: I ten bezmocný hlas znamená mnoho
 >Boj o ADSL - zeptali jsme se Českého telekomunikačního úřadu a alternativních operátorů na to, co vás nejvíce zajímá
 >FEJETON: Bosenské majky
 >PENÍZE: Od magnetu k čipu
 >HISTORIE: Hrob neznámého vojína
 >VÍKEND: O chalupách a chalupářích
 >POSTŘEH: Vibráto
 >INFO: Kam za básněmi a písněmi?
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >ZE ŽIVOTA: Zkušenost
 >NÁZOR: Konsenzuální hlava státu
 >ZEMĚDĚLSTVÍ: Palas - povodně jsou překážkou restitucím
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k McDonaldovi a o cestě k ráji
 >PSÍ PŘÍHODY: Podivné setkání na ranní procházce
 >HISTORIE: Water-Loo (aneb Císařovy nové hemoroidy, Díl 3.)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
19.10. ŠAMANOVO DOUPĚ: I ten bezmocný hlas znamená mnoho

Jak vypadal parlament před tři čtvrtě stoletím? "Budu pro tvou věc, budeš-li ty pro mou; budu hlasovat pro tuhle státní nezbytnost, budeš-li ty hlasovat pro zavedení cla z ponožek nebo pro státní úhradu státních deficitů... Proč se k tomuto handlu aranžují hlasovací komedie a parlamentní živé obrazy? Stačilo by přece, aby vůdcové stran měli místo poslanců v kapse prostě odpovídající počet hracích známek a v danou chvíli je vyklopili na zelené sukno..." Přečtěte si i další stále aktuální myšlenky Karla Čapka:

"Kdyby parlamentu opravdu nešlo než o vyřizování státních záležitostí, byly by tam v každém konkrétním případě možny vlastně tři strany: jedna, která je pro věc, druhá, která ji odmítá, a třetí, která ji obstruuje, protože zásadně popírá první i druhou stranu. Jsou státy, které vystačily pár set let méně, než s tímhle. Další strany jsou možny vlastně jenom tím, že bylo vymyšleno cosi mezi "pro" a "proti", totiž politický handl. Budu pro tvou věc, budeš-li ty pro mou; budu hlasovat pro tuhle státní nezbytnost, budeš-li ty hlasovat pro zavedení cla z ponožek nebo pro státní úhradu státních deficitů. Je to skutečný obchod; té a té věci se dává souhlas, protože se chce získat nějaká jiná výhoda. Hlasy, které má ta která strana k dispozici, jsou velmi cenné, neboť jsou, abychom tak řekli, trhovým zbožím; dá se za ně něco trhnout. Tahle strana nese na trh kopu hlasů a tahle jenom mandel; kdyby dodala o jeden hlas méně - kdyby například měl některý poslanec o věci odlišné mínění a podle toho hlasoval - bylo by to porušení obchodní morálky; chci říci, bylo by to tříštění."

Šamanova poznámka 2002: A bylo by to "nerespektování názoru demokratické většiny," jak letos objevil pan Pilip po podobném zločinu poslankyně Marvanové.

"My, kteří nejsme politiky, přitom nechápeme jenom to, proč se k tomuto handlu aranžují hlasovací komedie a parlamentní živé obrazy; stačilo by přece, aby vůdcové stran měli místo poslanců v kapse prostě odpovídající počet hracích známek (mohly by být různých barev) a v danou chvíli je vyklopili na zelené sukno. Bylo by to lacinější a jaksi věcnější."

(Z článku Proti tříštění, 1925)

"Máme ponižující vědomí, že s námi političtí lidé dělají, co je jim libo. Jsme jim dobří jen k tomu, abychom jim odevzdali hlas; vše další, co nám demokracie dává, je politická bezmoc."

"Jakou zbraní se máme bránit my, kteří jsme jednotlivci, proti vám, kteří jste strany? Co vám je po nás? Nejste mandatáři naši, nýbrž mandatáři stran; neptáte se nás, nýbrž výkonných výborů stran; nejste odpovědni nám. Mezi námi, kteří jsme jenom občany, a vámi, kteří jste zaměstnanci stran, není nic společného; parlament není tribunou naší, nýbrž zbytečným a nedůstojným předstíráním veřejné kontroly nad politickým handlem. Nemluvíte za nás; jen se o nás dohodujete. Mezi námi a vámi zeje propast, která se nenaplní řečmi na schůzích stran ani předem napsanými a domluvenými rezolucemi"

"Jsme velmi bezmocni; ale je nás mnoho. Nemáme nic než ten svůj hlas, pokud i ten nám koaliční demokracie nevezme; avšak i ten bezmocný hlas znamená mnoho, neboť jím dáváme mravní souhlas, aby věci zůstaly při starém nebo aby se přesevše zkusilo změnit je. Je to věc kreditu; my, kdož jsme jenom občané, uvěřujeme jistou mravní hodnotu lidem, kteří s ní mají hospodařit. Naše politika (mluvím stále o nás, kdo nechávají politiku jiným) je prostě otázka důvěry; naše politická činnost je omezena na akt, jimž svěřujeme jiným plnou moc, aby jednali za nás. Skutečný kredit může být jenom osobní; ale náš volební řád ho nepřipouští. Svěřit svůj souhlas nové straně je jisté riziko; můžeme být zklamáni; ale bez nějakého rizika se v tomto světě nepodaří nic."

(Z článku Politikum, 1925)

Šamanova poznámka 2002: Osobní kredit mají v dnešním "volebním řádu" komunální politici i senátoři. Za týden jsou volby. Je to věc vašeho kreditu, jestli se pokusíte uvěřit něčí mravní hodnotě nebo jestli se na to vyfláknete. Karel Čapek pro zlepšení kreditu společnosti se v roce 1925 podílel na vzniku nové strany - Národní strany práce, za kterou i kandidoval. Jeho strana získala 0 mandátů. Ale Čapek svůj kredit naplnil.

Dnešní příspěvek věnuji všem lidem, kteří přesevše půjdou k volbám.

Z knížky Čapkových úvah a glos Místo pro Jonathana!, Vydavatelství Symposium, Praha 1970,
opsal a poznámkami opatřil Šaman, říjen 2002




Další články tohoto autora:

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: