Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 7.12.2002
Svátek má Ambrož




  Výběr z vydání
 >POSTŘEH: O Mikulášovi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: ZMENšováci
 >PENÍZE: Haló, to je úvěrové?
 >HISTORIE: Lenin mýtů zbavený (dokončení)
 >ZDRAVÍ: Vyšetření prsou u lékaře
 >PRAHA: Koho pobuřuje srdce na Hradě?
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >POLITIKA: O volbě presidenta začátkem prosince
 >GLOSA: Komunisté, vysoký věk a vězení
 >SPOLEČNOST: Krátce po NATO
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Blamáž u kasy
 >PSÍ PŘÍHODY: To není legrace, Barte
 >NA PALETĚ: Mýtický svalovec
 >SOUDNICTVÍ: Vrtkavá spravedlnost
 >ÚVAHA: Ó, jak jsem rád, že žijeme v právním státě.

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
7.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: ZMENšováci
Jan Kovanic

1.

Zprávu o rezignaci prezidenta Havla jsem uslyšel v přívětivé vesnické hospůdce na okraji Prahy. Čekal jsem tu na svůj spoj, popíjel černou desítku a mimoděk sledoval televizní program, linoucí se ze zaprášeného přístroje nad výčepem.

"Tak ho taky dostali," povzdechl si můj soused u stolu, padesátník s bříškem a přehazovačkou přes pleš. "Von byl dobrej, ale přece jenom tam byl už moc dlouho. To je jasný, že se do něj pustili. Hospodo, dej mi ruma!"

No ano, jistě, teď se vynoří spousta spekulací, napadlo mě. Ale skutečnou pravdu se nejspíš nikdy nikdo nedoví. Tak už to bývá i u těch nejvíce zdokumentovaných případů.

"Honziku, už se to nese!" Hbitý hostinský se přitočil k našemu stolu, postavil před mého souseda sklínku se žádaným mokem. "Myslíš, že ho dostali ti zmenšováci?", zeptal se ještě.

Vyprskl jsem, až jsem pokropil umakart stolu. Hostinský otřel stolní desku utěrkou, kterou měl přes ruku. "Pán si bude přát?"

"Jací zmenšováci?"

Hostinský se uchechtl. "Ále, tady Honzik má takovou teórii. Když mu koupíte ještě panáka, třeba vám ji poví, co?"

"He? Ano, tedy, tady pro pana... Honzíka? Co byste si dal? Rád bych to slyšel."

"Jo, klidně mi můžete řikat Honziku a dal bych si eště jednoho ruma."

"Tak tedy, pane hostinský, prosím rum tady pro pána, ehm, pro Honzika. A pro mně ještě jednu černou desítku."

Hostinský odkvačil a Honzik se ke mně pootočil. "Tak vás to zajímá? Ale nejste tady vod vedle, nějakej doktor z Bohnic, že ne? Nevypadáte na to," pravil a podíval se na mne bezelstnýma modrýma očima.

"Ale kdepak, jenom projíždím. Copak jste to říkal o těch zmenšovácích? To mělo být k rezignaci pana prezidenta? Co by to mělo být? Nějaké nové léky? Vždyť přece jasně říkali - ze zdravotních důvodů."

"No jó, to je jasný, že to musej řikat. No vidíte, už to tam vokazujou," kývl hlavou k televizoru. "Jak mu sebrali tu plíci, a co měl s těma střevama a porád ty zápaly plic a kašle, co má." Naklonil se ke mně a ztišil hlas. "Ale já vím, proč to položil doopravdy. Teda - myslím si to."

"Ták pánové, jeden rumcajsek a jedno bahno jako rahno!" Obsluha tu byla nadobyčej rychlá.

"Snad odstupuje kvůli politickým tlakům, aby ještě mohl navrhnout svého nástupce dříve, než začne platit nový zákon o volbě prezidenta?" Mluvil jsem, zatímco byl hostinský v doslechu.

"Ale kam vás vede slepá vášeň! Tak teda, na vaše zdraví!" Rychle dopil svého prvního ruma, vzal do ruky druhou štamprli a pozvedl ji k pozdravu. Také jsem zvedl sklenici se svým pivem a symbolicky jsme si přiťukli.

"Chcete vědět, jak to vopravdu je? Tak teda poslouchejte."

2.

Byl jsem ještě kluk, když se k nám nakvartýrovali v osumašedesátým Rusáci. Tehda mě to dost vzalo, nás všecky. Ten rok jsme si mysleli, že jsme pupek světa, jak vo nás psaly noviny všude možně. Demokratickej socialismus, to byl vynález, kterej měl v sobě spojovat výhody všech systémů - aby se lidi měli dobře jako na Západě a přitom aby v tom byla ta myšlenka týhle sociální rovnosti. Bez zbytečnýho konzumování ke světlejm zítřkům.

Pak přijely ruský tanky, ale ten první tejden to vypadalo, že se to ještě nějak dá zachránit. Když se naši politici vrátili z Moskvy, bylo už jasný, že jsme to projeli. Brečeli do rádia, no víte, já jsem se tehda cejtil trapně. Ani mě tak neštvali ti Rusáci, ale jak pak naši lidi votáčeli. A hlavně ti naši zástupcové v parlamentu a na nejvyšších postech.

Ten Husák, jakej to byl nejdřív děsnej demokrat a jak tvrdě jel proti těmhle konzervatistům. Na jaře a v létě šedesát osum. Eště v tom srpnu vystupoval jako pravej liberál. Pak přijely tanky, ztichnul, a po pár měsících začal mluvit jinak. Nejdřív, že podporuje polednovej proces a Dubčekový vedení, pak je všechny vylil a stal se sám tím největším a nejhnusnějším normalizátorem. Všechno, co slíbil dodržovat, odvolal, a jak mu to někdo chtěl připomenout - hned prej revizionista, a ven z funkce a ven z práce a drž hubu, nebo to bude eště horší.

No, nejdřív jsem si říkal, tohle nemůže dlouho vydržet. Tak pár měsíců. Jenže měsíce plynuly, a když z nich byly celý leta, tak bylo jasný, že se tam ti všichni hlavouni zabetonovali. Lidi se vo nic nestarali, tahleta Charta, to byly jen samý kecy. Tak jsem si řikal - co s tím? Něco se musí stát, nebo to takhle hnusný zůstane až do mý smrti. Jenže co?

Na nějakou revoluci neměli lidi náladu. Co takhle odstřelit toho Husáka? Jenže co potom? Pak by třeba přišel Biĺak, a to byla eště větší svině. Ten Husák, to jsme si tenkrát říkali, ten je eště dobrej, dyť ani nebyly pak nějaký politický popravy, jako v těch padesátejch letech. No a když šel Husák z generálního a nastoupil Jakeš, tak se mi to potvrdilo. A v Praze se dral nahoru Štěpán, z toho šel až děs.

Ale i kdyby nastoupil sebevětší anděl, třeba i sám Dubček, stejně by musel držet hubu a krok, když tu byli ty Rusáci. No, možná by byl lepší, ale za pár let by se z něj zase stala svině. To právě v demokraciích nebejvá - nikdo nemá sichr, že zůstane navěky ve vedení, tam prostě není diktatura. Udělal jsem si takovou srovnávací analýzu všech možnejch diktatur a zjistil jsem, že většinou vznikly právě jako výsledek revolucí proti zlořádům starejch režimů. A když nějakýho diktátora picli, a nastoupil někdo nadějnej - tak to po pár letech bylo podobný, pokud se nezměnil režim. No jo, jenže jak jsem měl změnit režim, já, Honzik z Dolních Chaber.

Ale napadlo mi, že by to mohlo být snesitelnější, kdyby se ve vedení střídali lidi. Protože každej má svý kamarády a známý, tak při každý takovýhle změně by se vystřídaly i tydle kádry. Teda, žádná "rotace kádrů", kdy stejný tlamy se střídají v podobnejch funkcích. Prostě absolutní výměna, kdykoliv, kdekoliv a kohokoliv. "Děkujem, soudruhu, a už di do prdele". To by se mi líbilo.

Jenže, jak donutit tu verchušku, aby šla dobrovolně od válu? Sliby doživotních rent ve vejšce průměrnýho platu by nezabraly - tolik sem už věděl, že pro tyhle lidi je moc, kterou maj, jako droga. A tak sem si vymyslel, že by bylo fajn, kdyby každej, kdo dostane nějakou vedoucí funkci, se začal okamžitě zmenšovat.

No, nesmějte se! Fakt je, že sem měl přitom v sobě pár rumů. Vracel jsem se z hospody domů, támhle za zatáčkou, jak nesvítěj žádný lampy, jsem čůral do příkopu. Nad hlavou mi svítily hvězdy, a najednou, jako by mě někdo osvítil. Teda ne reflektory auta, ale tak vevnitř, rozumíte. Takový jako zazvonění v hlavě. Prostě mě napadlo, že kdyby se každej papaláš začal zmenšovat, tak by chtěl bejt zvolenej do nějaký funkce jen jednou.

To je přece geniální! Helejte - to by znamenalo, že tuhle práci budou dělat jenom lidi, který chtěj blaho pro ostatní, který se chtěj obětovat. Já vím, tenkrát se to tak řikalo a řiká se to tak i dneska: Já se vobětuju pro lidi, dělám od nevidim do nevidim, sedim v parlamentu, chodím za voličema a eště musím trpět hloupý otázky moderátorů v televizi. Jenže se to tak řiká a přitom to někdo dělá jenom pro ty prachy - a taky pro tu popularitu, pro vliv na dění a tu moc, kterou takovej člověk má.

Já jsem to poznal u nás v práci hned po sametovce - takovej normální kluk tam založil Občanský fórum. Za tejden byl poslanec, za rok ministr a teď je někde manažer. Ale už nafurt se stal papalášem se vším všudy. Sám se mi přiznal, že se občas zhulil trávou, ale že se to vůbec nedá srovnat s tím, říkat třeba na plným náměstí věci, který chtěj lidi slyšet. Cítit, jak je má v hrsti a jak si s nima může dělat, co chce! Že prej to je opojnější než pivo s rumem dohromady, víc, než jakýkoli prachy.

No, dneska jsou tam nejspíš i ty, co to opravdu dělaj né pro sebe, ale pro národ. Klika je, že už máme tuhle demokracii a ty volební období nejsou zas až tak dlouhý. Takže i když někdo zblbne, vystřídají ho jiný.

Ale jak to udělat za totáče jinak, než tím zmenšováním? Čím vyšší funkce, tím rychlejší zmenšování. A zmenšoval by se každej mocipán - až dolů, kde by ty normální lidi bez vlivu zůstávali stejně veliký. A přelezeš obvyklý volební období - zmenšování se zrychlí. A když nepřestaneš, je z tebe za pár let trpajzlik.

To nebyl tak špatnej nápad. Ale jak ho realizovat? Přemejšlel sem, jestli by to nezmákla nějaká droga, nebo třeba nějaký záření. Problémy by pak ale stejně byly s tím, jak se dostat k takovýmu papalášovi do blízkosti. Tyhle přednostové, jako Husák a vůbec celý politbyro, ty měli svoje ochutnávače, čili droga by nefungovala. A jak to udělat s tím zářením? Možná by to šlo nějak přes televizní kamery, však byli v televizi pečený vařený. No jo, ale to všechno byly jenom takový nápady, protože žádná taková droga ani záření prostě neexistujou. Byla to taková pěkná pohádka - co by, kdyby.

Pak jsem si vzpomněl, že zmenšování reálně zvládli jenom jihoamerický Indiáni s hlavama zabitejch nepřátel. A zase mi něco zazvonilo v hlavě - ty přeci mají všelijaký ty šamany, a to by šlo, nějaký takový vúdú by mohlo fungovat! Já vám povím, co mi pak zase napadlo - eště, než jsem dočůral. Esli by tohle mohlo fungovat, tak už to někdo použil! A než jsem došel do svýho baráčku, tak jsem to měl.

Samozřejmě, že v těch všech letech přede mnou už na to někdo přišel taky a samozřejmě, že to použil a fakticky to fungovalo! Já nebudu zdržovat, ale podívejte se třeba jenom na všechny hlavní diktátory: Vždyť byli opravdu maličký! Napoleon i Hitler, Lenin, Stalin i Berija. Přitom, když se díváte na filmy třeba s tím Hitlerem nebo Stalinem, když začínali, na těch přehlídkách a při těch projevech k masám, tak dycky byli spíš větší, žejo. Ale třeba poslední Hitlerův záznam, jak posílá ty děti na frontu. Vždyť byl menší, než ty patnáctiletý kluci!

Diktátoři většinou skončili špatně, i když měli sebevětší moc. Třeba ten Berija, jak byl už malinkatej, tak z něj přestali mít strach a nechali ho pověsit. Nebo Ceašesku. Mohl mluvit o velikejch cílech, ale když ho nebylo vidět za mikrofonem, tak ho náměstí plný lidí vypískalo, a nepomohl mu ani vrtulník, kterým chtěl ulítnout.

No proto přeci ty nejhorší diktátoři na konci svýho života se už vůbec nenechávali filmovat a fotit! Ani nepřijímali návštěvy - dokonce ani doktory... Vlastně je už nikdo neuviděl - až na katafalku, ale to klidně mohly bejt voskový figuríny. Tak třeba Stalin - na toho se prej šli podívat až po kolika hodinách, když vůbec nevylejzal. Prosimvás, to si říkejte někomu jinýmu! Já si myslím, že už byl tak malinkatej, že ho prostě nemohli nalízt.

Když jsem tehda přišel domu, tak sem se svlíknul, leh jsem si, a než jsem usnul, tak jsem se začal modlit. Teď se zase smějete, já vím. Ale nějak to muselo fungovat i s tím Napoleonem a určitě i dřív, když nebyly žádný televizní kamery. Já teda na žádnýho Boha nevěřím, ani na tyhle paranormální alternativy, ale vím, že něco takovýho prostě musí bejt.

Helejte, když se podíváte třeba na Hertzsprung-Russelův diagram, tak vidíte, kolik hvězd, podobnejch našemu Slunci asi v naší Galaxii je. Tyhle hvězdy maj za sebou takovejch dobrejch čtyři - pět miliard let. Podle momentu hybnosti musejí mít i planety. A různejch galaxií jsou snad stovky miliard. A teď se mrkněte na Braewellův graf, kterej vyplývá z tý Drakeovy rovnice. V ní je nejdůležitější střední věk technologický civilizace. Když je krátkej, pak se nikdy nikdo s nikým nedomluví, to vám teda garantuju. Ale pokud překročí několik tisíc let, potom nastane podle von Hoernera tadlencta zpětná vazba, kdy se ty civilizace navzájem podporujou a jsou prakticky nesmrtelný. Jenže technologický civilizace jevěj podle pozdního Šklovskýho snahu k vychcípání.

Ale, co když existují úplně jiný civilizace netechnologický, třeba ekologický nebo magický nebo jánevimjaký? Pak naše mozkový proudy můžou modulovat nějakou tu jejich nosnou vlnu. Voni se dověděj ty naše přání - no a pak zasáhnou, pokud to považujou za užitečný. Třeba chtějí přivítat další civilizaci do Velkýho kruhu. A protože to zmenšování je totálně působivý, tak ho použijou. Pošlou k nám svý zmenšovače a ti to tady už zařídí. Nejde to samozřejmě hned, poněvač takový zmenšování je určitě povlovný a nenápadný, ale po nějaký době už musí být patrný. Musí to prostě uzrát. Musej ti papalášové mít čas, aby si to rozmysleli a aby to pochopili...

No, začal jsem s tím - říkejte tomu "modlení" nebo "telepatický spojení" či "navázání se na vlnu", jak chcete - prostě začal jsem s tím příležitostně po osumdesátým. A zamířil jsem se na Rusko - protože žádná změna u nás nebyla možná, dokud nedošlo ke změně ve skutečným centru moci. A ty starý trpaslíci šli k čertu a nastoupil Gorbačev. Pak jsem se zamířil na Evropu a na nás. Od ledna 1989 jsem se modlil nejmíň jednou tejdně, po srpnu denně. V listopadu jsem nevyšel z ajfru. A on se jim ten komunismus sesul tak nádherně rychle, až z toho byli všichni překvapený.

Proč myslíte, že odstoupilo celý předsednictvo ÚV KSČ pouhej tejden po 17. listopadu? Že by se báli Václaváku a Letný? Když měli tanky a stíhačky??? No poněvač už si sami všimli, že se zmenšujou! Jak jednali s tím Komárkem, já myslím, že jim to vysvětlil. To přece byla hlava analytická, když jsem na to přišel já, tak to Waltr taky musel vědět.

Já teda netvrdím, že jsem to celý zpunktoval sám. To si přála síla lidí, aby šli bolševici od válu. A už jsem říkal - to zmenšování mohlo napadnout třeba i ty samotný mimozemšťánky. Ale přece jenom si myslím, že nebejt mýho vlivu, tak se mohlo v tom listopádu teda klidně i střílet a dnes jsme tu mohli mít zase jinou diktaturu. Teď jsem celkem spokojenej.

No, toho Havla já teda na triku nemám. Ale všim sem si, že se nějak poslední dobou jakoby scvrkával. Měl jsem pocit, že ho zmenšujou. Jen si vemte, jak je tam dlouho, to nejprv prej, že na pár měsíců. Třeba je to jenom nějakej přírodní jev, ale mý zkušenosti s likvidací celosvětový říše komunismu a můj čuch, ty mi teda říkaj, že se na něj nalepili zmenšováci.

Jo, děkuju vám za tu flašku, tu si teda vemu domů.

3.

Stál jsem sám na zasněžené návsi před hospodou. I přístřešek na konečné zastávce městského autobusu byl opuštěný. Trochu se mi točila hlava z Honzikova povídání a z vypitého piva. Je neuvěřitelné, na co všechno lidi nepřijdou, když nemají dostatek informací. Možná právě proto. To by mohl být dobrý nápad na dizertaci. Zmenšováci! Kuriózní název.

Obcí se rozléhal štěkot psů, kteří nadávali hostům, vypuzeným zavírací hodinou. Z polí byl slyšet bujarý zpěv partičky, vracející se do Čimic. "Spějme dál, stále dál, pod sokolským praporem..." Směrem od autokempu se ozývalo tklivé "Stille Nacht, heilige Nacht..." německých karavanistů. Honzik odešel poměrně potichu i se svou podivnou představou. Jenom si pro sebe prozpěvoval "Více nežli sláva, víc než polní tráva, je občanská svoboda..."

Nový Měsíc už dávno zašel za románský kostelík, z černého nebe svítily jasné hvězdy. Veřejné osvětlení zhaslo, hvězdy se rozzářily silněji. Jasná řeka Mléčné dráhy se táhla přes celý obzor. Podle výrazného Orionu jsem se zorientoval k souhvězdí Řeka Eridan. Nad střechami vesnice se klikatila docela zřetelně. Trochu se ztrácela v oranžovém závoji výbojek od sídliště. Ale stejně, proti centru tu byl báječný výhled. Jsem na správném místě a ve správné konstelaci.

Tamhle je epsilon Eridani. Je čas. Mihotavá hvězdička na chvíli zaplála zeleně.

Tak se tu na Zemi mějte pěkně. A přeju vám hodně titánů. Pomyslel jsem si, než mě pohltil cestovní prostor tažného paprsku.

Psáno v Praze na Lužinách dne 29. listopadu 2001


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: