Tak nejdřív bylo plus dvanáct a pak během pár hodin mínus dvanáct - něco podobného jsme zažili v roce 1978! A na to následovala obleva a co tyto řádky píšu, venku je teplo a leje jako v ten letní den, kdy se moc, ale opravdu strašně moc těšíte na výlet.

Rád bych Bartovi vysvětlil, jak nepatřičné je to počasí. Bartovi je ale počasí úplně jedno.
Slyšel jsem kdesi, že neexistuje špatné počasí, existuje jen nevhodné oblečení. Z čehož plyne, že na sebe navěšujeme rozmanité izolační vrstvy, jednou proti horku, jednou proti zimě... Nevšiml jsem si, že by Bart někdy nějakou izolaci vyžadoval. Jen v poslední době, když už se z něho stal pán středního až staršího věku, se nežene do lijáků a plískanic. Asi bych se mu nezavděčil, kdybych ho vypustil právě teď.
Ono to ale platí i naopak. Na Nový rok při výpravě na horu Říp jsem pozoroval pejska, malinkého, chlupatého (Bart by ho pokládal za jev mimo rozlišovací schopnost) a nezřízeně veselého. Měl na sobě nahrubo pletený svetr a pobíhal po sněhu a aportoval klacek a byl očividně v dobrém rozmaru. Stejně jako Bart ignoruje fakt, že nemá oděv, on se choval naprosto přirozeně bez ohledu na to, že byl oděn. Nebývá to vždycky, všimněte si, jak vážně a důstojně se kolem sebe koukají oblečení jezevčíci!

Kotrmelce mě nebaví. Ty skutečné, tělocvičné, mi motají hlavu - a v kotrmelcích počasových mi kloužou nohy, takže hrozí nebezpečí, že skončím v kotrmelci tělocvičném, byť nedobrovolném, o to více rozlaďujícím. Nebezpečí je to reálné, soudě podle toho, jak nohy kloužouí i Bartovi!

Komentáře ke článku

Počet přístupů na stránku: