Po nedělním grogovém maratonu Vánoce grog za grogem jsem byl trošilinku indisponován, takže jsem v poledne šel s Bartem jen na krátkou procházku - na plácek před hotelem Blaženka. Bart nenamítal. Je mu celkem jedno, kde je: hlavně, že je venku.

Zahlédl ho jezevčík Filípek. Popoběhl a ze vzdálenosti tak dvaceti metrů na něho začal štěkat. Bart si ho nevšímal. Filípek zkrátil distanc a zvýšil hlas. Bart se k němu tedy rozběhl, mírným klusem, aby si lépe prohlédl toho divného salámovitého pejska. Filípek se okamžitě dal na útěk. Bart se tedy ke mně vrátil. To se opakovalo dvakrát, třikrát.
Neškodné laškování.
Jenže laškování bylo poněkud hlučné a uslyšel ho Čip, doga střežící pozemek a dům našich ob-sousedů. Z jednoho Čipa by se dalo nadělat padesát takových Filípků, a Čipův hlas se podobá burácení hromu.
Bart se hned rozběhl k plotu a tam na sebe oba řvali z bezprostřední blízkosti.
No jo, jenže - jak Barta od plotu dostat? Kolem plotu je křoví a do křoví se Bart zapasoval jako klín do špalku.
Filípek, když tohle viděl, vzal nožičky na ramínka a pelášil ke svému pánovi.
No a já?
Nakonec jsem musel - skoro - Barta naložit na záda jako Bivoj kance a odnést ho pryč.
Jo... nebýt tam ten plot, to byl byl souboj Titánů! Ještě štěstí, že tam je.

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: