Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 25.12.2002
Boží hod




  Výběr z vydání
 >MROŽOVINY: Věčný tulák Charlie
 >CHTIP: Slavné citáty
 >HUDBA A ZVUK: Speciální nabídka vánočních koncertů II
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Můj Štědrý den
 >ARCHITEKTURA Vánoční vzpomínka na jeden starý palác
 >MROŽOVINY: Osmdesát pokolení
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k mnemotechnickým metodám
 >PSÍ PŘÍHODY: Planá panika s náledím
 >POSTŘEH: O Sahaře
 >FEJETON: Kudy teče, tudy léčí
 >FEJETON: Trampoty s jedličkou
 >HUDBA: Deset nejlepších desek roku 2002
 >EU A DOPRAVA: Kabotáž není pouze cizí slovo
 >TÉMA: Paradoxy našich stran ve vztahu k EU.
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 1.)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Mrožoviny  
 
25.12. MROŽOVINY: Věčný tulák Charlie
František Novotný

Abychom si nekazili vánoční pohodu, obvykle si nepřipomínáme výročí těch, které si právě v těchto dnech míru a radosti vzala kmotřička Smrt. Je to nespravedlivé a před 25 lety byl takto postižen i filmový tulák Charlie, celým jménem Charles Spencer Chaplin.
Narodil se 16. dubna 1889 v Londýně muzikálovým umělcům Hannah a Charlesovi a v 8 letech už vystupoval na jevišti. Charles Chaplin starší ale záhy zemřel a labilní matku čekal pobyt v psychiatrických ústavech. Mladého Chaplina pak vychovala ulice, na níž utíkal ze sirotčinců, a když měl štěstí, přivydělal si nějakým kabaretním výstupem. V 17 letech mu starší nevlastní bratr dohodil místo u divadelní trupy Freda Karna, kde prošel tvrdou školou vaudevillového herce.

V roce 1913 zamířil Fred Karno se svými herci do USA a v prosinci za pobytu v Los Angeles dostal Chaplin nabídku od Macka Senneta, aby se stal filmovým hercem jeho společnosti Keystone za 150 dolarů týdně. Taková nabídka se neodmítá a Chaplin se jednou provždy rozžehnal s divadelními prkny. Jeho první film se jmenoval "Chaplin si vydělává na živobytí" a útlý Angličan se smutnýma očima se záhy stal hvězdou americké grotesky, tzv. slapstickové komedie s bláznivými honičkami a dortovými bitvami. Chaplin točil jednu grotesku za druhou a velice rychle vytvořil postavu šmajdavého tuláka, oblečeného do ošuntělých šatů, které pamatují lepší časy. Na hlavě měl neodmyslitelnou buřinku a v ruce špacírku, s níž dokázal nenapodobitelně točit a také seřezat každého, koho si umanul. Knírek pod nosem ve tvaru smetáku pak dotvořil podobu nesmrtelného tuláka Charlieho, jenž si získal srdce filmového diváka po celém světě. Neboť jeho tulák byle sociálně deklasovaný človíček, jemuž nezbývá, než aby se lstí prosazoval proti všem krásným a úspěšným lidem. Tím se tulák Charlie stal ideální postavou pro chudé masy filmových diváků, postavou, s níž se mohli beze zbytku ztotožnit.

Chaplinovy filmy jako "Chaplin tulákem" (1915), "Chaplin vystěhovalcem" (1917) či "Psí život" (1918) trhaly kasovní rekordy a s nimi, v protikladu k roli, rostlo i jeho sociální postavení. Honoráře se pak zvětšovaly přímo raketově. V roce 1915 již měl 1250 dolarů týdně, o rok později 10 000 dolarů týdně, což byly obrovské peníze, a v roce 1917 inkasoval za 8 filmů rovný milion dolarů. Největší úspěchy, jak umělecké, tak finanční ho ale teprve čekaly.
V roce 1919 spolu s hereckými kolegy Mary Pickfordovou a Douglasem Fairbanksem a režisérem Davidem Griffithem založil vlastní produkční a distribuční společnost United Artists Corporation. Byla to reakce na fůzi dvou největších filmových společností, které se tímto způsobem pokusily omezit neúměrně vysoké platy svých hvězd. Společnost United Artists měla úspěch, díky věhlasu svých zakladatelů se jí podařilo prolomit kartel stávajících produkčních a distribučních firem. Majitelé kin, neboť věděli, že přinesou finanční úspěch, promítali její filmy i bez dlouhodobých smluv.

Po válečné grotesce "Dobrý voják Chaplin" (1918) natočil Chaplin ve 20. letech filmy, jež vešly do dějin kinematografie. Především to byl "Kid" (1921) o přátelství tuláka a malého chlapce, kteří překračují i hranici zákona, aby nezemřeli hladem. První Chaplinův dlouhometrážní film publikum uchvátil a dojal, neboť tulák Charlie zde nebojuje jenom za sebe, ale i za pohozené dítě. Tím film získal patetické rysy, avšak před sklouznutím do polohy sentimentálního kýče jej zachránila Chaplinova situační komika. Teprve šestiletý Jackie Coogan byl slavnému "králi komiků" zcela rovnocenným partnerem a filmem "Kid" zahájil úspěšnou kariéru dětské hvězdy.
Zcela z jiného soudku byl film "Zlaté opojení" (1925). Tulák Charlie tentokrát vyráží na Aljašku hledat zlato a scény, v nichž si hladový zlatokop připravuje k jídlu své pověstné škrpály, či je pronásledován z hladu šílícím "černým" Larsenem, který v Charliem vidí slepici, se zapsaly zlatým písmem do análů světové kinematografie.
V 30. letech nabyly Chaplinovy filmy kromě sociálního akcentu i akcent politický. V roce 1936 točí "Moderní dobu", v níž jako herec a režisér naposledy spojil své klaunské komediantství se sžíravou kritikou průmyslového věku - v nejslavnější scéně stále němého filmu Chaplin padne mezi obrovská ozubená kola. Jednalo se o průhlednou alegorii na kapitalismus, který bezohledně drtí lidi. Film vyvolal tvrdou kritiku amerických průmyslových kruhů a v nacistickém Německu a fašistické Itálii byl jednoduše zakázán.
Avšak skutečnou pěnu u úst nacistických koryfejů vyvolal "Diktátor" z roku 1940. V jedinečné parodii na Hitlera hraje Chaplin dvojroli - jak diktátora Hynkela, tak židovského holiče, který je i se svou dívkou Hannah transportován do koncentračního tábora a díky podobnosti s diktátorem se mu podaří utéci. I nadále je pokládán za diktátora a film končí šestiminutovou řečí, v níž holič obhajuje toleranci, lidská práva a mír. Touto závěrečnou řečí tulák Charlie konečně ve filmu promluvil.

V roce 1942 Chaplin vystoupil s veřejným projevem, v němž požadoval okamžité otevření druhé fronty. Tím jenom utvrdil veřejní mínění v názoru, že je sympatizant komunistů. Když v roce 1947 natočil film "Monsieur Verdoux", v němž si zahrál masového vraha žen, stal se cílem útoků konzervativního tisku. Nejen za morálně pochybnou postavu, kterou ztvárnil, ale i za srovnání masového vraha a politiků, kteří mnohdy zabíjejí miliony, aniž by jim hrozilo jakékoli potrestání. Navíc film u diváků propadl, neboť čekali návrat tuláka Charlieho a nikoli konvenční dramatickou postavu.
Chaplin si ponechal britské občanství a nikdy nepožádal o americké. To se nyní sečetlo s jeho sympatiemi pro komunisty a s podivným dojmem, jakým působil jeho poslední film, a v ovzduší špionománie začínající studené války se umělec stal objektem zájmu Americké legie a posléze Výboru pro neamerickou činnost nechvalně proslulého senátora McCarthyho. Nicméně, a to je typické, v roce 1952 Chaplin se nevrátil do USA spíše kvůli nedoplatkům daní, jež na něm vymáhaly finanční úřady, než kvůli politické persekuci.

Do zámečku v Corsier-sur-Vevey ve Švýcarsku Chaplin přesídlil se svou čtvrtou ženou Oonou, dcerou amerického dramatika O Neilla. Poprvé se oženil s Mildred Harrisovou v roce 1918, podruhé s Litou Greyovou v roce 1924 a se svou filmovou partnerkou Paulette Godardovou v roce 1936. Jeho rozháraný milostný život a všechny rozvody se vždy staly prvořadým soustem pro bulvární tisk, stejně jako soudní spory o paternitu, jež se táhly až do roku 1944. U Oony, jež byla o hodně mladší než její manžel, bouřlivák Chaplin konečně našel klid. Z dětí tohoto čtvrtého manželství se nejvíce potatila dcera Geraldine - proslula především ve filmech španělského režiséra Carlose Saury a zahrála si např. i ve velkofilmu "Doktor Živago", ale také v otcově filmu "Hraběnka z Hongkongu".
Ještě předtím, v roce 1957, Chaplin natočil břitkou satiru na poměry v USA pod názvem "Král v New Yorku". Líčí příběh vyhnaného monarchy, který najde azyl v USA. Napřed je nadšen, pak ale začne být bezohledně využíván reklamními agenturami a když si k sobě vezme malého chlapce (hrál jej umělcův syn Michael), jehož rodiče byli komunisty, upadne sám v podezření a je vyšetřován Výborem pro neamerickou činnost. Je sice zbaven podezření, ale zjistí, že jeho malý chráněnec byl udavač. Film byl v USA a některých evropských zemích uveden jen okrajově nebo vůbec ne (ačkoli "ideově" zcela vyhovoval, nevzpomínám si, že by byl uváděn v komunistickém Československu, ani v pozdějších přehlídkách Chaplinových filmů v rámci sítě kin Ponrepo).

S filmovou tvorbou se Charlie Chaplin rozloučil v roce 1966 již zmíněnou "Hraběnkou z Hongkongu". Ruskou kněžnu, kterou hrála Sophie Lorenová, již nebaví živit se jako lepší prostitutka v Hongkongu a vplíží se jako černá pasažérka do lodní kajuty svého posledního "zákazníka" - amerického diplomata v kreaci Marlona Branda - taková je zápletka posledního a zároveň jediného Chaplinova barevného filmu, jehož scénář napsal, který režíroval a ve kterém si zahrál drobnou roličku lodního stevarda. Film byl vůbec "rodinným podnikem" neboť v něm hrála i Geraldine a Sydney Chaplin. Kritici se shodli na základní chybě filmu - námět z 30. let, místo aby byl přepracován do lehké konverzační komedie, k čemuž se přímo nabízel, je pojat staromódně a zcela vážně jako moralita.
V roce 1972 se tulák Charlie nakrátko vrátil do USA. Přijel do Hollywoodu, aby převzal Oscara za přínos světové kinematografii. Byla to doba, kdy němá groteska slavila revival. Vznikaly celovečerní střihové filmy, dodatečně ozvučené komentářem a podložené hudbou a příslušnými "ruchy" a diváci se znovu smáli Laurelovi a Hardymu, Haroldu Lloydovi, Frigovi, Benu Turpinovi a jejich "králi" - tuláku Charliemu.
Pak ale kinematografie vykročila jiným směrem. Barva, panoramatické plátno, kvadrofonie, počítačové triky a kosmické bitvy místo těch dortových. Ve světě agenta 007, Indiana Jonese, Batmana, Luka Skywalkera, Spidermana a Terminátora není místo pro tuláka v sešmaťhaných škrpálech, buřince a se špacírkou.
Tohoto vývoje se ale Chaplin nedožil. Věčný tulák Charlie totiž 25. prosince 1977 vyrazil na svůj nejdelší tramp.

Psáno v Praze na Štědrý den 2002 podle údajů z "Encyclopaedia Britannica" a "Kroniky filmu".


Další články tohoto autora:
František Novotný

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: