12.12. PSÍ PŘÍHODY: Chudák jeden ošizená
Ondřej Neff
S Bartem chodím na procházku každé ráno, už déle než sedm let, a před tím dvanáct let s
Gordonem. Je to součást ranního rituálu. Někdy se mi ale nechce, hodně moc nechce, jako v
těchto dnech, kdy je venku mráz opěrák.
V úterý ráno to bylo komplikované. V pondělí jsem byl dlouho venku v Praze na Foru
digitální fotografie a vrátil jsem se prokřehlý a chtělo se mi spát, protože jsem velmi
časně vstával - zkrátka, rozhodl jsem se, že psí příhody napíšu až ráno a že se na
to vyspím. K čemuž došlo, vstal jsem v pět, Barta vystrčil na zahradu, napsal psí příhody a
rodinné příhody a když jsem byl hotov, byla ještě tma. Barta jsem pustil domů a ještě jsem
zalezl do postele. Bart si lehl na pelech. V sedm ráno přišel a snažil se mě neurvale
vytáhnout z pelechu ven. Takže jsem ho zase vyhodil doslova na mráz, a opět šel
spát! Takový jsem byl toho rána lenoch. Vylezl jsem až v půl deváté, pustil Barta, udělal
mu snídani, sobě snídani... a čekal jsem, že toto totální narušení denního řádu
vyvede Barta z míry. Že ho zmatu, že mu popletu kolečka v kotrbě. Na procházku se přece
chodí před snídaní a teď bylo po snídani...
Nepopletl jsem ho. Věděl moc dobře, že jsme ještě nebyli na procházce.
Zachránil mě příchod elektrikáře, který byl objednaný na opravu osvětlení vchodu.
Asistování elektrikářovi, to je přece jen i pro Barta atraktivnější činnost, než očuchávání
kupiček listí venku na kopci Mrázovka.
| 
