Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 28.11.2002
Svátek má René




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Mohamedánský feminismus
 >ZAMYŠLENÍ: Gesto.
 >VOLBY: Jakpak to asi je?
 >FEJETON: Kadibudková reminiscence.
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zpráva o ukončení činnosti BSP č. 1007
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Co všechno je třeba zkontrolovat před odchodem
 >PSÍ PŘÍHODY: Žádný takový
 >MÉDIA: FITES pěkně po bolševicku
 >REGION: Ostravská ODS příjemně překvapila
 >NÁZOR: Jaká budeš Evropská Unie?
 >HUDEBNÍ RECENZE: Je to jasné?
 >ŽIVOT: Tramvajofobie
 >IPV: Prohlášení k odvolání gen. ředitele Českého Telecomu
 >CHTIP: Jak ve vězení, jak v práci
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Latinská Amerika - ekonomika (mapa, grafy)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
28.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Zpráva o ukončení činnosti BSP č. 1007
Jan Kovanic

V roce 1979 jsem nastoupil do energetického provozu fungl nového velkého telekomunikačního baráku, který se teprve dostavoval. Síť zabezpečení dodávky elektrické energie splňovala spíše představy pánů projektantů než potřeby provozu. Různé zálohové zdroje nevytvářely efektivně spolupracující systém. Abychom měli méně práce s odstraňováním výpadků a sledováním odběrů elektrické energie, vyvinuli jsme s kolegy mnoho vlastní energie k tomu, abychom takový systém stvořili k obrazu svému a mohli se pohodlně flákat.

Tehdy nic nešlo "normálně", ke všemu bylo potřeba všelijakých aktivit. I angažovali jsme se v akcích "na pomoc provozu", v rámci "zlepšovatelského hnutí" i na půdě České vědeckotechnické společnosti. K realizaci zlepšováků bylo třeba ustanovit "Komplexně-racionalizační brigádu". A tak jsem se, aniž by mi to připadlo nějak podivné, dostal i do kolektivu "Brigády socialistické práce". Hrabali jsme trávu na pozemku kolem baráku, chodili na brigády k dostavbě mateřské školy, pomáhali se navzájem stěhovat, opravovali jsme si televizory, seznamovali se s "osobními počítači", chodili dávat krev i na pivo.

Po čase však náš hlavní aktivista odešel a ne mne padlo nechtěné předsednictví a s tím spojené papírování a vykazování a nezbytné "soudruhování", ačkoli jsem soudruh nebyl. Až tehdy jsem si uvědomil, že závazky vlastně nepotřebujeme. A konečně jsem pochopil, že se na naší kolegiální svépomoci a výpomoci přiživuje i dokopávající režim. Že mu vyplňováním hlášení a bojem o standarty zbytečně dodáváme na věrohodnosti a legitimitě. Považuji za svoji chybu a ostudu, že jsem to nepoznal už na začátku a že jsem do té BSP vlezl.

Proto jsem v létě roku 1989 naši "brigádu" zrušil a nadřízeným místům odeslal následující dopis:

Zpráva o ukončení činnosti BSP č. 1007

Dne 31.7. 1989 se členové BSP č. 1007 sešli na své poslední schůzce... Za dobu téměř pěti let se kolektiv stmelil při účasti na mnoha brigádnických, sportovních a kulturních akcích. Členové BSP sbírali druhotné suroviny, dávali zlepšovací návrhy i krev. Na pracovišti i mimo ně druh druhu vždy vypomohl v pracovní i zájmové činnosti.

Veškerá tato činnost plynula z naší vnitřní potřeby a nebylo k ní vlastně ani třeba být v BSP. Žádnou podporu jsme tím nezískali. Jen jsme víceméně pravidelně podávali hlášení o své minulé i plánované činnosti, což nám a následně i vyšším složkám jen přidávalo v podstatě zbytečné práce.

V rámci přestavby a v souvislosti s ukončením pracovního poměru vedoucího BSP s. N. jsme se rozhodli dnem 31.7. 1989 formálně svou činnost ukončit. I nadále budeme spořádaně žít a pilně pracovat*, jenom tím už nehodláme zatěžovat aparát podniku ani sebe.

V Praze dne 31. července 1989, zapsal ing. Jan Kovanic

* - parafráze tehdejšího hesla "socialisticky žít, socialisticky pracovat!"

Poznámky:

(A tak se náš hrdý kolektiv stal součástí "sedmého odboje". Po listopadu 1989 se vzedmula vysoká vlna odboje osmého, jejíž dozvuky jistě zašplouchají i nyní v komentářích. Osmý odboj dnes tvrdě napadá lidi, kteří byli před Listopadem ovládáni režimem. Téměř neexistuje odboj devátý, jenž by si všímal těch, kteří ten režim tvořili a ovládali - a opět by ho chtěli zavést.)

(Svůj dřívější článek "Příliš mnoho odbojů" zopakuji v sobotu.)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: