Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 12.12.2002
Svátek má Simona




  Výběr z vydání
 >ZE ŽIVOTA: Ad vocem: H. Mann
 >POLITIKA: Proč by nemohla být prezidentem žena?
 >INFO: Informace Media Observatory ČR - podání k Evropské komisi
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Divnej svět
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zmrzlý mesík na prskoletu
 >PSÍ PŘÍHODY: Chudák jeden ošizená
 >MÝTY: Podivné zbraně starověku a středověký dlouhý luk
 >ZAMYŠLENÍ: Hrr na ně!
 >EKOLOGIE: Ochrana přírody jako politické vyjednávání (2.)
 >NÁZOR: Pithart bude dobrým prezidentem
 >PENÍZE: Alergie na euro
 >POSTŘEH: O fíglech
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Indie 1872 - 1931 (mapa)
 >MEJLEM: Ohlasy a názory čtenářů
 >VÁNOCE: Soudružky a soudruzi, soudružčata!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
12.12. MÝTY: Podivné zbraně starověku a středověký dlouhý luk
JITA Splítková

TAJEMNÉ ZBRANĚ VE STAROVĚKÉ LITERATUŘE

Dochovaných písemných památek, ve kterých by byly přímo líčeny nějaké zbraně a jejich působení na člověka či na krajinu, moc není. Literární díla spíše oslavují hrdinské činy konkrétních osob či národů nebo se chválí sám vítěz. Dosti otřesnou ukázkou takové sebechvály jsou nápisy na stélách, které rozkázal vytesat vládce novoasyrské říše Aššurnasirpal II. (883-859 př. n. l.): "Dal jsem postavit proti bráně města vzbouřenců věž, všem vůdcům vzpoury jsem dal stáhnout kůži a tou potáhnout trámoví věže. Jiné jsem zazdil do věže, další dal na věži nabodnout na kůl, jiné okolo věže…"
Vše je líčeno velice věrně. Vždy je vše, co se týká krutostí válek, popisováno docela pravdivě. Je v tom psychologie vítěze i poraženého, proto si myslím, že je třeba hledat pravdivé jádro i ve strohých zprávách o nějakých zbraních, ve všech starých písemných památkách.
Začněme krátkou zprávou o umu faraona Amenhotepa II. (asi 1438-1412 př. n. l.), která je vytesána na skále u velké sfingy v Gíze: "…Vystoupil na své severní stanoviště a tam shledal, že pro něho rozestavili čtyři terče z asijské mědi, tlusté na šířku dlaně… Jeho veličenstvo vyrazilo na koni jako Mont v plné síle a napjalo luk, zatímco v ruce svíralo čtyři šípy najednou. Při jízdě je vystřelilo jako Mont v celé své nádheře tak, že šípy proletěly deskou… Dosud se nic podobného neudálo a nikdo ani neslyšel vyprávět, že by šíp, vystřelený na měděný terč, jím proletěl a za ním dopadl na zem…"
(Philipp Vandenberg, Nefertiti, Vyšehrad 1991)
Čímpak faraon asi střílel? Pokud mu nápis nepodkuřuje a zaznamenává pravdu, pak těžko mohl egyptský panovník prorazit měděnou desku obyčejným šípem vystřeleným z luku. To by musel být luk! Prorazit měděnou desku. Ovšem stejný autor ve své knize Zapomenutý faraon (Vyšehrad 1987) píše následující: "Písemnosti zachované z doby Amenhotepa II. se omezují na opěvování králových sportovních výkonů… jak stojí v hieroglyfickém textu v Gíze - Královský silák si vybral čtyři luky, dal postavit čtyři terče (každý údajně z prkna na dlaň tlustého) a do každého vyslal šíp tak prudce, že všechny proletěly dřevem…" No a teď, co si má jeden vybrat. Kde se stala chyba, u překladatele, či autora? Nakonec není i šíp prolétávající dřevem kuriozita? A víte, že možná ne?
Středověká Evropa měla své strašné dlouhé luky. Tento "anglický" luk měl skutečně úctyhodné rozměry kolem 180 cm. Nenapínal se samozřejmě jen v rukou, ale jeho spodní část se zabodla do země a pak se teprve mohl lučištník pokusit napnout ho a vystřelit šíp. A tento šíp dokázal úžasné věci. Žádný pancíř mu neodolal. To poznali na vlastní kůži např. Francouzi roku 1415 u vsi Agincourt, když proti nim anglická vojska Jindřicha V. použila tyto dlouhé luky.
O výjimečnosti této zbraně se naše století dozvědělo nejen z písemných zpráv. Námořní archeologové objevili válečnou loď Jindřicha VIII. Mary Rose, potopenou v roce 1545. Z její paluby vyzvedli velké množství dlouhých luků.
Tato mechanická palná zbraň nebyla vynálezem Angličanů, ale Velšanů, které si podrobil Eduard I. a samozřejmě tuto, v té době hrozivou zbraň, zařadil do svého vojska (tedy přesněji řečeno lučištníci se stali součástí anglického vojska).


V Skotském polárním institutu provedli testy těchto zbraní a zjistili docela zajímavé údaje. Tak třeba úderná síla šípů vystřelených z těchto luků byla 80 kg/cm2 a rychlost 40 m/s. Účinný dostřel 200 m - skutečně žádné brnění nemohlo odolat. A neměl tedy i faraon nějakou takovouhle hračičku? Na žádné dochované kresbě či reliéfu není zobrazen takovýto dlouhý luk. Ovšem bylo by únosné, aby zbraň byla větší než faraon? Jak by se to hodilo k jeho božství? Vždyť to by určitě nešlo, obzvlášť v Egyptě, kde byl výtvarný projev sešněrován mnohými přikázáními. A teď si představte, že by luk na obrázku přečníval boha. Nemyslitelné. Takže faraon klidně mohl mít superluk a z něj vysílat střely prorážející nějaké terče.
Zadržme fantazii a pokračujme v příkladech. Nejznámější popisy účinků zbraní jsou v indické básni Mahábhárata. Nikde jinde se nesetkáváme s takovým, dalo by se říci, odborným básnickým popisem ničících prostředků. I když, opravdu se nikde jinde s žádným takovým popisem už nesetkáváme? Jestliže nechceme ve všem vidět záhadno, tak asi ne. Ale pokud přistoupíme na hru, co když to bylo třeba takhle? Tak to ano.

Ukázka z knihy:

Více na www.futurologie.cz


Příště:
Což takhle známá zkáza Sodomy a Gomory či Jericha? Různě by šla vysvětlit i báseň starých Sumerů Nářek nad zkázou Uru:


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: