Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 30.11.2002
Svátek má Ondřej




  Výběr z vydání
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Příliš mnoho odbojů
 >HISTORIE: Lenin mýtů zbavený
 >ZDRAVÍ: O léčbě neplodnosti
 >KULTURA: Malé ohlédnutí za Dnem poezie
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >MÉDIA: Balvín padl, ať žije Balvín?
 >SVĚT: SUV znamená Sport Utility Vehicle
 >INTERNET: Zástupci uživatelů versus Český Telecom aneb Jak se rodí paušál
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Dobré recepty na zlepšení věcí obecných
 >PSÍ PŘÍHODY: Adrenalinový sport
 >POLITIKA: Povolební situace v Táboře - podivná hra s nejistým koncem
 >NÁZOR: Má výkonná rada ODS morální právo požadovat zrušení komunálních koalic s KSČM?
 >POSTŘEH: O jmění
 >HUDBA: Cobain je mrtvý, ať žije Grohl
 >PENÍZE: Konta pro náctileté nebo jejich rodiče?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
30.11. ŠAMANOVO DOUPĚ: Příliš mnoho odbojů
Jan Kovanic

Krátká historie novodobé státnosti českého národa byla poznamenána dlouhými lety nesvobody. Její různé druhy zplodily i různé odboje. Možná až příliš. Říkáte, že jen tři? Mně vyšlo osm. Tak si to spočítejme: 1. odboj byl za 1. světové války, 2. odboj za 2. světové války, 3. odboj za 3. světové... Ne, to ne, tak jinak.

První odboj vedli za Světové války legionáři a politická reprezentace venku, odbojníci z Mafie doma. Druhý odboj proti nacistické okupaci zvedli nejdřív hrdinové prvního odboje - legionáři, Sokolové, důstojníci. Ale byli také zrádci - mezi ně patřil i účastník odboje prvního, protektorátní ministr školství a národní osvěty Emanuel Moravec. Pak jsme něli odboj zahraniční - západní a východní, jehož účastníci se často nepřehledně přesouvali z Ruska do Anglie a naopak. A už se to začíná zašmodrchávat.

Od února roku 1948 se počítá nová doba temna i počátek třetího odboje. Následujícímu období se říkává "léta padesátá" či "období kultu osobnosti". Zavíráni a pronásledováni byli i účastníci druhého odboje - zejména ti domácího a západního. Vraždili je často odbojáři východní. Jenže mlýny, které roztočili, semlely i je. Není správné řadit komunisty, kteří se osobně podíleli na zločinech, mezi účastníky třetího odboje. Považuji za silně nepřesné, když se o nich mluví jako o "obětech procesů" nebo dokonce "účastnících 3. odboje".

Rudolfa Slánského, Josefa Smrkovského a Miroslava Picha-Tůmu odmítám přirovnávat k Miladě Horákové, proto je musím zařadit do jakéhosi "4. odboje", který by měl být hnojištěm dějin.

V letech šedesátých nastal proces prozření a demokratizace socialismu, kterého se účastnili často horliví revolucionáři z padesátých let, kterým nikdy nikdo ani nešlápl na malíček - kteří naopak začasté sami šlapali sloní nohou lidem na krk - i přeživší "čtvrtoodbojáři". Hrdinové třetího odboje byli mrtví, vyhnaní do zahraničí, ještě bručeli v base (odsouzení komunisté byli propouštěni jako první), či vůbec byli rádi, že je pustili na amnestii. Ale do společenské proměny se zapojila i "kulturní a hospodářská fronta", svobodněji se začala chovat celá společnost. A tak mi dovolte toto období nazvat 5. odbojem.

Začátek 5. odboje lze vystopovat od Bruselské světové výstavy v roce 1958. Pokračoval sladkými lety šedesátými a vyvrcholil Pražským jarem a hvězdným týdnem národního odporu po 21. srpnu 1968. Mezi jeho klasické představitele patřil i generál Ludvík Svoboda. Hrdina 1. odboje (legionář) a 2. odboje (doma Obrana národa, venku velitel čs. vojenské jednotky v SSSR) se nemalou měrou v roce 1948 zasloužil o vítězství komunistického puče, kdy jako ministr národní obrany veřejně hlásal nestranickost a apolitičnost armády, ve skutečnosti však jednal podle Gottwaldových pokynů. V padesátých létech byl politicky odstaven, čímž se stal účastníkem "4. odboje", aby byl v roce 1968 zvolen československým prezidentem.

A v této funci se stal i hrdinou 5. odboje, když vyhnal svinským krokem Aloise Indru i s jeho dělnickorolnickou vládou, která měla ospravedlnit okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Jako hrdina byl slaven i poté, co v Moskvě osvobodil a přivezl zpátky živou Dubčekovu "delegaci". Společně s potupnými Moskevskými protokoly, jejichž trpným vykonavatelem se pak fakticky stal...

Načež nastal ústupový boj o zachování zbytečků svobody, čas "pasivní rezistence", jenž vyvrcholil sebeupálením Jana Palacha a březnovými "hokejovými" demonstracemi v roce 1969. Následovala "politická intervence" sovětských generálů a nástup husákovské normalizace. Tím končí zlatá éra 5. odboje.

Gustáv Husák, již od třicátých let komunista, poprvé zazářil jako účastník 2. odboje, když se podílel na přípravě a vedení Slovenského národního povstání. Po válce vedl Sbor povereníkov a z tohoto postu se mu úspěšně dařilo likvidovat demokracii na Slovensku. Pak však mu přišili "slovenský nacionalismus", spočítali i kavárenské dýchánky z počátku Slovenské republiky, kdy hrával biliár s fašistickým ministrem "Šaňo" Machem, a Gustáv Husák dostal doživotí. Po šesti letech vyšel z vězení jako účastník 4. odboje. Spolu s mnoha svými soudruhy se v roce 1968 aktivně účastnil odboje pátého, aby po srpnu 1968 zmlknul a přehodnotil svoje postoje. Po dubnu 1969 se stal hlavním spolupracovníkem sovětských okupantů. A právě proti husákovskému režimu se začal formovat odboj šestý.

6. odbojse dá dobře ztotožnit s Chartou 77 i jejími podporovateli ze zahraničí. Zde se nakonec sešli účastníci všech odbojů - přinejmenším od druhého až po pátý. Komunisté tyto odbojáře zavírali na "poměrně krátkou" dobu - už ne doživotí, už ne popravy. Zdánlivě nesmysluplný boj chartistů začal dostávat s vývojem v Sovětském svazu svůj význam. V KSČ se snažili noví mladí odborníci trošku pohnout alespoň s ekonomikou, když se politika zdála být zabetonovaná. Všichni skrytí kritici neostalinismu se zaštiťovali sovětskou "perestrójkou". Počala vznikat ekologická hnutí. Nesouhlas s režimem se ozýval ze stran umělců. Na Portách a podobných masových akcích bylo cítit závan svobodného myšlení. Začala se hýbat tzv. "šedá zóna". Na manifestace, pořádané 6. odbojem, začali chodit ostatní občané. Růžky počali vystrkovat bývalí komunisté z 5. odboje (např. Miloš Zeman).

Od lednové Palachiády v roce 1989 se dá mluvit už o odboji sedmém. Propukly podpisové akce typu "Několik vět". V Evropě se začal rozpadat systém "světového tábora míru".

7. odboj má svůj zenit ve studentské revoltě 17. listopadu 1989 a následné sametové revoluci. Skončil vítězstvím pravdy a lásky nad lží a nenávistí a volbou Václava Havla (5., 6. a 7. odboj) za prezidenta ČSSR.

Načež následoval "odboj osmý", kdy se jako odbojáři začali cítit ti, kteří to do té doby nestihli. "Byl jsem sice členem Strany," četl jsem dopis jednoho účastníka 8. odboje, "ale rozvracel jsem ji zevnitř: Neplatil jsem příspěvky!" Jiný osmiodbojář se zase omlouvá: "Hodlal jsem se účastnit protikomunistického odboje, ale neznal jsem adresu Václava Havla." Pozdější antikomunistický novinář 8. odboje o sobě v lednu 1990 prozradil: "Chtěl jsem poslouchat Hlas Ameriky, ale bál jsem se."

Byla chyba, že po 17. listopadu 1989 nedostali příležitost účastníci skutečného 3. odboje, včetně jeho zahraničních účastníků. Nic proti odbojářům s čísly 5, 6 a 7, ale odbojáři 8 už nějakou Trojku vůbec neznali. Nejspíš proto, že 3. odboj byl nenápadně zatlačen odbojem čtvrtým! A na druhý odboj se zprvu úplně zapomnělo. Rehabilitovalo se totiž odzadu, a tak nejdřív byly rehabilitovány sedmičky, šestky, pětky. A čtyřky. A tak majetek, zabavený rodině N. vracel stejný soudce, který jim ho v čtyřicátém osmém zabavoval, v padesátých letech vězněného pana J.H. rehabilitoval soudce, který ho zavíral!!!

A tak nepřekvapí, že proces vyrovnání se se zločiny komunistického režimu (a odbojářů číslo 4) tak dlouho vázne. Nepřekvapí podpora legální strany s nelegálním názvem.

V nadpise hořekuji, že máme příliš mnoho odbojů. Ale možná je jich ještě málo. Protože soudy nekonají, jak by měly, protože být komunistou nebo volit komunisty není v dnešní společnosti ostudou, nezbývá, než vyhlásit 9. odboj! V jeho rámci je třeba prosadit nepromlčitelnost, objasnění a poté i morální odsouzení komunistických zločinů.

9. odboj skončí, až skončí morální Norimberský tribunál nad zločiny komunistického systému.

10. odboj, ať už protinacistický nebo protikomunistický nebo protijaký, si už nepřeju. Pokud by k němu měla někdy v budoucnosti zase dozrávat situace - tož raději válku!

Psáno v Praze dne 15. listopadu AD MM, poprvé vyšlo den nato v NP.

Pozn. 2002:

Za ty dva roky se toho moc nezměnilo. Jenom rodině N. soud nedávno definitivně přiklepl nemovitost po dědečkovi (naštěstí udržovanou) - rozsudek dosud nenabyl účinku, ale snad se obecní uživatel, který pokračoval ve státní loupeži 50. let, nebude odvolávat k Ústavnímu soudu. A možná i zaplatí pronájem za posledních 10 let, kdy rodina N. vedla svou spravedlivou bitvu. (Zatímco tehdy jim jejich majetek zabavili během jediného dne... - bez soudu a proti tehdejší platné Ústavě!!!)

Komunismus je zlo a bývalí komunisté jsou lidé, kteří byli v moci zla. Všichni jsme byli nějak v té moci zla. Někteří se z něj vymanili, někteří proti němu bojovali. "9. odboj" by měl být zaměřen proti zlu, jímž byla komunistická ideologie, nikoli proti lidem, kteří byli v jeho moci. Pokud komunisté hlásají zločinnou komunistickou ideologii dodnes, pak i proti nim. Měli by být postiženi otrokáři, kteří komunistické zlo používali k ovládání otroků, nikoli otroci. Včerejším otrokářům se daří hlásat dobře připravený zálud - za komunismus a svoje otroctví si prý můžeme sami: "Pracovali jste na našich plantážích, brali jste si jídlo od našich dozorců, dávali jste nám své děti - to vy jste drželi otrokářský systém!!!" (Kdo to nedělal, toho popravili, zavřeli, vyhnali ze země, nepustili ze země, nevzali na školu, propustili z práce, nenechali pracovat, nenechali dýchat... Mstili se na příbuzenstvu do desátého kolena!)
Lidem, kteří byli v moci zla, je možno odpustit, komunistickému zlu ne!

10. odboj je na obzoru - pokud zvítězí intelektuálská evropská vstřícnost komunisticko-antiglobalizačních ideologů a salonních drbanů, podporujících nebohého Saddáma a Ládínka proti americkým agresorům. Platí, co jsem napsal výše: - tož raději válku! (Dokud máme převahu...)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: