Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 17.12.2002
Svátek má Daniel




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Smrt číhá v nočním klubu.
 >TÉMA: Jak dále ve financování vysokého školství?
 >TÉMA: České dráhy akciová společnost od 1.1.2003
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Jsme v Evropě
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vánoce grog za grogem
 >PSÍ PŘÍHODY: Soupeř důstojný a nedůstojný
 >ARCHITEKTURA: Soutěž pro vás a jedna pozvánka
 >ZAMYŠLENÍ: Stokrát přečíst a opsat
 >EKONOMIKA: Koncem roku převažuje pesimismus
 >Spuštění ADSL naplánováno na 1.2.2003!
 >HUDBA A ZVUK: Předvánoční koncerty, recenze nových CD
 >POLITIKA: Nová stará ODS a také EU.
 >POSTŘEH: O práci
 >SVĚTOVÉ DĚJINY: Austrálie po roce 1820 (mapa)
 >POUČENÍ: Sexuální příručka z roku 1894

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
17.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: Jsme v Evropě
Jan Kovanic

Evropa hned! Tak znělo hrdé heslo na placce, kterou jsem dostal od transnacionálních radikálů na začátku roku 1990. Česká, vlastně ještě československá vlajka v modrém poli na ní byla obklopena dvanáctkou zlatých hvězd. Tu placku jsem pak hrdě nosil, ale do té slavné Evropy jsme tehdy nevstoupili - nebyli jsme na to dosud hospodářsky připraveni. Ani Evropa nebyla. V pátek třináctého prosince 2002 skončily přístupové rozhovory a deset zemí se může těšit na vstup do Evropské unie. I Česká republika.

Dnes jsme na vstup do EU nepochybně hospodářsky připravenější, než před těmi dlouhými dvanácti lety. Převekslovali jsme vývoz z Východu na Západ, což nebylo, milé děti, tak jednoduché. (Vyváželi bychom i na Východ - kdyby nám tam platili.) Musíme dodržet jistou úroveň kvality a evropské normy. Ekonomicky jsme téměř bezbolestně překonali rozpad státu - tím i zmenšení vnitřního trhu; přežili jsme dvojitou devalvaci koruny k zahraničním měnám - a dosáhli kdysi tak nedostižné konvertibility koruny. Od začátku devadesátých let je přitom kurs koruny víceméně stabilní, v poslední době až nechutně revalvovala. Při rostoucích platech naše měna fakticky posílila až asi třikrát! V zemědělství pracují už jen 3 % lidí - místo dřívějších desítek procent.

Svoje energetické sítě jsme propojili s Evropou a i v našich spotřebičích mlní silných evropských 230 voltů. Propojili jsme komunikace, právo, kapitál. My už vlastně v té Evropě jsme.

Nedávno jsem tu psal o několika nevýhodách či nebezpečích přistoupení k Evropské unii. (Panevropská arogance, sudeťáci, neplánované finanční náklady.) Ty tu stále jsou. Přidám největší nebezpečí - možnost vzniku jednotné federální Evropy, založené ale na demokratuře paritní většiny velkých států. Zdá se, že zhruba za rok a půl k tomu budeme moci říci své i na půdě unijních orgánů... Problém je, že stále nevíme, co je to "naše", ani neznáme to "evropské".

Málokdo si uvědomuje, že my fakticky v té Evropě jsme, ať už česká vlajka bude vlát na tom správném stožáru v Bruselu již v roce 2004 nebo později. Hospodářsky jsme na úrovni Turecka a Kypru, politicky si stojíme o něco lépe. Ze všech "nových" zemí máme strategicky nejvýhodnější geografické místo - ale to nezařídil ani Klaus, když v roce 1994 podpisoval asociační dohodu, ani Špidla se Zemanem; zde má největší zásluhu praotec Čech. Rozdíly oproti magicky jednotné Evropě zůstanou, doufejme, napořád. Rozdíly panují i v té unijní Evropě. Ona totiž není tak zcela znormalizovaná, jak se nám snaží předvádět. Jak by mohla, když ani neplatí jednotné dopravní předpisy, u kterých by to sjednocení bylo technicky nejjednodušší. Zrovna tak neexistuje jednotná federální strava - ani univerzální evropská povaha. Evropa prostě je shlukem národů - a doufejme, že zůstane i nadále.

Když přijde nějaký problém - ať se týká zdivočelého hovězího nebo zdivočelých fotbalových chuligánů - uzavírají se i vnitroevropské "neexistující" hranice. Ty hranice vznikaly stovky let a existují. Nejde jenom o jazykovou hranici. Když přejedete ("("vnitroněmecké")") hranice mezi Rakouskem a Německem, poznáte to i bez celníků a pohraničníků. Zatímco rakouská krajina působí jako udržovaná chalupářská zahrádka, u sousedních Bavoráků je poznat spíše až "česká" ležérnost. ((Říkám - při přejezdu z Rakouska, ne při přejezdu z Čech:))

Takže my v té Evropě jsme. I když před samotným vstupem do EU se bude muset ještě leccos podstatného přihodit: Budoucí smlouvu nejdříve projedná Evropský parlament. Pokud zamítne přistoupení byť jediného nového člena, má celá desítka utrum. Sama smlouva má být podepsána v dubnu 2003 na dalším summitu v Aténách. Pak ji musí ratifikovat všech patnáct starých parlamentů. Někde si to nejspíš nechají posvětit i referendem. (Proč nebude jen jedno evropské schvalování? Protože Evropská unie není jeden politický celek!!!) Totéž proběhne i u deseti nově přistupujících členů. Nás čeká referendum, které může říci STOP. Teď. Někdy příště bude souhlasit i ten největší opozičník. Když to nevyjde v tomhle referendu, tak to nejspíš vyjde v příštím. Anebo dalším. Oponenti musí říci své NE pokaždé. Ale ANO stačí jen jedno...

Co se stane, kdybychom do Unie vstoupili třeba až v roce 2011 dejme tomu s Tureckem? Nedostaneme dotace. Nebudeme ale platit ani žádné příspěvky. Volný pohyb pracovních sil má fungovat stejně až od roku 2009 - pokud se nedohodneme bilaterárně s jednotlivými státy jinak - ale to se můžeme dohodnout i bez členství v EU. Už dnes to vypadá, že nás nepustí pracovat "pouze" tam, kde je to pro nás nejzajímavější - k německým a rakouským sousedům. Pro turisty se zatím taky nic nemění, víza a pasy nebudou potřebovat asi až od roku 2007. To je taky vhodný termín - mohli bychom vstoupit společně s Bulharskem a Rumunskem.

Právní řád i technické normy už (skoro) vyhovují unijním předpisům. Budeme mít jedinou hranici - s EU - tedy ani uprchlíků z nečlenských zemí bychom se bát nemuseli. 90 % zahraničního obchodu se starými i novými členskými zeměmi stejně zůstává svázáno limity a kvótami, ať už členy jsme nebo ne. I to clo by se jistě nějak vyřešilo.

Jediný problém by byl v hlasovací mašinérii budoucí evropské čtyřiadvacítky. Na kterou bychom neměli žádný vliv.

My v té Evropě jsme, ať se nám to líbí nebo ne. Dnes se nacházíme v zrcadlově obrácené situaci oproti té před deseti lety: V roce 1992 bylo Československo fakticky rozděleno od letních voleb a na tom by nic nezměnilo žádné referendum. A naše první referendum v polovině příštího roku zase nezmění nic na sjednocujícím procesu, který objektivně existuje. Jde o řeku, jež teče jedním směrem, a pokud nepřijdou katastrofické záplavy a zemetřesení, které rozvrátí současnou politickou geografii, pak do toho evropského moře jednou (2004, 2007, 2009, 2011...) doteče.

My evropští prostě jsme. A teď jen zbývá Evropu poznat, případně i změnit. Aby ta Evropa mohla být i naše.

Psáno v Praze dne 16. prosince 2002


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: