Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 22.10.2002
Svátek má Sabina




  Výběr z vydání
 >ÚVAHA: Svět a jeho problémy.
 >POLITIKA: Jak na Hrad?
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Píšťala za primátora!
 >ARCHITEKTURA: O zmizelých sochách, zvláště jedné
 >OHLAS: O tabákové reklamě a konzervativním mládí
 >ZAMYŠLENÍ Z FLORIDY: Což takhle sjet si -lajnu-
 >EKONOMIKA: Americké akcie rostou
 >POVÍDKA: Jistota na dlouhou dobu
 >LIDÉ: Kariéra lvíčka Caesara ze Zlína
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Císařské Japonsko a první šógunáty.
 >FILM: xXx - trochu jiný pohled na akční trhák
 >PENÍZE: 35 let bankomatů
 >ZDRAVÍ: Co je agorafobie?
 >TEROR NA OSTROVĚ BALI (3) : poslední informace
 >POOHLÉDNUTÍ: Od Mein Kampfu nejen k manhattanským mrakodrapům

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Drogy  
 
22.10. OHLAS: O tabákové reklamě a konzervativním mládí
Petr Ježek

Na Neviditelném Psu se občas objeví "skvostné" dílo. Tomáš Jirsa je velmi mladý a velmi úspěšný muž, studoval v Řecku a v USA a hovoří anglicky, španělsky a německy. Je šéfredaktorem Laissez Fair, subtilního časopisu českých libertariánů. Nikdy jsem nehodnotil úroveň člověka podle jeho věku, etnické příslušnosti, sociální pozice či účesu. Hlásat silné myšlenky ostatně patří k mládí tak jako ke stáří patří horší usínání. Otázkou je, zač ony myšlenky stojí.

V úvodu Jirsova článku stojí, že lze "POZOROVAT NÁRŮST NENÁVISTI VŮČI JEDNÉ SKUPINĚ OBYVATEL". Nevím, kde pan Jirsa přišel v daném kontextu k silnému slovu "nenávist", obávám se, že těmi nenávistníky jsou zakazovači tabákové reklamy, ač tu pro tak silný emotivné výraz není důvodu. Cožpak musí ti, co z pocitu marnosti jiné metody prosazují onen zákaz reklamy, hned nenávidět kuřáky? A co ti ostatní nekuřáci, kteří se k zákazu nevyjadřují, ti také nenávidí udící se menšínu? Mnohem pravděpodobněji zle říci, že si mnohý jedinec uvědomuje své právo hájit své zdraví a svou peněženku před jedinci, kteří bez ohledu na svobodu jiných obtěžují svou závislostí na nikotinu. Uvědomí-li si to většina společnosti, jedním z řešení je nikoli zákaz kouření či tabáku, ale zákaz aktivit zprostředkujících obé potenciálním či existujícím spotřebitelům (zde nehodnotím míru účelnosti takového řešení).

Zajímavá autorova věta se týká údajného porušení majetkových práv vlastníků barů a restaurací v Kalifornii, kde je od roku 1998 zakázáno kouření.

Ač nejsem právník, mám za prokazatelné, že majitel baru vlastní příslušné nemovitosti a movitý majetek, nikoli však právo poškozovat prostřednictvím svých hostů zdraví jiných svých hostů v prostorách veřejně přístupných. Naopak, host nekuřák, který se s respiračními problémy ocitne v restauraci (pro ilustraci široko daleko jediné uprostřed pustiny) plné dýmajících hostů, se musí cítit velmi nesvobodně, musí-li jíst a pít, aby přežil a nesmí-li pobývat v zakouřeném prostředí, aby zdravotně netrpěl. Onen nekuřák nemá možnost volby (kromě absolutní a zároveň absurdní, tedy zemřít nebo trpět), zatímco kouřící hosté ano - mohou se na nutnou dobu odebrat do vymezené kuřácké místnosti vykonat svou potřebu. Jejich újma je přitom neporovnatelně menší než v případě nekuřáka. Je za této situace je plně obhajitelná jistá aproximace (nebo zastoupení) majitelovy moudrosti zákonem zakazujícím kouření. V hustě zalidněných oblastech je pak jistě místo pro výhradne kuřácké hospody vedle nekuřáckých, kde zákaz nebude platit.

Pravou perlou je ale tato elegantní známka dětinské naivity či fanatické posedlosti: "Laissez faire! Nechte konat! Trh je, jak známo, systém, který odměňuje racionální chování a trestá (neodměňuje) iracionální."

Netuším, kde a čí zásluhou autor do svého myšlení přijal neskutečný blud o zabudované preferenci racionality do tržního mechanismu. Trh je především místem, kde se setkávají lidé nejrůznějších dispozic, aby uzavřeli kontrakt. Ideálnímu stavu, kdy na straně nabídky˙ i poptávky jsou stejné informace a blízké představy o nákladech a užitcích (cenu pak lze reálně dohodnout), je ono místo na hony vzdáleno. Účastníci se liší především informacemi (informační převaha jako typický tržní jev bývá na straně nabídky - srovnej např. nobelista Joseph Stiglitz), mírou racionality v hodnocení (srovnej např. aktuální nobelisté za ekonomii Vernon Smith a Daniel Kahneman), mírou deformací v důsledku monopolních prvků (srovnej např. nobelista James Buchanan) a podobně. Netřeba však nobelistů, stačí selský rozum a zkušenosti nabyté nákupy a prodeji, aby se trh nevydával za mýtický mechanismus optimálních kontraktů ale za cosi, co zasluhuje nejvyšší obezřetnost a dobré informace, jinak dojde na náklady a o užitcích zbyde jen snít.

Mé poznámky se týkají především toho, že a-priori fundamentální postoj k reálným problémům poskytuje dobrý důvod zvolit jiné řešení než jaké nabízí fundamentálná návrh.

Jaksi nakonec mi jako pedagogovi přísluší otázka: Kdo a jak vyučuje ty, kteří hlásají neudržitelné bludy? Existuje na jejich školách dostatečný prostor k diskusi? K čemu skutečně slouží platforma, jíž je pan Jirsa názorově konzistentním šéfredaktorem? Qui bono? Jde silným a arogantním o moc pod pláštíkem svobody kontrolovatelnou jen outsidery? Rád bych byl psychologem, abych mohl lépe porozumět fenoménům Motl a Jirsa... Lidé, nezbývá nám než bez ustání namáhat mozek a nevěřit tomu, co se jeví tak lákavě...

Petr Ježek vyučuje na VŠE




Další články tohoto autora:
Petr Ježek

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: