Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 18.11.2002
Svátek má Romana




  Výběr z vydání
 >MEJLEM: Vzpomínka na jedno výročí
 >FEJETON: O reformním bludu
 >DIVADLO: Hollywoodská hvězda na Vinohradech
 >VÝSTAVA: Bylo, nebylo…
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem obšťastnil tři Číňanky
 >PSÍ PŘÍHODY: Příliš vzdálený kocour
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >POLITIKA: Bída komunální politiky
 >OHLAS: Trocký putuje do vyhnanství,aneb jak se trpělo za Cara
 >ASTRONOMIE: Přivstaňte si, budou padat hvězdy
 >FILM: -Smradi - co ve mně rozezněl
 >GLOSA: Další přední politik ČSSD je pro spolupráci s KSČM.
 >NÁZOR: Přijdeme znovu o své občanské svobody ?
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Počátky národního hnutí v Evropě
 >ZDRAVÍ: Mochyně peruánská

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Malířství  
 
18.11. VÝSTAVA: Bylo, nebylo…
Václav Dančo

Socialistický realismus existoval

Pro ty, kteří si vsugerovali, že svět začal v roce 1989 i pro ty, kteří nevědí, jak se "vypořádat s minulostí" je zde téma na sobotní procházku nebo na doplnění poznávacího okruhu po Starém Městě v Praze. Eufemistické vyrovnávání se s minulostí je ostatně u nás dobře zabydleno: vypořádáváme se střídavě se sv. Václavem, husity, Bílou horou, c. a k. mocnářstvím, 28. říjnem, Mnichovem, demobilizací, okupací a kolaborantstvím, partyzány v Brdech, únorem 1948, Pražským jarem, "osmašedesátým", emigrací, disentem, sérií odbojů, "osmdesátýmdevátým", oddělením od Slovenska a neposlední řadě s tím, "jací vlastně jsme". Pro cizince, jejichž kraj nebyl ničím podobným zasažen, pak může být tento tip něco "Wow! Wonderful, wonderful!". - Galerie Rudolfinum umístila ve svých impozantních sálech a chodbách umělecké i jiné rukodělné kousky socialistického realismu z let 1948 - 1958. Vedle obrazů jsou k vidění i plastiky a další objekty, z nichž některé lze dnešní terminologií jen obtížně pojmenovat a zařadit.
Na doporučení k návštěvě výstavy Československý socialistický realismus 1948 - 1958 by leckomu stačil už pouhý seznam názvů vystavených kousků, nicméně je proložím několika oslími můstky. Ostatně ani doboví autoři nešli pro kuriózní spojení daleko. Autoři výstavy - alespoň podle mého dojmu - shromáždili kolekci do několika hlavních motivů, pokud to vůbec lze takto říci. Malby a kresby nabízejí celou škálu ilustrací doby: hned zpočátku narazíte na "Pozdrav svobodníka Nováka válečným štváčům" a vojenské tématiky si pak ještě užijete dost od pěchoty, tankistů, vojenské družby až po "Zátiší se samopalem". Velmi často zde potkáte generalissima Stalina v nejrůznějších podobách: Stalin bronzový, Stalin reliéfní, Stalin malovaný, Stalin intarzovaný v perleti, Stalin utkaný z nejjemnějších čínských nití, obdobně pak gobelín s Klementem Gottwaldem, paličkovaní soudruzi z dílny krajkářek, portréty a zase portréty… Jestli si prvního dělnického prezidenta nepamatujete osobně ani z brčálově zelené stokoruny, připomenete si ho dostatečně, věřte mi.
Dalším ideovým celkem je revoluční odkaz historie. Jak by mohli chybět husité, to je bez diskuse. Ale zúčastníte se i selské rebelie, francouzské revoluce a svezete se na revoluční vlně roku 1848. Teoretické vzdělání si doplníte citáty z díla inženýra lidských duší A. A. Ždanova "O umění". Nebojte se v Rudolfinu zdvihnout hlavu a pozorně čtěte úryvky dokonale vyvedené žlutou barvou na rudém plátně napnutém na dřevěných plaňkách. Zajímalo by mne, zda plátna napínal ještě pamětník transparentů z propagačního oddělení nějakého národního podniku nebo písmomalíř z dílny agitačního střediska. O vztahu třídního boje a umění jsem, pro doplnění výtvarného umění, vybral citát věnovaný literatuře:

"Literatura je tendenční, neboť v epoše třídního boje není a nemůže být literatury netřídní, netendenční, zdánlivě apolitické." (A. A. Ždanov)

V sálech s krajinami nemůže chybět soutok Labe s Vltavou a uvidíte zde celou řadu vskutku pozoruhodných děl, která dávají zapomenout na agitky z vedlejšího sálu. Třídní boj je v galerii cítit často, zaťatými pěstmi se to jen hemží, tu se přikládají ruce k dílu jako údernice, jinde probíhá "Vyloučení kulaka z JZD", támhle se staví Stalinův pomník (stavba následně odstřeleného monstra je zde bohatě dokumentována, včetně hlubokých očí portrétu "Cikánského dělníka na stavbě Stalinova pomníku").
Budete-li hledat výsledky poctivé práce, nepřehlédněte "Komunální koupaliště", "Veselé stáří" a houfy rozesmátých baculatých dětí. Hned vedle čeká budoucnost ve tvářích přemýšlivých mládežníků.
Busty hrdinů Sovětského svazu (bohužel nejspíš všichni prošli sochařskými dílnami in memoriam) a předních ikon "marxismu-leninismu" a jeho praktických projektantů instalaci dokreslují v prostoru jakoby samozřejmě. Kdyby absentovaly tyto sádrové a bronzové tváře, něco by prostě v rozlehlých chodbách chybělo…
V několika sálech je ve vitrínách umístěna ukázka darů, které obdrželi doboví státníci od soudruhů z jiných zemí i prostého lidu; "1000000 kolečkové ložisko z Líšně" připomíná zdejší donedávna (nebo ještě dnes?) úspěšný vývozní artikl a ten sloní kel není zlomyslnost kustoda vyhozeného z Národního muzea, je to Ho Či Minův dar Klementu Gottwaldovi.
Jak jste si snad všimli, nekomentuji vůbec tzv. uměleckou kvalitu, jednotlivé autory děl ani nic jiného z oboru dějin umění. To není smyslem mého referátu, promiňte, příspěvku, a rád to přenechám těm, co to umí. Věřte, že pokud by výstava byla jako film, nevyprávěl jsem ho úmyslně celý, protože do pomyslného kina socialistického realismu můžete jít až do 9. února příštího roku. Dojděte si pro své poznání, dojmy, okouzlení, údiv a klidně i úšklebek sami. Nechte se třeba zneklidnit sci-fi kresbou nazvanou autorem "Bude budúcnosť?" A třeba se i vyrovnávejte. Nikdo jiný to za vás neudělá.


Další články tohoto autora:
Václav Dančo

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: