Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 20.11.2002
Svátek má Nikola




  Výběr z vydání
 >NATO: Zrušit!!! - aneb Program pro novou Kominternu
 >MROŽOVINY: NATO od podlahy
 >LIDŠTINY: Kavkazský střet křesťanství a islámu
 >HUDBA A ZVUK: Pražský komorní orchestr v Uruguay
 >NÁZOR: Všeobecná krize většiny českých politiků.
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zítra to vypukne
 >PSÍ PŘÍHODY: Sloup vzdálené touhy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Možná přijde i Červený půlměsíc
 >GLOSA: Výhledově budeme všichni zdraví
 >POLITIKA: Diplomacie nebo zbabělost ?
 >EKONOMIKA: Obchodní bilance je v deficitu
 >PŘÍBĚH: V srdci Leny není nenávist
 >FEJETON: Seznamka Českých drah
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Balkánský poloostrov 1830-1908 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Jak brání červené víno vzniku nádorů?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
20.11. LIDŠTINY: Kavkazský střet křesťanství a islámu
JITA Splítková

Mýtus o hodných čečenských zabijácích a zlých Rusech

Část první: Mýtus "zlého Rusa"

Část druhá: Kavkazský střet křesťanství a islámu

...Brát na vědomí, že žádná kultura ani národ není bez chyby a že všichni by měli být podrobováni kritice, není rasismus. Je po poctivost, která zdůrazňuje naše společné lidství. Posilovat vzájemnou úctu mezi lidmi různé víry neznamená přehlížet naše problémy, nýbrž si je přiznat, stavět se jim tváří v tvář a společně je řešit. Násilí najdeme ve všech náboženstvích, ale většina z nich je neposvěcuje. A třebaže v islámu mohou být umírněné prvky, jsou to ty prvky extrémistické, které dominovaly vývoji tohoto náboženství, často s tragickými následky.
Patrik Sookhdeo, The Daily Telegraph, 17.9.2001. Autor je ředitelem britského Insitute for the Study of Islam and Christianity.

Úvodem: nutné rychlé osvěžení základních historických faktů bez pozornost odvádějících detailů.

Abychom trochu lépe pochopili, co se děje mezi muslimy Čečenci a křesťany či bezvěrci Rusy, musíme pochopit jejich vztah v dějinných souvislostech a potom se teprve pokusit analyzovat dnešní situaci.
Je nutné začít v hodně, hodně dávných dobách:
Zakavkazsko (jih Kavkazu) - zde se od starověku rozkládaly velké říše. První nám známou byla Urartu, která do této oblasti expandovala v druhé čtvrtině 8.stol př.n.l. - do 6.stol.př.n.l. (archeologické nálezy z období této říše se v současnosti nachází na uzemí Arménie, Turecka)
Po pádu Urartu zde bylo území Perské říše, po ní říše Alexandra Velikého, po ní říše Seleukovců ... Sasánovská říše - ovšem tyto velké starověké mocnosti zde nevládly přímo - na území Urartu vznikla a vždy si držela určitou autonomnost tzv. Velká Arménie (o ní vedl bitvu Řím se sasánovskou Persií ve 4. a 6. stol n.l.)

Na rozdíl od jihu Kavkazu jeho sever neovládali a neválčili o něj velcí vládci, ještě větších území.
Zde žilo zřejmě poměrně značné množství menších kmenů - kočovníků a polokočovníků. Ovšem blízkost velkých, bohatých a obchodně zdatných říší vždy sebou přinášela činnost lupičských band a loupeživých kmenů podél jejich obchodních cest a hranic. Kavkaz se zde přímo nabízel jako vhodný úkryt pro všemožné lupiče a jejich rájem se stával s rozvojem kultur (čili i s rozvojem obchodu) jak na jihu od něj, tak na severu - zboží těchto rozrůstajících se států jihu a později severu, putovalo přes jejich území - stačilo si jen vybrat.
V prvním století n.l. začíná expanze Alanů ze Střední Asie i na Kavkaz. Alani jsou sice v římské literatuře popisováni jako krutý národ, ale podmaněné kmeny nevyhlazovali nýbrž asimilovali do kmenového svazu. Jejich kmen se tedy skládal z množství poražených kmenů a měl velice různorodé rasové složení. Alanové hovořili převážně íránskými dialekty, ale některé kmeny (Sindhové) mluvili kavkazskými nářečími. Základem kmene se postupem času stal kmen Aorsů. (V 10. století přijali od Řeků křesťanství.)
Ve 4. století se na Kavkaz dostali Hunové na své vítězné cestě do Evropy (známé stěhování národů) a Alani byli nuceni opustit území s úrodnou půdou mezi Kavkazem a Volhou. Jen část z nich se stáhla do hor a také k řece Těrek a snažila se podmanit si místní kmeny. Což se jim podařilo. Konečně na scénu vstupují Čečeni (první zmínka o tomto národu je podle všeho v arménském rukopise ze 7.století - Arménie byla křesťanská). Území obývané Čečeny bylo od 9. do 13. století součástí Alanie, poté bylo dobyto tatarsko-mongolskými hordami. Od 13. Století je na dlouhé roky Kavkaz Tatarů.
V 16. století kabardinská delegace u cara Ivana Hrozného sjednala pomoc Rusů proti krymským Tatarům. Ruský car díky tomu posiluje svůj vliv v této oblasti (O ovládnutí Kavkazu se zcela logicky snažili i Slované žijící na území Ruska už od 10. stol. Kavkaz byl přirozenou přírodní hranicí mezi Evropou - křesťanskou a Asii - muslimskou).

Pomohli, vyhnali, zůstali.

Od 16. - 17. století se o kavkazské území (jedná se hlavně o severní Kavkaz) začínají handrkovat tři velmoci Rusko, Persie a Osmanská říše. Vzhledem k položení Kavkazu je snaha o získání tohoto jinak nezajímavého území (není zde úrodná půda, geologické nálezy taky nemají světový význam...) pro všechny tři velmoci samozřejmá - znovu zdůrazňuji důležitý fakt- Kavkaz odděluje svět islámu od světa křesťanů a je přirozenou hranicí islámské expanze do Evropy, ale zároveň zde vede obchodní spojení těchto kultur.
Rusové díky dohodě uzavřené Ivanem Hrozným, mají výhodu - kavkazští feudálové a horské auly - tzv. svobodné společnosti uzavírají i s dalšími cary smlouvy, kterými se stávají jeho poddanými (car má povinnost je chránit). I s Čečenci má Rusko v této době velmi dobré vztahy. Na konci 16. stol. si na jejich území Rusové vystavěli první pevnosti a kozácká sídla a navázali první politické styky, tehdy ještě přátelského charakteru. I když k různým bitvám na území Kavkazu začalo postupně docházet(s postupem Kozáků), ne všichni totiž souhlasili se smlouvami uzavřenými s Ruskem - některé rody a kmeny nechtěly poslouchat jako pravověrní muslimové křesťany a neměli zájem bránit Kavkaz proti islámským bojovníkům. Kavkaz se přesto postupně stával ruským územím - Kabarda roku 1557, Osetie roku 1774, Ingušsko roku 1810, Dagestán roku 1813, Balkarsko roku 1827 (mapa Atlasu dějin světa)
Roku 1724 se Kavkaz stal předmětem mezinárodních dohod mezi třemi již zmiňovanými mocnostmi, byl podepsán tzv. Istanbulský mír.
Roku 1856 po celoevropském kongresu v Paříži byl celý Kavkaz právně potvrzen jako součást Ruska.

Kavkazský střet křesťanství a islámu

V stoletích před našim letopočtem vyznávaly kavkazské kmeny zřejmě animismus - mezi ně patřili i Čečeni.
Za chalifů Usmána (644 -56) a Alího (656-61) pronikl do Zakavkazska a západu Kavkazu islám (Arménie, Ázerbajdžán a Dagestán).

Vztah mohamedánů k Rusům ilustruje následující citát:
Nikdy jsem nespatřil urostlejší muže, vysoké jak datlovníky, plavovlasé a ruměné.
Každý má při sobě sekeru, meč a nůž a nikdy je neodloží.
...jsou to ti nejodpornější tvorové, jaké bůh stvořil...
Ibn Fadlán o ruských kupcích v Itilu, 922 našeho letopočtu

(z textu je jasné, že se jim nelíbila obchodní konkurence, která odmítala přijmout jejich náboženství a přitom to byli nebojácní a krutí bojovníci, kteří se islámských bojovníků nebáli - čili opravdová konkurence)

Jak již bylo řečeno v 10. století přijali Alani křesťanství - i ostatní jejich kmeny přejímaly (aspoň částečně) tuto zde novou víru. (Převážně křesťanští zůstali i jejich dnešní potomci - Osetinci.)
Podle nálezů zbytků historických církevních budov, lze usuzovat, že část Čečenců se do osmého století obrátila na křesťanství. Během 16. století cizí národy, které se mezi Čečeny usadily, plus mohamedáni z Dagestánu, prosazovaly islamizaci. Koncem 17. století se tato oblast stává celá islámská, zmizely jakékoliv svazky s křesťanstvím.
S přechodem na islám přijali Čečenci i povinnosti těchto věřících - to je svatá válka proti neislámskému světu - vztahy k Rusku přestály být přátelské.
Díky postupné islamizaci Kavkazu se tato oblast stává bojištěm náboženských válek vyprovokovaných islámským světem (který má zájem na expanzi za Kavkaz do Ruské říše) a dále je zde nárazové pásmo mezi velmocemi Ruskem a Osmánskou říší. Jde zde o státní moc, hospodářský a obchodní vliv i o víru, tedy o všechno - carské Rusko také klade důraz, jako ostatní velmoci, jen na svůj cíl a prospěch, na místní obyvatele se nijak moc neohlíží.

Koncem 18.století s rozvojem kolonizace "třetího světa" na sebe opět narážejí kultury islámská a křesťanská. (Podle některých historiků vzrůstající napětí mezi těmito kulturami uvedl do válečného stavu a rozpoutal džihád, vpád Napoleona do Egypta 1798.) Začíná džihád proti západní kultuře - Kavkazští mohamedáni rovněž poslechli své vůdce a zahájili svatou válku.

První větší střet mezi expandujícím carským Ruskem a islámskými čečenskými bojovníky se odehrál v letech 1785 - 91. Čečeni byli vedeni šajchem Mansúrem Aldyjským. Tento Čečen, původním jménem Ušurma, sjednotil horské kmeny stejného náboženského smýšlení a ve jménu Alláha vyrazil s nimi do boje proti nevěřícím utiskovatelům vyznavačů pravé víry.
Další střet mezi Ruskem a čečenskými mohamedány začal v roce 1834 - vyhlášením džihádu proti Rusku imámem Šámilem ( V. Černý uvádí, že to byl etnický Avar). Šámil vytvořil celkem silný muslimský stát - imamát Čečny a Dagestánu. Po roku 1843 ovládl Šámil celou Čečnu i Dagestán. Car Mikuláš I. reagoval na tuto ztrátu území jmenováním generála Michaila Voronceva kavkazským místodržícím s příkazem - dobýt oblast za každou cenu. V té době začala Krymská válka, takže se ruská vojenská aktivita přesunula na Krym a Šámil nerušen, upevňoval pozice islámu. Až do roku 1856 - to ho porazil generál kníže Alexandr Barjatinskij (kácel v lesích široké průseky, aby znemožnil Čečencům ukrývat se v horských oblastech). Šámil se pak ještě v roce 1860 znovu pokusil o založení islámského státu, ale neměl podporu celého Kavkazu - křesťané raději byli pod Rusy než pod islámci, takže v roce 1861 byl znovu poražen.
V lednu 1864 propuklo povstání s centrem v Šali - 21. 5. 1864 bylo definitivně potlačeno a tím konečně Ruská říše ovládla celý Kavkaz.

Příště : Vývoj vztahů Rusů a Čečenců od 19. Století až po dnešek





Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: