Neviditelný pes  |  Europe's  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 28.12.2002
Svátek má Bohumila




  Výběr z vydání
 > ŠAMANOVO DOUPĚ: Oči nad světem dokořán
 >HUDBA: Deset nejlepších desek roku 2002
 >HRAČKA: Vánoční potěšení s parníkem
 >INFO: Mezinárodní festival dechových hudeb 2003
 >BURIANOVA KULTURNÍ OZDRAVOVNA aneb HLAS LIDU TROCHU JINAK
 >FEJETON: Panika s náledím
 >POČASÍ: Totální ledovka
 >FEJETON: Není větší sranda, než cizí zlomená noha.
 >TÉMA: V Kodani prohráli lobbysté
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě ke hře Magic Sokoban
 >PSÍ PŘÍHODY: Kocouří nadělení u hotelu Mövenpick
 >NÁZOR: Podivné Havlovo předvánoční poselství
 >GLOSA: Vtipy na blondýnky nejsou pravdivé.
 >HISTORIE: Když povstali -Boxeři- (část 1.)
 >POLEMIKA: Jsou vánoce blbost?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
28.12. ŠAMANOVO DOUPĚ: Oči nad světem dokořán
Jan Kovanic

Tuhle jsem po dlouhé době zase jednou svobodně bloumal po síti. A připadl jsem na stránečku Prahy, jde o web veřejné služby, tak snad mohu uvést, že to byl www.praha-mesto.cz. A tady jsem zabrousil na ortomapu našeho hlavního města. Mapy, ty jsou moje. Ty zbožňuji. Však jsem se jich svého času na tržišti něco naprodával ve svém stánku s barevnými knihami - ostatně v mapách jsem nechal valnou většinu svého knihkupeckého výdělku.

Jenže ortomapa není jenom mapa, jedná se vlastně o leteckou fotografii. Měřítko 1:10.000 je dost podrobné. Takováhle krásná mapa Prahy se prodávávala asi tak za něco přes tisíc korun, nepletu-li se. Tady ji má člověk zdarma - tedy, ehm, víme své. Ale jak vypadá "mapa" v měřítku 1:500? Dost rozmazaně. Nejlepší je asi měřítko 1:2000, kdy milimetřík zobrazuje dva metry. Vida, je to opravdu fotografie. Dělali ji někdy v letním ránu, kdy nízké Slunce vrhá dlouhé stíny a ulice jsou ještě prázdné.

Kam se podíváme? Na chrám svatého Víta. A Karlův most! Klene se pustý nad prázdnou hladinou Vltavy, jen pár čáreček stínů se črtá za sporadickými ranními chodci. Na Staroměstském náměstí jsou připraveny zahrádky, na dláždění dopadají ostré stíny týnských věží. Nalistujeme si ZOO. Ještě tu nejsou žádní návštěvníci, u pavilonu žiraf ale rozpoznávám hnědé stádečko, nejpíš pakoně. U pavilonu slonů se venku procházejí dva nosorožci. A jak to vypadá u kamarádů? U Miloše v Modřanech zastavili popeláři, Franta v Úvalech má na zahrádce nafukovací bazén...

Mrknu se do naší ulice. A tady, no jo, tadyhle parkuje naše auto. Ta fotka je brána malinko z boku, takže vidím i notně perspektivně zešikmenou fasádu. Co je ta bílá elipsa? Sousedovic satelitní anténa! Civím na čárečky lodžií, tahleta je v tloušťce jednoho pixelu zelená. Aha, to budou ty kytky na hraně zábradlí, loni se ženě Ivaně opravdu vyvedly...

No jasně, je to stará statická fotka. V tomhle rozlišení jsou ke komerčnímu využití k dispozici aktuální náhledy ze satelitů. Dnes už letitý Hubbleův vesmírný teleskop kreslí stále krásné obrázky vesmíru. Ovšem ještě před tímto satelitem odstartovalo několik jiných dvoumetrových dalekohledů - a ty se dívaly dolů. Rozeznaly třeba zrovna váš obličej, přečetly číslo vašeho auta, to pražská ortomapa nedokáže. Za těch dvanáct let od startu HST technika dospěla jistě dál.

Mluvil jsem o tom, psal, ale teď teprve to vidím, tedy alespoň náznak toho, co lze. A trochu mě mrazí. Jo, dívat se, to je zábava. Ale: "Poznat to chtějí všichni, však nikdo zaplatit nechce." Zaplatit svým soukromím.

Žijeme v průzračném světě, který se dokořán rozevírá zvědavým očím. Naštěstí platí, že pokud mohu vědět všechno o všech, tak prakticky nevím nic o nikom. A pak: To, co jsem na té krásné "mapě" viděl, jsem viděl jen proto, že jsem věděl, na co se dívám a kam se mám podívat: Na kytky, na nosorožce, na bazén. Výzvědné družice mohou tisíckrát snímat bin Ládína. Ve skutečnosti uvidí jen jednoho z tisíců fousatých lidí v burnuse. Co když se oholil a chodí v obleku?

Sledováni však můžeme být nejen opticky. Naši pozici do ortomapy zakreslí aktivovaný mobil. Každé placení kartou nás přesně umístí. Už jsou firmy, které sledují pohyb svých zaměstnanců ve svých objektech. Projdeme kolem kontrolního bodu - "písk" - a strážní, dispečeři, pracovníci vnitřní ochranné služby, či jak se dnes vrátní jmenují, nás zaregistrují, včetně našeho obličeje, který se na ně směje z identifikační karty na monitoru.

Vyjdeme ven - a převezmou nás satelity. Doma můžeme být odposloucháváni svým telefonem (btw - už jste si přepsali kód dálkového ovládání vašeho záznamníku z primárně nastavených jedniček?) a nakonec třeba i obchodníkem, který ví, kdy naší internetové chladničce docházejí zásoby. To je zatím hudba budoucnosti, ale už dnes si distributoři elektřiny dovedou představit naši činnost během dne, podle diagramu spotřeby. No tak dobře, dejme tomu někdy v tom roce 2006, kdy si budeme moci nakoupit elektrickou práci u kohokoliv a dostaneme patřičně vybavený elektroměr. Naši dodavatelé poznají, kdy vstane první obyvatel bytu. Počáteční nárůst odběru - vaříme si kafe - nebo čaj. (Upřesnění dodají informace z hypermarketu, kde nakupujeme.) Není těžké zjistit, kdy připravujeme oběd, kdy odjíždíme na víkend, kdy chodíme spát.

Pokud by někdo získal informace ze všech zdrojů, které jsou (nebo mohou být) už dnes k dispozici, má nás jak pod mikroskopem. Doslova - včetně našeho skenu z prohlídky v magnetickém rezonančním tunelu. I všechna naše zdravotní dokumentace je na počítači! Raději věřme, že jsou naše data zabezpečena.

Anebo si konečně zvykněme na to, že velké oko nás vidí. Nebo může vidět. Dříve lidé věřili na vševidoucího Boha, který registroval všechny jejich hříchy. Dnes nám stále nedochází, že jsme pod drobnohledem operátorů. Měli bychom se chovat slušně, bez ohledu na to, zda jsme sledováni nebo ne. A když nás zachytí při něčem intimním?

No to už je problém toho pozorovatele!

A kdyby těch informací chtěl někdo použít v nekalém úmyslu? Doufám, že informační technologie mi pomohou zjistit, kdo zavinil únik informací i kdo je zneužil.

A pak mu rozbiju hubu.

Psáno v únoru a březnu 2002 pro Softwarové noviny, kde vyšlo v květnu 2002

(Další můj fejeton vychází v SWN právě teď - v lednu 2003:)


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: