Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 16.12.2002
Svátek má Albína




  Výběr z vydání
 >FEJETON: O paradoxu českého přátelství
 >ÚVAHA: Otázka složitého vnitřního vývoje
 >NÁŠ RYBNÍK: Opět téma stíhačky
 >MÉDIA: Digitální média veřejné služby ( díl III.)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Můj přítel anonym
 >PSÍ PŘÍHODY: Jak mě Matylda vytunelovala
 >AUSTRÁLIE: Chodci, na silnici můžete potkat smrt!
 >TÝDEN POD PSA: Co se semlelo, umlelo a podemlelo
 >NÁZOR: Předseda na dva roky?
 >FILM: O lásce a statečnosti roztřesené hrdinky
 >POSTŘEH: O kohoutkovi
 >HISTORIE: Sámo
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Austrálie do roku 1830 (mapa)
 >UNIE: Historie a čecháčkovství
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Levné knihy, levná prasata

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Náš rybník  
 
16.12. NÁŠ RYBNÍK: Opět téma stíhačky
JITA Splítková

Lidovci Kalousek, Holáň a Klausova vláda elegantně obrali naši armádu o stíhačky MiG-29 a vyměnili je za šunt. Od té doby tady řádí zbrojařská lobby, která přesvědčují správné politiky, že právě tyhle stíhačky potřebujeme. Také se nám občas snaží někdo prodat staré krámy... Cest jak vyřešit problém armády bez stíhačů je několik - (rozšířená verze sobotního úvodníku)

Jak jsme o stíhačky přišli:

Měli jsme,jako Československo, dvacet nových ruských stíhaček MiG-29 verze A a UB. Jejich dodávky probíhaly od jara do podzimu 1989. Celkem tehdy ještě československé letectvo nakoupilo 18 MiG-29 A a dva MiG-29 UB. Při dělení federace (k 31.12.1992) dostalo Slovensko 9 MiG-29 A, jeden MiG-29 UB a podstatnou část měřící a zabezpečovací techniky.
To bylo spravedlivé. A samotný fakt rozdělení republiky? Teď po letech se lidé už na něj dívají poněkud střízlivěji a i politici na obou stranách, až tak nejásají. Onehdá v Tv nějaký z nich dokonce lkal, že i rozvod trvá déle, než trvalo rozdělení republiky (pokud dáte soudci patřičný obulus, jste rozvedeni na to tata). Copak asi bylo katalyzátorem našeho rozdělení? Padl Sovětský blok, Varšavská smlouva a Německo hrdé a bohaté - tedy západní se slučovalo se svojí demokratickou zchudlou půlkou - na počátku to skoro vypadalo, že toto sjednocení té prvé půli strhne vaz. Kdo by chtěl mít ještě k tomu starosti s konkurencí? Navíc jednotky jsou slabší než celek. Nikdo, tedy žádná z velmocí, zdá se, neměla zájem na zachování našeho státu a pak ani na zachování Jugoslávie. Zdá se vám tato teorie až moc sci-fi. Odbočila jsem, vraťme se ke stíhačkám.

Výměna stíhaček:

Měsíce a roky plynuly, Klausova vláda se spřátelila se slovem tunelování a chystala se (celá snad ne, ale aspoň někdo z ní) vytunelovat naši zemi a připravit armádu o její rodinné stříbro. To vše za velké podpory pacifisticky se tvářícího prezidenta (kolik miliard na zbrojních zakázkách uniklo našemu státu, když tento osvícenec kázal zastavit zbrojní průmysl? Naše trhy opanovali výrobci z USA a i další) a samozřejmě všeobecné protiruské nálady.

Tak se stalo, že naši sousedi Poláci radostně létají na 10 našich stíhačkách MiG 29, které byly šest let staré - tedy žádný šrot (ale ruské provenience - Polákům je to fuk), které jsme s nimi vyměnili za 11 neplnohodnotných, netřeba prý se obávat použít slovo, šmejdů - jinak jedenáct vrtulníků W-3 Sokol (k jejich kvalitě se odborníci stavějí rozpačitě, prý umějí dobře padat). Jednalo se o obrovské vytunelování našeho státu a z vězení, ne z obrazovky TV, by na nás měli koukat lidovci - Miroslav Kalousek a s ním tehdejší ministr obrany Holáň a všichni další zainteresovaní v této supervýměně (eufemismus pro zlodějnu a podvod). Tato transakce se odehrála na přelomu let 1995 - 1996 - Klausova vláda v roce 1995 čtrnáct dní před Vánocemi schválila výměnu stíhaček za vrtulníky. Cena jedné stíhačky činila šestaosmdesát milionů korun. Objem kontraktu se rovnal 860 milionům korun. Předkládaný dokument neprošel připomínkovým řízením. Materiál do vlády předkládal tehdejší lidovecký ministr obrany Vilém Holáň. Připravoval mu ho jeho ekonomický náměstek Miroslav Kalousek (když byl zaměstnancem ministerstva obrany utrpěl tento resort stamiliónové ztráty na tunelujících smlouvách s dodavateli - nefunkční informační systém, vadné padáky atd.),. Do škod, které takto státu vznikly musíme započítat i náklady na náhradu za ně (cca 60 - 100 miliard). Jelikož se pomalu suneme k stavu zvanému chudý příbuzný - nemáme na nové stíhačky. Přitom Mig-29 jsou podle odborníků stíhačky na dobré úrovni a stačilo do nich dát špičkovou elektroniku. Existuje totiž francouzsko-německé konsorcium, které je umí modernizovat převést je na standardy NATO a to mnohem laciněji, než vyjde nákup nových letadel. Argumentovalo se také, že deset strojů je málo. Rusové nám pořád dluží hodně peněz, což kdybychom je z nich bývali dostali takto elegantně - čili deblokovat ruský dluh nákupem dalších MIG 29? Výměnu nelze vrátit, takže toto je jen pláč nad ztracenou možností. Navíc od té doby už Rusko má lepší stíhačky a také by možná nebylo nadšenou touto možností splátky svého dluhu.
Je celkem zajímavé jak poslanec Nečas(ODS) v roce 2001 reagoval velice odmítavě na možnost takovéto splátky ruského dluhu (o to víc souhlasil s výměnou za W-3 Sokol). Cituji z článku publikovaném v Právu 14.3.2001:

Podle některých informací médií část současné vládní garnitury opět uvažuje o zajištění naší protivzdušné obrany použitím ruských letounů MIG-29, které by měly být uhrazeny z ruského dluhu vůči České republice. Tento záměr je třeba rozhodně odmítnout a spíše vyjádřit podiv nad tím, pod jakým vlivem se tyto názory především ve vedení Ministerstva financí, objevily...
...
V souvislosti s úvahami o nákupu nových ruských nadzvukových letounů se opět otevřela debata o vyřazení letounů MIG-29 z výzbroje českých vzdušných sil v polovině 90. let. Chci jednoznačně prohlásit, že to bylo rozhodnutí správné. Po rozdělení bývalé federace zůstalo české straně deset těchto letounů. Provozovat dlouhodobě tak nízký počet letounů je z vojenského a ekonomického hlediska velmi neefektivní. Celosvětové zkušenosti ukazují, že pro vojensky efektivní provoz je třeba minimálně 20 - 24 letounů.
...
I samotná myšlenka výměny olétaných stíhaček za nové polské vrtulníky nebyla špatná. Kde mám své pochybnosti i já, je, zda adekvátní cenou za 10 stíhaček bylo 11 vrtulníků. Osobně bych viděl toto číslo spíše mezi 15 - 18. Velké pochybnosti mám také o použití soukromé firmy jako zprostředkovatele, když klíčová jednání byla stejně vedena státními orgány.

Nakupování stíhaček:
Tak stíhačky jsou v Polsku (ku spokojenosti Poláků), penízky v cizích soukromých kapsách (kdopak je nejvíc spokojen?) a začal nátlak lobbyistů . Američané tenkrát tlačili na senátora Žantovského (ten se i v jejich stíhačce proletěl). Britská Labour Party pak dotírala na ČSSD, aby byly zakoupeny britsko - švédské stroje Grippen. Mluvilo se, že bývalý ministr financí Mertlík zase lobuje za nákup MiGů-29. Od nákupu se zatím ustoupilo, takže jak to vypadá teď? Poslední zpráva je ze čtvrtka 12.12. - jedná se o řešení typu - nákup starých hodně létaných strojů.
Kanadský list The National Post s odvoláním na zdroje resortu obrany v Ottawě ve čtvrtek napsal, že Česká republika jedná s kanadským ministerstvem obrany o odkoupení 15 použitých bojových stíhaček CF-18. Česko to však popírá. Podle neoficiálních informací ČR pouze vzala tuto možnost - jako jednu z řady - na vědomí.
Strachuji se, aby v myšlenkách prodávajících nebylo něco na způsob - vyhodit, to je škoda, tak uděláme dobrý skutek - laskavě jim je draze prodáme...
A že se nejedná o žádné terno svědčí následující:
Tyto stíhačky jsou staré byly by potřeba zmodernizovat, aby mohly bezpečně létat. List NP citoval penzionovaného kanadského generála Roberta Mortona, podle něhož jde o "velmi podstatnou modernizaci", jež vynese stroje CF-18 na špici stíhacího letectva. Morton ale připustil, že CF-18 určené k prodeji, z nichž první začaly v Kanadě létat od roku 1982, se blíží maximu nalétaných hodin. Mluvčí Scalton potvrdil, že v roce 2006 bude mít kanadské letectvo nadbytečných 41 stíhaček.
Naše strana toto vehementně popírá - Náměstek českého ministra obrany Pavel Severa ( opět z KDU-ČSL, jejíž členové pracující na ministerstvu obrany ho tak úspěšně oškubali) ve čtvrtek na dotaz Práva odmítl náznaky, že by se už s Kanadou vyjednávalo o odkoupení letadel. "Se mnou, jako s osobou, která má na starosti tým zabývající se stíhačkami, nikdo nejednal."

Je vůbec nutné mít své stíhačky?
V roce 1995, kdy se za přispění vlády, stát tak nevýhodně zbavil svých stíhaček (většina lidí uvažovala stylem - k čemu nám jsou, když jsme tak malý stát- válka přeci žádná nehrozí ... a bylo jim to jedno), se u nás málo lidí strachovalo při vyslovení slova terorismus. Dnes je tento strach velice aktuální. O tom, jakou jsme utrpěli škodu (i morální, když jako pořadatel jsme museli žádat o zapůjčení strojů i pilotů), že nemáme ani těch 10 Migů -29 jsme se přesvědčili i při konaní summitu NATO v Praze (konkrétní případy nutnosti zásahu stíhacích letadel byly dostatečně probrány v médiích- jedním z nich byl vzdušný útok na jaderné elektrárny). Bylo napsáno dost článků na téma - nutnosti chránit své výsostné vzdušné území vlastními stroji, při čtení těchto článků si jistě mnohý obyvatel ČR pomyslel, že když jsme členy NATO, tak nás přeci ochrání jiný člen (proto přeci to NATO je, a my ty miliardy přeci potřebujeme jinde...). Není tomu tak, spolek nemá za úkol každodenně chránit své členy, kteří se nechrání sami. Pokud nám jiný člen poskytne normální ochranu, tak tedy ne zdarma. Pokud by nám někdy levněji, než za obvyklý poplatek, poskytli služby svých stíhacích letounů (to se stalo teď při summitu NATO), je to výjimečné (jednalo se o naléhavou nutnost - ochranu Bushe). Půjčka špičkové techniky, natož nadzvukových letounů, je velice drahou záležitostí (a dlouhodobě tím pádem nevýhodnou). Soused nebo kamarád vám totiž pomůže jen občas, on má taky své starosti a zodpovědný člověk, natož stát, musí vědět, že se musí postarat sám. Stát (samozřejmě myšleno vedení, vláda...) také musí vědět, že lidi se jím nechají odírat jen v tom případě, že jim zajistí to, co si nemohou zajistit sami - do věcí které může zajistit pouze stát, patří třeba zabezpečení co největšího bezpečí pro obyvatele před napadením (v současné době islámským terorismem). Je to větší priorita, než rvát státní peníze do krachujících podniků, držet nad vodou hrůzné České dráhy, zemědělce apod... Fungující obrana a ochrana občanů, dobré, zároveň uplatnitelné a nepodplatitelné právo, vzdělání a základní vědecký výzkum - to by měly být priority liberálního státu - ostatní v druhé a dalších řadách - až když na to bude. Při státním nákupu čehokoliv se musí ovšem uhlídat lobbyistické skupiny - plánovaný nákup stíhaček, ze kterého zatím sešlo, byl takovou krásnou ukázkou, kdo s kým, o čem, pro koho a zač - to se jen můžeme dohadovat... proto se tady naskýtá ještě jedno řešení a tím je vlastní výroba.

Nemůže nás inspirovat Izrael?
Po šestidenní válce v roce 1967 Charles de Gaulle rozhodl o embargu na dovoz zbraní do Izraele - týkalo se do specielně pro Izrael už vyrobených, ale ještě nedodaných 50 strojů Mirage 5J. Nemusíme souhlasit úplně se vším, co Izrael podniká, ale obdiv každého zaslouží, že nepodlehl nějakému splínu a bolestínství a prostě, když stíhačky nedostali, tak si je vyrobili. První stroj byl Nesher - skoro přesná kopie Mirage 5 - to byl takový kaz na té výrobě a z těchto důvodů byla utajovaná. Z tohoto letounu Nesher vznikl ozději další izraelský letoun Kfir.
Mohli bychom tedy u nás rozjet výrobu vlastních stíhaček? Není to reálné. Americké zbrojní firmy vyrábějící své letadla F, je tu i Grippen, Mirage... ti by nikdy nedovolili zahájit výrobu nějakých jiných nadzvukových strojů, natož prodat nám jakékoliv licenční podklady, k zahájení vlastního vývoje a výroby. Bez licencí, jak začali výrobu v Izraeli, by to skutečně nešlo. Museli bychom začít úplně od začátku a nebo se spojit s nějakým výrobcem. Jaké by měla perspektivy Česko-izraelská firma? Měli jsme tady docela špičkové letecké konstruktéry našli by konečně uplatnění (na druhou stranu asi neprojektovali stíhač), vznikla by pracovní místa... Jaká asi bude skutečnost? Bude naše armáda a tím i stát bez stíhaček (marně vzpomínam, kdo z vyspělých států, je v tomto případě na tom tak, jako ten náš) nebo jaká lobby vyhraje?


Přílohy:

Informace
http://www.military.cz/russia/air/mig/Mig_29/mig_29.htm
http://www.letadla.cz/letadlo.php?cletadlo=53
http://www.vlada.cz/tiskove/projevy/mertlik/rok2001/me0219.htm
http://robert.bk-s.tudelft.nl/spotting/Czech/W-3.html
http://www.arms.ru
http://www.libnet.cz/article.asp?id=36
http://www.luftwaffe.de


Pro osvěžení paměti
Členové vlády Václava Klause (1992 - 1996)
2.7.1992 - 4.7.1996
Václav Klaus - předseda vlády
Jan Kalvoda - místopředseda vlády
Ivan Kočárník - místopředseda vlády a ministr financí
Josef Lux - místopředseda vlády a ministr zemědělství
Antonín Baudyš - ministr obrany (2.7.1992-21.9.1994)
Stanislav Bělehrádek - ministr pro hospodářskou soutěž
František Benda - ministr životního prostředí
Vladimír Budinský - ministr dopravy (10.10.1995-4.7.1996)
Vladimír Dlouhý - ministr průmyslu a obchodu
Karel Dyba - ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj
Vilém Holáň - ministrobrany (22.9.1994-4.7.1996)
Jindřich Kabát - ministrkultury (2.7.1992-17.1.1994)
Petr Lom - ministr zdravotnictví (2.7.1992-22.6.1993)
Igor Němec - ministr státní kontroly, od 30.6.1993 ministr vlády
Jiří Novák - ministr spravedlnosti
Ivan Pilip - ministr školství, mládeže a tělovýchovy (2.5.1994-4.7.1996)
Petr Piťha - ministr školství, mládeže a tělovýchovy (2.7.1992-27.4.1994)
Luděk Rubáš - ministr zdravotnictví (23.6.1993-10.10.1995)
Jan Ruml - ministr vnitra
Jiří Skalický - ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci
Jan Stráský - ministr zdravotnictví (10.10.1995-4.7.1996)
Pavel Tigrid - ministr kultury (19.1.1994-4.7.1996)
Jindřich Vodička - ministr práce a sociálních věcí
Josef Zieleniec - ministr zahraničí






JITA -osobní stránky


Další články tohoto autora:
JITA Splítková

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: