Některé mladé dámy - a moc dobře, že tomu tak je - jeví zájem o interesantní starší pány. Tak tomu bylo i dnes, kdy mladičká, podle mého odhadu tak sedmiměsíční, slečinka dobrmana slyšící (ale nedbající) na jméno Matylda vyjela po našem Bartovi.

To se děje poměrně často, ovšem obvykle to bývá potupné: slečna předpokládá, že starší pán se zfanfrní a podá výkon a bude za ní utíkat a bude ji pronásledovat po strmých stráních a střemhlav ze schodů a skrz trnová křoviska a čím rychleji ona bude prchat, tím více on bude napínat síly a v ní poroste pocit: jsem krásná, jsem žádoucí, jsem neodolatelná, kdo chce důkaz, nechť pohlédne na toho supícího dědka!

Bart má vcelku široký hrudník a do tunelu z lidských nohou vjíždí obtížně

Bart je nepochybně interesantní starší pán, ale možná, že je to mou výchovou - on se za prchajícími slečnami nikdy nehoní. Pravda, když zahlédne slečnu, žene se k ní, až mu plácají uši, ovšem sotva se slečna rozběhne do kopce, zvolní a přestane předstírat byť je vlažný zájem.

Matylda se chovala jinak, chytřeji, rafinovaněji. Vyjela po něm, a když Bart dal najevo zájem, udělala "ach, pane, jak jste strašný, jak jste silný, jaká hrůza z vás jde..." a zajela mi pod nohy jako do tunelu!
To víte, když si z vás udělá tunel patnáctikilová (možná méně) štíhlounká dobrmanka, je to vcelku bezproblémové. Jenže Bart chtěl do tunelu za ní a při rozměrech svého hrudníku (ne, není tlustý!) by mi mohl způsobit problémy, protože mám daleko do Van Damma a rozštěp udělat neumím a nechci umět.

Dopadlo to dobře, nakonec byla potěšena Matylda, jelikož Bart svůj zájem nepředstíral, potěšen byl Bart a potěšen jsem byl nakonec i já, protože klenba tunelu vydržela nápor psiska domů jsem odešel po svých, místo abych musel odkráčet po rukou.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: