Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 3.12.2002
Svátek má Svatoslav




  Výběr z vydání
 >HUDBA A ZVUK: Saxofon zná každý… opravdu?
 >OPRAVNÍK: Statistikův pláč nad Milošem Zemanem
 >POLITIKA: Česká republika a Bushovo pražské varování Evropské unii
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Věnec pro generálního tajemníka
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Restaurační kuriozita
 >PSÍ PŘÍHODY: Nedůstojný protivník
 >ARCHITEKTURA: Tajemství Pražského hradu I. - Psí předloha
 >POOHLÉDNUTÍ: Další pokus o generální úklid
 >ÚVAHA: Ti lidi se pořád něčemu diví
 >EKONOMIKA: Pozitivní trend pokračuje
 >MÉDIA: Česká televize a prezidentské referendum
 >PENÍZE: Kde má povinné ručení strop?
 >ZÁBAVA: Fiktivní, málem schizofrenní, rozhovor
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Turecko v letech 1918 - 1923 (mapa)
 >ZDRAVÍ: Příliš hlasité, příliš jasné, příliš rychlé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
3.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: Věnec pro generálního tajemníka
Jan Kovanic

Právě dnes vzpomínáme padesátého výročí předčasné smrti bývalého generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského. Možná, že poslanci dnešní KSČM uctí svého soudruha a položí věnec na místo jeho posledního odpočinku. Jestli nevzpomenou, vzpomenu za ně já.

Není totiž radno zapomínat. Je toho ale strašně moc, na co by se nemělo zapomenout, tak se pokusím být co nejstručnější. Začnu až rokem 1948, kdy se komunistická strana u nás poprvé chopila moci. Následovala masová ztráta politických svobod a občanských práv. Protože v té době byla většina velkých podniků znárodněna a velkostatky již prošly pozemkovou reformou, nastalo znárodňování (v lepším případě krádež, v horším ničení) středních a malých podniků. V roce 1949 bylo zrušeno 100.000 prodejen, v letech 1948-53 někam zmizelo 200.000 řemeslníků. Násilná kolektivizace rolníků se dotkla asi jednoho milionu lidí. V roce 1953 okradla "měnová reforma" všechny.

Už rovnou se zabíráním majetků nastalo i zavírání lidí. Nejlépe bez soudu. Za roky 1949, 1950 prošlo Tábory nucených prací (TNP) 80-220 tisíc lidí. Po roce 1950 mohli nepřátelé socialismu (z 80 % dělníci!) do TNP už jen na základě soudního rozhodnutí. Funkci TNP pak převzaly vojenské Pomocné technické prapory (PNP). Osoby 17-60 let staré, vojáci i nevojáci, byly v letech 1950-1954 povolávány do služby beze zbraně - a bez soudu. K 1.1. 1952 jich bylo totálně nasazeno asi 24.000, nesplněný plán roku 1953 byl 53.000.

Kromě zavírání bez rozsudků pilně pracovaly naše lidově demokratické soudy. Začalo se s činovníky nekomunistických stran. Už v dubnu 1948 proběhl proces se skupinou z "protistátního spiknutí na Slovensku" (17 osob, 99 let vězení), hned nato s dalšími "slovenskými spiklenci" (9 osob, 33 let). V květnu bylo souzeno 22 špionů z Mostu. Ale jen jeden byl popraven, dva dostali doživotí, 10 podmínku a 9 propustili! Občané soudci se teprve učili... Do začátku roku 1949 ještě proběhla série procesů, kdy byli souzeni nársoc funkcionáři za - bombové atentáty, které v roce 1947 komunističtí agenti provedli na tři nekomunistické ministry. Do roku 1954 probíhaly soudy s dalšími funkcionáři koaličních stran Národní fronty.

Ale slíbil jsem stručnost. Tak jen heslovitě, s kým se komunisté vypořádávali také: S vojáky ze Západu, později i Východu (generál Píka). S domácími partyzány a hrdiny Pražského povstání. S "trockisty", "záškodníky" (Horáková) a sociálními demokraty. S církevními hodnostáři a řádovými sestrami. S "agenty imperialismu". S hospodářskými činiteli. Když už všechny pozavírali, nezbylo, než se obrátit do vlastních řad.

Už v červnu 1948 se ukázalo, že hrdina osvoboditel Jugoslávie J.B. Tito je vlastně krvavý pes. A protože měl jistě mnoho fanoušků a spolupomahačů i v jiných zemích tábora míru, museli se najít. Generálního tajemníka polské KS Władyslava Gomulku soudruzi jen vyloučili ze všech funkcí i ze strany. Albánci šli na věc ostřeji - v květnu 1949 za totéž popravili svého ministra vnitra a další 4 hochy z politbyra. Rumuni odpravili svého ministra spravedlnosti. V září 1949 uspořádali Maďaři proces se svým ministrem vnitra a poté zahraničí a komunistickým hodnostářem L. Rajkem, který přinesl 3 rozsudky smrti. Snad jen enderáci se v tomto nesmočili - konstrukce, že ausgerechnet Němci se bratřili s jugoslávskými partyzány se zdála za vlasy přitažená nejspíš i Stalinovi, který nařídil odhalit jugoslávsko-americké agenty v každé zemi sovětského bloku míru a pořádku.

Českoslovenští soudruzi měli tentokráte zpoždění. Až v listopadu 1949 zatkli tři menší ryby, mezi nimi i náměstka ministra zahraničního obchodu Evžena Löbla. Na jaře 1950 se začala stahovat smyčka kolem ministra zahraničí Vladimíra Clementise. Byl podezřelý, protože v roce 1939 nesouhlasil s německo-sovětským paktem ze srpna 1939 a sovětsko-finskou válkou. Tehdy byl za to vyloučen ze Strany, ale později se věrně vrátil. Společně s Husákem a Novomeským mu přišili "slovenský buržoasní nacionalismus", protože jugoslávská úchylka už stačila vyjít z módy. Všichni tři se zasebekritizovali tak, že je jen zbavili přebytečných funkcí.

Moderním se stalo kritizovat soudruhy krajské tajemníky Strany, na které okamžitě po "převzetí moci" začaly pršet stížnosti za diktátorské manýry a rozkrádačky. Zavřeli tajemníka z Karlových Var Tanenbauma (9 let) a olomouckého Stavinohu. O tom se nevědělo, jestli je to agent USA, Vatikánu nebo jenom měšťák. Nakonec ho zabásli jako agenta - gestapa!

Ideálním zlosynem se zdál být brněnský Oto Šling. Španělák, mládežník, válku prožil v Anglii. A byl to Žid. Gottwald i Slánský, kteří patřili k moskevské emigraci, si řekli, že to bude ta pravá potrava k předhození sovětským poradcům. Ale Šling se stále nechtěl přiznat ke špionství v žoldu Západu, i když ho mučili. Inu, interbrigadista. Ale orgány pracovaly, prověřovaly 6.000 funkcionářů - to by bylo, aby se něco nenašlo! Začátkem roku 1951 se něco našlo na 20 brněnských funkcionářů. A sovětští poradci přibalili i 50 soudruhů z už dost vysokých funkcí. Konečně zatkli Clementise i s náměstky Londonem, Hajdů, Reicinem, Švábem; svezli se Husák a Novomeský, krajští tajemníci, generálové...

Teď ne jugomilci, nikoli buržoasní nacionalisti, teď to byli spiklenci, kteří chtěli odpravit věrné syny Strany Gottwalda, Zápotockého a Slánského. Ovšem, pod vedením sovětských poradců se počalo zjišťovat, že hlavním zloduchem bude někdo jiný. Doznání Artura Londona z 14. 7. 1951, že agentům šéfuje generální tajemník Slánský odmítl sám Stalin v dopise Gottwaldovi jako slabé. Přesto měl Slánský přejít ze stranické funkce k méně významnému slabšímu vládnímu postavení. A vyšetřování a vyslýchání pokračovalo.

31. července 1951 ještě proběhly oslavy Slánského padesátin. Jubilant dostal k narozeninám spoustu blahopřání a řádů - jen ze Sovětského svazu ne. 6.9. byl Slánský odvolán z funkce gen. tajemníka. Gottwald kritizoval "nesprávné metody práce stranického aparátu" a vytváření "dvou center moci". Soudruh Václav Kopecký , který byl na ÚV KSČ přímo mluvčím sovětských bezpečáků, upozorňoval na nutnost boje proti sionismu. "Kosmopolité" prý ovládli ve Straně vysoké funkce. Vyšetřovatelé pochopili, že "židovský imperialismus je hlavní mezinárodní hrozbou socialismu".

11.11. 1951 přivezl člen sovětského politbyra A. Mikojan Stalinův zatykač ("návrh na zatčení") na Slánského. Gottwald si asi zhluboka oddechl, že ne na něj! Měl dost škraloupů. (Odmítnutí pomoci sovětských tanků v únoru 1948, zpoždění při hledání jugoslávských kompliců...) Gottwald se přesto ještě trochu šprajcoval, ale po Mikojanově telefonátu Stalinovi kapituloval. "Stalin nám vždycky dobře radil..." O zatčení Slánského bylo definitivně rozhodnuto 23. 11. 1951 Gottwaldem a Zápotockým. Důkazem byl dopis Velkému Metaři, který vyrobili v soudružské spolupráci čs. a sovětské tajné služby.

Tu noc byl Slánský zatčen. Během půl roku za ním do vazby následovali další - Geminder, náměstek ministra zahr. obchodu Margolius, Frejka, André Simone, Taussigová, Goldman a další... Následovalo fyzické mučení a psychický nátlak. Vyšetřovatelé a sovětští poradci připravili režijní knihu, ze které se obžalovaní zpaměti naučili otázky, které jim prokurátoři dají - a svoje odpovědi.

27.8. 1952 schválil politický sektretariát Ústředního výboru KSČ hlavního prokurátora Urválka a 25.10. soudní tribunál (!!!). 13.11. schválili obhájce (!!!!!) a projednali a doporučili změny v obžalovacím spise... Proces začal 20.11. 1952, už 28.11. skončil jedenácti tresty smrti a třemi doživotími (to jsou ti tři na konci seznamu). Nikdo se neodvolal, Gottwald po poradě s politbyrem zamítl všech jedenáct žádostí o milost! Ti se divili!!! Ještě psali dopisy o své nevině a vynucených doznáních...

Souzeni a předem odsouzeni byli

R. Slánský
V. Clementis
O. Šling
B. Reicin
K. Šváb
B. Geminder
R. Margolius
L. Frejka
A. Simone
O. Fischl
J. Frank
E. Löbl
A. London
V. Hajdů

Ne kvůli své spoluúčasti na předcházejících komunistických nezákonostech, ale protože to byli Židi - jedenáct ze čtrnácti. Čtenáři Rudého práva si mohli zároveň se jménem odsouzeného přečíst jeho pravou vinu: "židovského původu..."

Moderní bylo právě zúčtování se sionistickými zrádci, kteří se nestali sovětským spojencem na Středním východě. Svou chybu Stalin pozdě poznal a odnést ji měli ti, kteří na jeho příkaz pomáhali židovskému státu v jeho nelehkých počátcích, českoslovenští komunisté. Stalin pokračoval v Hitlerově práci - vypořádat se s "židobolševismem". Ještě další antikomunistické procesy proběhly, celkem s 278 stranickými funkcionáři, ale to bylo jen plivnutí ve srovnání s mořem všech obětí komunistického teroru.

Popravy proběhly právě před 50 lety, 3.12. 1952. A kam si mohou Grebeníček mladší s Ransdorfem jít uctít památku svých nespravedlivě zabitých soudruhů?

Někam na starobenešovskou silnici. Estébáci tam jejich popelem posypali namrzlou vozovku.

Psáno v Praze dne 2. prosince 2002

Pramen: Karel Kaplan, Nekrvavá revoluce, vydala Mladá fronta, Praha 1993


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: