Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 6.11.2002
Svátek má Liběna




  Výběr z vydání
 >TEMELÍN: Fagan a jeho parta...
 >FEJETON: Bolestné poznání
 >POLITIKA: Volby potvrdily slabost partají
 >POLITIKA: ČSSD dluží komunistům za senátní hlasy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Trampoty s podvlékačkami
 >PSÍ PŘÍHODY: Bedlivý pozorovatel
 >MROŽOVINY: VŘSR
 >POLITIKA: Snad nová podoba ODS, zatím na regionální úrovni.
 >POLITIKA: Podle skutků poznáme je
 >EKONOMIKA: ČNB snížila repo sazbu
 >TÉMA: Otázky a terorismus
 >MEJLEM: Další -nezávislý- kandidát
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Velká severní válka (mapa)
 >POSTŘEH: O tramvaji
 >Čínská propaganda v českém parlamentu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
6.11. MROŽOVINY: VŘSR
František Novotný

V rámci vzniku nového socialistického člověka se měla oslava VŘSR stát velesvátkem komunistického liturgického roku a zastínit buržoazní přežitky jako Vánoce, Velikonoce a pod. V Československu se to nějak nedařilo, 7. listopadu nebylo ani volno jako v SSSR.
Samozřejmě že místo skutečného průběhu událostí se mé generaci vtloukala do hlavy legenda - o křižníku "Aurora" zuřivě pálícím na Zimní palác a o frontálním útoku rudých gard na tentýž. Nicméně zdánlivá bezvýznamnost toho, co se ten den ve lhostejném Petrohradě dělo, je ještě větším mementem a stojí za výroční připomínku.

Předehra.
Jestliže náklady na vedení moderní strojové války v letech 1914 - 18 dokázaly ožebračit i takové impérium, jakým byla Velká Británie, není se co divit, že carské říši došel ekonomický dech už koncem roku 1916. Vojenské porážky a hospodářský rozvrat vedly 12. března 1917 ke svržení samoděržaví a ustavení Prozatímní vlády v Rusku, jež pod vedením Kerenského převzala zahraniční závazky a přislíbila dohodovým mocnostem pokračovat ve válce s Německem. Lenin, který jako vůdce většinového (bolševického) a později vyloučeného křídla ruské sociální demokracie v tu dobu přebýval v emigraci ve Švýcarsku, rychle pochopil, že Rusové mají války dost a že postavení Prozatímní vlády je labilní, neboť souběžně s vládou spontánně vznikaly hlavně ve velkých městech sověty dělnických a vojenských zástupců. Aby ale mohl realizovat Marxův sen o komunistickém převzetí moci, potřeboval se dostat do Ruska.
S řešením přišel švýcarský komunista Fritz Platten, který byl současně německým agentem. Se souhlasem Lenina a dalších ruských politických emigrantů uzavřel 6. dubna 1917 s německou vládou smlouvu, v níž se zavázal, že povede železniční vagón s ruskými emigranty, kteří se chtějí vrátit. Vagónu bylo přiznáno právo exteritoriality a německá vláda dala svolení k průjezdu jen na základě výměny německých a rakouských zajatců, přičemž prostředník a cestující se ZAVAZUJÍ, že důrazně a osobně zakročí u dělnické třídy, aby byla výměna provedena. Němci prostě pochopili, že v Leninově osobě mají nástroj, jak Rusko vyřadit z války, a Lenin zase věděl, že Němci jsou nástrojem, který mu otevírá cestu k vůdcovství bolševického převratu. Podle některých historiků dostal na cestu ještě 10 milionů zlatých marek.

Všechna moc sovětům.
Toto bylo generální heslo bolševiků až do léta 1917. Prozrazovalo Leninovu strategii, který chtěl pomocí sovětů převzít moc v zemi. Jenže bolševikům se nepodařilo získat v sovětech většinu a sám Lenin se diskreditoval jako německý agent (tři dny po triumfálním vjezdu do Petrohradu kupříkladu kronštadtští námořníci vydali prohlášení, že kdyby věděli, že pan Lenin přijel v německém žoldu, nikdy by ho nepřišli přivítat). Dalšími populistickými hesly bolševiků bylo - všechna půda sedlákům a - mír za každou cenu. Spolu se sověty tato hesla slibovala ruskému lidu to, po čem nejvíce toužil - autoritu, půdu a mír.
Zatím bojovali bolševici politickými prostředky. Napřed 3. a 4. května a pak 1. července vyvolali v metropoli velké masové demonstrace, které vedly ke vzniku nové koaliční vlády se socialisty (menševiky). Lenin ale příliš tlačil na pilu - 16. a 17. července došlo ke spontánním lidovým bouřím, které vláda nekompromisně potlačila a bolševiky prohlásila za nelegální. Sověty, v nichž měli sociální demokraté a sociální revolucionáři (eseři) většinu, pochopily, co jim od bolševiků hrozí, a postavily se za Prozatímní vládu. Ministr spravedlnosti Perevergev dal uveřejnit dokumenty o Leninových stycích s Němci a sídlo bolševické strany bylo obsazeno. Trockij, Krylenko a Lunačarskij byli zatčeni, avšak Lenin unikl.
Ve dnech 8. až 16. srpna 1917 v tajném bytě na Vyborské straně debatovali Lenin, Stalin, Zinověv, Kameněv a Podvojskij jak dál. Především se diskutovala otázka, zda se nemá nechat Lenin zatknout, aby se mohl před soudem očistit z nařčení, že je ve službách Německa. I v případě, že by byl shledán vinným, mu hrozilo jenom krátkodobé vězení a Lenin se divil, že nebyl v červenci zastřelen. On na místě Kerenského by neváhal ani minutu.
Nakonec uznal argumenty soudruhů proti vydání se a spolu se Zinověvem se ilegálně přesunuli do vesnice Razliv na finské hranici. Ani tam se Lenin necítil bezpečně a na podzim se nechal propašovat v převleku za topiče do Helsink.

Ozbrojený převrat.
Na podzim 1917 se celková situace Ruska dále zhoršila. Zhroucení letní ofenzívy, hlad v zázemí... Důsledkem bylo, že bolševici získali většinu jak v moskevském, tak v petrohradském sovětu, jehož předsedou se stal z vězení propuštěný Trockij. Především on začal v hlavním městě připravovat ozbrojené povstání.
S šedou parukou a se šedě nabarveným obočím se Lenin v přestrojení za šedesátníka 20. října 1917 vrátil do Petrohradu a v Suchanovově bytě se ukuly poslední detaily puče. Předsedal Sverdlov, přítomni byli Kameněv, Zinověv, Urickij, Stalin, Dzeržinskij - pozdější zakladatel Čeky, paní Kollontajová a především Bronstein-Trockij.
Zinověv a Kameněv byli proti povstání, obávali se, že bolševici disponují malým počtem střelců. Lenin namítal, že kromě pušek rozhoduje i tlak mas a že ten je na jejich straně. Za podpory Stalinovy, Trockého a Sverdlova Leninův názor zvítězil. Datum bylo stanoveno na 25. října (podle juliánského kalendáře), kdy se měl v Petrohradě sejít všeruský sjezd sovětů. Lenin věděl, že sjezd musí být postaven před hotovou věc, že k převratu musí dojít v předvečer zasedání.

Události se počaly valit. Trockij vypustil kouřovou clonu - nechal prosáknout informaci, že bolševici by nebyli proti rekonstrukci Prozatímní vlády, kdyby do ní mohli vstoupit. Mezitím vojenská sekce strany pod vedením Podvojského a Antonova-Ovsejenka pilovala plán akce. Je rozhodnuto, že bude zahájena v noci z 24. na 25. říjen 1917 (z 6. na 7. listopad podle nového gregoriánského kalendáře). Jako centrum převratu byl vybrán palác Smolnyj, kde sídlil Petrohradský sovět. 7. listopadu 1917 proklouzl do paláce zadním vchodem menší muž v čepici s brýlemi a obličejem zahaleným šálou. Lenin se právě dostavil na velitelský můstek.
De facto přišel s křížkem po funuse. Ve skrytu, aniž by si veřejnost něčeho všimla, byly již v noci obsazeny mosty, telegrafní a telefonní centrála a státní banka. (Sídlo bývalé carské tajné služby "Ochranky" obsadil Stalin se svými nejvěrnějšími a zmocnil se svazků vedených na bolševické prominenty. Mnohé dokládaly jejich spolupráci s tajnou policií.) Na Něvě kotvil chráněný křižník "Aurora", jehož silná radiostanice měla sloužit jako komunikační centrum povstání, loď sama jistit mosty v bolševickém držení a v případě nezdaru dopravit Lenina a další vůdce do bezpečí.
Většina petrohradské posádky zůstala mimo. Mnozí bývalí carští důstojníci nenáviděli Kerenského více než bolševiky, jež pokládali za užitečný nástroj, který za ně udělá špinavou práci.
Ještě zbývalo obsadit Zimní palác, sídlo Prozatímní vlády. To se ale vleklo do pozdního večera, a netrpělivý Lenin musel zdržovat zahájení sjezdu sovětů. Ve městě panoval klid, tramvaje jezdily a Šaljapin zpíval v opeře. Jenom od Zimního paláce zaznívaly ojedinělé výstřely - rudým gardám se postavilo na odpor pouze pár junkerů a vojaček ženského praporu.
Lenin se ale stále neukazoval. Čekal na obsazení Zimního paláce, kde příslušníci rudých gard "uvázli" ve vinných sklepích. Konečně těsně před půlnocí předstoupil před sjezd, aby ohlásil, že poslední bašta starého režimu padla.

Dohra.
Pro udržení moci mělo zásadní význam Leninovo sjezdové prohlášení o míru a především "dekret o půdě", jímž se vyvlastňovala půda ve prospěch bezzemků. Jelikož opozice sjezd opustila, bylo obé jednohlasně schváleno.
Zatím Kerenskij, který ze Zimního paláce uprchl, se obrátil na generála Krasnova a jeho kozáky, aby povstání potlačili. Krasnov se ihned hnul a obsadil Gatčinu. To vyvolalo u bolševiků zděšení, avšak podivnou směsí nadšení a neúprosného teroru se jim podařilo mobilizovat Petrohrad, zatímco Krasnov nepochopitelně zůstal v Gatčině stát. Poté, co byl bolševickými jednotkami obklíčen, v polovině listopadu kapituloval.
Vzápětí Lenin ukázal pravou tvář totalitního diktátora. Likvidoval železničářské odbory, které žádaly koaliční socialistickou vládu a hrozily stávkou, a odmítl zrušit "revoluční" cenzuru. Trpět existenci buržoazního tisku znamená přestat být socialistou, tvrdil a v hlasování jeho názor zvítězil v poměru 34 proti 24 hlasům. Mnoho bolševických prominentů odpovědělo demisí, včetně Zinověva, Kameněva a Rykova. Lenin je v "Pravdě" podrobil kritice a Zinověv s Kameněvem se kajícně vrátili.
Ačkoli nová vláda, Rada lidových komisařů, vyhlásila, že její mandát je časově omezen - než se sejde Ústavodárné shromáždění - Lenin už byl rozhodnut tuto "žvanírnu" nechat žít jenom za podmínky, že v ní bolševici získají většinu. Avšak v Ústavodárném shromáždění měli většinu eseři a Lenin obezřetně nechal do Petrohradu přemístit pluk lotyšských střelců, jehož kádr tvořil skutečný proletariát a nikoli ruští mužici. Trockij pak ironicky vylíčil, jak se poslanci opatřili svíčkami a obloženými chlebíčky pro případ, že budou "obléháni". Takto chápala demokracie boj proti diktatuře, vysmíval se Trockij naivitě poslanců. Poslanci zasedali přesně 12 hodin, když do velkého sálu Tauridského paláce vtrhl oddíl rudé gardy a jeho velitel řečnící poslance znuděně přerušil: Jděte domů, moji chlapci jsou unaveni a chtějí jít spát.

A tak to dopadlo se všemi bolševickými sliby. Lenin sice Rusko vyvedl z války, ale jenom proto, aby se Rusové bestiálně vraždili navzájem ještě několik let poté, co na bojištích 1. světové války dávno vládl mír. Dal ruským bezzemkům půdu jenom proto, aby koncem 20. let prošli hrůznou koletivizací, jež přinesla hladomor a kanibalismus. A demokraticky zvolení poslanci mohli v ruské dumě zasednout až po třech čtvrtinách století.

Psáno v Praze 5. 11. 2002, údaje z archivu autora


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: